Alkoholik

Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu. Otec se po rozvodu oženil, na začátku byla nevlastní matka naprosto v klidu, ale už po narození prvního sourozence se dala na pití, pak se narodil druhý sourozenec a pití se stávalo běžnou součástí každodenního života. Nyní mají celkem 3 děti, já s nimi již dlouhou dobu nežiju, byli jsme v kontaktu, nev.matka se několikrát léčila (cca 3x ) po posledním léčení otěhotněla, pak vydržela poměrně dlouho, ale zase se chytla "lepších lidí" (takto to začalo téměř vždycky) a zase se to s ní 4 roky táhne. Je mi líto hlavně sourozenců a také táty. Nabídla jsem jí pomoc, že se k nim na 3 měsíce nastěhuji a budu se o děti starat (otec bývá totiž pracovně často i několik dní pryč), mou nabídku odmítla s tím, že ona se léčit nepůjde, důvod neřekla, pouze se oháněla tím, že by jí tam stejně už nevzali a že na to nejsou peníze. Ambulatní léčba v jejím případě nehrozí, měla pravidelně chodit k psychiatrovi, ale naprosto na to kašle.
Chtěla bych se tedy zeptat, jak to je s počtem léčení, jestli jí vážně odmítnou, popř. dá se léčení vůbec nějak "nařídit"?

Už mě opravdu přestává bavit chodit kolem ní po špičkách a poslouchat, jaké má o problémy, lžeme prarodičům, vymýšlíme si pohádky o tom, kde mamka je apod. jsme unavení a zničení, a hlavně její děti, které mnohdy psychicky napadá a vymýšlí si spoustu lží o tom, jak je otec nemá rád a vykládá jim, že je nenávidí... a vesele sosá. Je to z mojí strany možná nefér, ale po cca 15 letech neustále se opakujícího scénáře mě to opravdu přestává bavit.

Na léčení jí vezmou i 10x, ona to ví, lže!Když nechodí k psychiatrovi, asi se léčit vůbec nechce!Je to vážné.S tátou s ní promluvte, že jí může vzít sociálka děti, táta požádá o rozvod.....mluvte s ní jen když bude střízlivá.Nařídit léčení soud může, ale to by musela pod vlivem alkoholu spáchat trestní čin.Držte se, chudáci děti!

Ahoj, vidím pomoc v tom, že se otec rozvede a bude žít s dětmi sám. Je to nejlepší a bohužel jediné řešení.

Moje matka pila snad odjakživa, teda to asi ne, ale já si začátek nepamatuju. Mně je teď 29, bráchovi 23. Mamka chodila na různá léčení, tříměsíční, jednoměsíční několikrát, ale k ničemu. Rozhodující je první léčení, jakmile po tom 3 měsíčním začne znovu pít, tak už pít nikdy nepřestane a bude se v tom motat pořád dokola. U nás to bylo stejně.

Alkoholismus je nejhorší v tom, že neničí jen tu jednu osobu /ta to stejně tak nevnímá/ ale hlavně okolí, rodinu, děti.

Mamka se upila k smrti, bylo to hrozné, pořád doma padala nebo padala na ulici a my ji pak hledali. Měla ascites /vodu v břiše), byla žlutá, nefungovaly jí játra, prostě měla všechny komplikace, které z alkoholismu vznikají Žila s námi v bytě, ale ke konci šla třeba na měsíc do nemocnice kvůli těm komplikacím, pak zase zpátky a zase dokola. Doma neustále padala, bylo nám jí strašně líto Ke konci se už snažila nepít, věděla že je moc nemocná, ale vydržela to jen dopoledne a pak měla epileptické záchvaty z abstinence, několikrát k nám jezdila záchranka.

Zemřela na selhání srdce v nemocnici, když mi bylo 21 a bráchovi 15. Je mi z toho všeho dodnes blbě, brečím, když to tady teď píšu.

Já jsem abstinent, alkohol nenávidím, nikdy jsem nepila, dělá se mi zle jen ho vidím. A to není to nejhorší, co nás potkalo. Brácha teď leží momentálně v nemocnici, upadl na hlavu pod vlivem alkoholu /on ale normálně taky nepije, nesnáší alkohol stejně jako já, ale kamarádi ho vždy mermomocí nutili, aby se napil a on tentokrát evidentně povolil... Mně nutili mí kamarádi taky, prý ať se odvážu a podobné kecy, ale mě to bylo vždycky jedno co říkají, odpor k alkoholu byl větší. Proto jsem byla považována vždy za upjatou slušňačku. Je hrozné, jak se společnost díva na abstinenty/. Za bráchu se fakt modlím, nezasloužil si to, poprvé se opil a skončil takto nešťastnou náhodou. Alkohol je hnus!!!

Dobrý den,
děkuji za odpověď, ona se léčit nechce, máte pravdu. A je to čím dál horší, nestará se, nic jí nezajímá, výhružky nezabírají. Domácnosnost nevede, to si raději zajde ke známým a ztratí se i na tři dny. Protože ona se nebude bavit s nikým, kdo jí kecá do života - jenže to, že její život zahrnují taky tři nezletilé děti je jí naprosto ukradené. A sociála to už řeší, ale místo aby vzala do ruky hadr a uklidila, tak si jde pobrečet na půllitr, jaký je život nespravedlivý.

Dobrý den,

děkuji za reakci. Bratra je mi moc líto, držím pěsti, ať vše dopadne co možná nejlíp a Vám přeji pevné nervy

Vím, že táta o rozvodu vyhrožoval, ale nevím, jestli by to toho šel, i když si říkám, že by to pro něho i kluky bylo vysvobození a úleva.

Já mám díky bohu takové kamarády, kteří k ničemu nenutí, takže si s nima jednou za půl roku dám pivo a oni ví, že dalšího půl roku budu sosat kofolu ... a víte co? Ať si o Vás myslí kdo chce co chce, je čistě na Vás, jak si zařídíte život.


Držte se !!!

Už neví, že je máma, manželka...ovládá jí alkohol.Možná se upije, možná se probere, dětem bude jistě lépe bez opilé mámy.