Alkoholik

Zdravím. Náhodou jsem narazil na tento web a tak sem popíšu náš problém. Upřímně řečeno jsem už ztratil naději, takže si od tohoto moc neslibuji, ale aspoň se vyzpovídám.

Kdysi jsme byli skoro idylická rodina, rodiče se měli rádi, starali se o nás (o děti) dobře, velmi se nám věnovali atp. Pak ovšem dost nečekaně a tragicky zemřela matka.

Za nějaký čas si otec našel přítelkyni a zdálo se, že se z toho dostal docela dobře. Před ale asi 2 roky jsme si všimli, že otec pije. Do té doby nikdy nepil, nechodil do hospody - občas si k televizi dal jedno, dvě piva, ale tvrdý nikdy. Docela nás to vystrašilo, ale nic jsme nepodnikli - zdálo se, že funguje v pohodě. Pil nejspíš jen večer, ráno už byl střízlivý - poznali jsme to víceméně jen podle vyššího množství prázdných flašek od chlastu.

Během několika měsíců se to ale vyhrotilo. Otec nasadil "sebevražedné tempo". Takto je to do dneška. Už skoro dva roky nechodí do práce - firma ho z nám neznámého důvodu dosud nevyhodila. Celé dny je namol - občas vůbec nevyjde z ložnice za celý den ani jednou. Hodně zanedbává osobní hygienu. Převléká se do čistých šatů jen po důkladném upozornění.

Loni byl na léčení, po týdnu se ale vrátil s tím, že jsou na něj moc tvrdí.

V poslední době začíná být častěji v nemocnici - podle lékařských zpráv mu začínají kolabovat orgány.

Snažím se o tom s ním mluvit, ale bezvýsledně. Většinou říká, že strašně trpí na nervy, že stále vzpomíná na matku a nemůže ji dostat z hlavy. Nevím, jestli mu to mám věřit, pár let po její smrti se zdál být dost v pořádku, jeho přítelkyně s ním teď s ním už sice moc není, ale to jen kvůli tomu alkoholu. Na druhou stranu si dokážu představit, že jak celé dny tráví doma zavřený, tak na co má taky myslet, že? (on ten alkohol navíc obecně vyvolává patetické stavy). Při každém rozhovoru o jeho stavu začne bečet. Strašně se nervuje o své zdraví - už dlouho trpí na záda, teď se to ale začalo zhoršovat - člověk se ani nediví, když léky zapíjí vodkou. Stále mi s bečem tvrdí, že mu doktor říkal, že do pěti let skončí na vozíku. To, že se toho nejspíš nedožije už jaksi nebere v úvahu. Odmítá připustit, že jeho zdravotní stav je způsoben alkoholem, přestože v diagnózách od z nemocnice se to slovem "alkohol" jen hemží. Hodně se taky bojí nástupu do práce - pracuje v továrně a v tomto ho chápu - v takovémto stavu prostě není schopný pracovat. Už Xkrát se stalo, že měl nastoupit do práce, ale vždy pár dní předtím dostal jednou zápal plic, podruhé spadl v koupelně atp.

Hrozné je to, že mu už mu nevěříme nic. Mockrát nám lhal a fakt nevíme čemu máme věřit a čemu ne.

Zkoušeli jsme to s ním různě - po dobrém i po zlém. Myslím si, že nejhorší je, když je člověk celý den zavřený doma a nemá co dělat - tak se lituje a pije. Kdyby aspoň začal chodit do práce, tak by došel na jiné myšlenky ... Poslední dobou zkouším jít na něho tvrdě, vše mu vmést do očí, v naději, že mu to dá pořádnou facku a on se probudí. Jenže on většinou se jen vymlouvá a všechno zlehčuje. Občas propadne v dojemný pláč a všechno přizná, další den si ale na to nepamatuje.

Tak nevím, možná můj příspěvek nemá hlavu a patu - v tom případě se omlouvám. Aspoň jsem se vypsal.

Váš příběh hlavu i patu má,váš otec je alkoholik a vy to víte.O radu nepíšete,děláte co můžete,přesto,zkuste ho ještě dokopat k dobrému psychiatrovy.Nepíšete jestli tam byl,nebo zkuste krizové centrum na t.č.284016666.Věřte svému instinktu a svým očím.Škoda že nevydržel v léčení,jsou tvrdí,ale alkoholik který se chce léčit si tam mnohé uvědomí.Ještě mě napadla verze že váš otec tohle všecko ví a páchá na sobě destrukci a pomalou sebevraždu.

Anonyme, já šla na léčení, čekala mně operace mozku, od lékařů jsem věděla,že asi!! nedopadne dobře, odcházela jsem do nemocnice, abstinující, závěť napsanou na stole.A čeká mně operace páteře, po úrazu, vozík taky.Přesto nepiju, užívám si každého dne, prosím, neber to jako chlubení, jen konstatuji fakta.Táta je už mimo, na mrtvou mamku se vymlouvá, leze Vám na city,sebe lituje, hodí se mu to, neumí přestat.Zkus ho doprovodit na AA, uvidí tam stejně staré lidi, co nepijí, smějí se, žijí hezký život, může to být motivace pro něho.

Vidím, že všichni alkoholici se chovají stejně... Úplně ve tvém textu vidím svého otce... Jen s tím rozdílem, že já už jsem rezignovala na pomoc. Po dobrém, po zlém, vyhrožování, prošení, nic nezabírá, tak jsem to vzdala.... Jen tiše přihlížím, jak se ničí...

To je mi líto Šárko.
Tebe i Tvého otce...

Zdravím a rozumím Vám. Mám taťku alkoholika. Býval to chytrý chlap, programátor, pak se dal na politiku, dělal místostarostu. Ve 46 letech o tuto práci přišel, od té doby začal pít. Myslel si, že někdo zaťuká na dveře a bude ho prosit, aby k němu nastoupil do práce. To se nestalo. Dnes je mu 58, na léčení v Kroměříži a Bílé Vodě byl celkem 8x. Léčbu snáší dobře, je spolupracující pacient, najednou je s ním řeč... Když se ale vrátí domů do týdne začne nanovo. Nevíme, co s ním. Hygiena žádná, neudrží moč, někdy i stolici, pak takhle chodí po baráku, na sebe si dá čisté oblečení ani se neumyje, věčně spí, padá, nadává. Na začátku prosince ho zase vezmou na léčení, naposledy, ale co pak dál? Máte prosím někdo nějaké zkušenosti nebo radu??? Díky, Radka

V České Kamenici by měl být domov důchodců pro alkoholiky!Jediný v ČR.Nevím přesně, jaké jsou tam podmínky pro přijetí, ale je to něco, jako dlouhodobá léčebna, věk-nad 45 let.Musíte si to zjistit na internetu.

Děkuju moc, mrknu na to!!!

Dobrý den,
po nějaké době sem zase píšu ohledně mého taťky, už z toho mám žaludeční nervózu. Byl převezen do Bílé Vody na detoxikaci, potom mu nabídli umístění na 1-2 měsíce na oddělení dlouhodobé rehabilitační péče včetně komplexní geriatrické péče, což odmítl. Chtěl by do klasické komunity, kam už ho ale kvůli recidivě nechtějí přijmout. Takže ho máme do Vánoc zase doma a co bude následovat... Jako vždycky... Myslím, že odmítne i umístění do domova důchodců pro alkoholiky, pořád si myslí, že to ještě zvládá, ale to není pravda. Domovy důchodců pro alkoholiky jsou ve Sloupu v Čechách, v Pržnu a Návojné. Ve Sloupu berou 20 lidí, žádostí před náma 93, v Návojné 70 lidí kapacita, žádostí 270, takže čekací lhůta na umístění se počítá na roky!!! Co nám zbývá, nechat ho nějakou dobu doma samotného a čekat až se upije??? Ve Sloupu mi poradili navštívit rodinnou poradnu, už jsem si jednu našla a zatím bychom ji navštívili s mamkou, aspoň jak se chovat, co od něho čekat. Díky aspoň za to, že si to přečtete, vím, že v tom nejsme sami a takových příběhů je moc... Radka

Radko.Vy přece nejste povinna otci vyhovět-když odmítá nabízenou pomoc.Na Vašem místě bych KATEGORICKY TRVALA NA TOM,ABY NABÍZENOU LÉČBU PŘIJAL.Jasně mu řekněte,že nemá jinou možnost-a vybírat si už vůbec nemůže.Toto je podle mého poslední šance,kterou bud´využije-jestli mu pomůže-záleží na něm nakolik ji dokáže pro sebe využít-nebo se bohužel upije!Vy ani jako dcera nejste povinna sledovat pomalé sebevražedné počínání svého otce!Pokud VÁŠ OTEC NECHCE BÝT ZODPOVĚDNÝ SÁM ZA SEBE-buďte zodpovědná k sobě vy sama.