Alkoholik

Ahoj. Laničko tak proč si ho brala tak dlho kdyz ti nezabiral? Nekomu to pomohlo,nekomu ne stejne jako AA... AA tady neni a na lecebnu nemuzu tak hledam jine rešeni.A četla sem ze v alkoholizmu pevna vule neni nic platna..

Pevná vůle je nutná, ale nestačí!Alkohol je silnější!

Brala jsem ho na doporučení dr psychiatra, a jako každé antidepresivum, je potřeba ho brát určitou dobu. Mně byl doporučen minimálně rok, ale když jsem zjistila, že je to bez efektu, přestala jsem ho brát. Měla jsem to podobně jako Ty a jak jsem napsala, najednou se to zlomilo. V době mé abstinence jsem absolvovala svatbu na východním Slovensku, šedesátiny a jiné oslavy, alkohol byl volně na stolech a mě to nechalo v klidu. Přesto si každý den poděkuji za střízlivost.
Hodně zdaru všem.

Campral to ne antidepresiva, nebo jo...? Ja ho beru teprve 4 dni a sem s nim klidna. Dnes je patek, nemam nutkani na alko, obcas se dostavi sem tam nejaka myslenka ale vim ze je to normalni pri odvykani. Ne je to ale tak desne jako driv. Mozno to efekt placebo nebo neco jine, hlavne ze zabira!!!

Několik poznámek k alkoholismu, mé pojetí:
1, Alkoholismus je nemoc, ale až tehdy pokud není v silách jedince přestat pít z vlastní vůle a to za podmínek, kdy:
1, se sám za sebe rozhodně rozhodne přestat pít 2,zároveň opravdu ze svého nitra pociťuje potřebu přestat 3, a taky se stejnou intenzitou chce přestat pít, tedy i přes formu rozhodnutí, vnitřní potřebu a vnitřní rozhodnutí nedokáže opakovaně přestat.
2, Alkoholikem naopak není ten, kdo se k výše uvedenému nedopracoval ať už proto, že nepociťuje potřebu a nebo se mu do tohoto rozhodnutí z vlastní vůle nechce, to je jen zneuživatel návykové látky a to bez ohledu na množství a době spojené s alkoholem.
3, Tomu, kdo trpí nemocí je potřeba pomoci a léčit, formou zbavení svéprávnosti a dlouhodobou léčebnou, neboť takový člověk o svých právech stejně nedokáže rozhodovat,poněvadž je nepochybně narušena a zpochybněna volní složka jeho projevu vůle. Zneuživatele je třeba co nejpřísněji morálně, právně, ekonomicky trestat a co nejrealističtěji mu vyjevit falešnost prožitků spojených s alkoholem a nebezpečí dlouhodobého zneužívaní vedoucího až ke vzniku alkoholismu jako nemoci.

Ahoj.Moje zkušenost je taková, že nemocnému alkoholikovi je skoro úplně jedno jestli ho někdo morálně, ekonomicky a už vůbec ne právně, trestá. Je to zoufalé řešení těch, kteří nemají tušení co je to za nemoc a snaha oddělit nemocného od těch, kterých se jeho běs dotýká. Začneme to dělat i nemocným kuřákům, kteří stále kouří?
Pomáhám alkoholikům nějaký rok a často je prospěšnější dát naději, probudit v nich touhu po střízlivosti tím, že jim ukážu co to vlastně je. Mnoho alkoholiků nemá žádný sen, cíl ani představu co to může být.
Nechci tady polemizovat, kde je pravda. Máme co dělat s nemocí, která se vyznačuje svým destruktivním působením na své okolí. Ale zbavit alkoholika svéprávnosti, je jako zbavit se odpovědnosti pomáhat. Bavíme se o nemocných, nebo budeme odepírat svobodu onkologicky nemocným lidem? Důvod se najde...Takto asi ne. Tak proč rozlišovat nemocné, kteří nutně potřebují pomoc.
Když mluvíme o přísnosti vůči alkoholikům, je nutné jim ukázat také naději, světlo...

To zbavení svéprávnosti by bylo jednoduché zbavení se člena rodiny, těžce nemocného, zničit ho úplně.Chápu, že když už je alkoholik na dně, je těžké s ním žít.Jenže problém je v tom, že alkoholismus je u nás velké tabu, spousta lidí netuší, kam padá, jeho okolí také ne.Vláda má z alkoholu peníze a hodně.Z drog ne, tak je velká osvěta, boj proti drogám.AA jsou odsuzováni, i když pomáhají zadarmo.Alkohol je všude , málokdo tuší, že je to i nemoc duše, a také jak je těžké se vyhrabat z toho marastu.Jde to, fakt to není lehké.Národ je "humální", zvířata lituje, alkoholiky, lidi, odsuzuje.