Alkoholik

Mám otce alkoholika. Je mi 24 let a jeho stavy zažívám od samého dětství. Nechápu jak to mamka mohla-může vydržet. Poslední dobou pozoruji, že už ani nic necítí, když je napitej atd. Otec si ještě donedávna asi myslel, že jsme s bratrem malé děti, a že nepoznáme, že je opilý. Denodenně, kdykoliv jsem přišla na návštěvu měl v sobě pár piv. Vydrží v práci, ale jakmile přijde domů, leje do sebe pivo. A jakmile má volno, koupí si něco tvrdšího. Už to nemůžu vydržet, nemám to komu říct. Situace vygradovala tím, že přišel o řidičák. Bohužel místo toho, aby mu konečně svitlo, se začal zpíjet ještě víc. Přijde domů a složí se na zem, bez jakýchkoliv známek sebemenšího vnímání. Naštěstí už tohle nemusím vídat každý den doma, mám to jen z vyprávění od mamky. Tolik ji lituju. Jsem neustále ve stresu a myslím na to, pořád se mi chce jen brečet. Už nevím jak dál. Nikdy si to nepřizná.

Letimo, musíš přestat tátu řešit, nic nezmůžeš, trápíš se, zbytečně.Mamka mu to pití toleruje, oni mají svůj život, Ty žij ten svůj.I když je máš ráda, nelze nic dělat.

Děkuji za krásná přání, i já Vám přeji krásné a hlavně pohodové prožití vánočních svátků a do Nového roku, aby se ti naši bráchové vzpamatovali. Bratr nakonec na antabus dorazil, protože ho tlačí to, že mu chtějí vzít řidičák. Ani jsem nevěděla, že psychiatr může požádat o odejmutí řidičáku, i když nic neprovedl. Vidím v tom, alespoň nějakou páku (i když slabou, ale nějakou). Doufám, že i my prožijeme alespoň trochu vánoční pohody... a co bude pak neřeším..