Alkoholik

Dobrý den,

nikdy by mě nenapadlo, že budu vyhledávat takovéto stránky, ale v poslední době se o taťku doopravdy moc bojím a chtěl bych si přečíst nějakou pomoc, či názor.
Nejdříve bych vás do toho asi měl trochu zasvětit, takže můj taťka je podle toho jak se v posledních rocích chová tzvn. ,,Tříměsíční alkoholik''. Myslím to tak, že taťka se z toho vždycky vyhrabal sám, potom byl v pohodě cca 3 měsíce a náhle z ničeho nic sem přišel ze školy a taťka už ležel na gauči v opilosti.
Když bych to měl ještě více objasnit, tak se to stupňuje, tím myslím to, že ze začátku do toho taťka spadl tak na půl měsíce, po půl měsíci se z toho vyhrabal a bylo vše OK, minulým rokem (2012) se to zvýšilo na měsíc, kdy byl v podnapilém až opilém stavu. Ale nynějším rokem to začalo hned v únoru, byl to měsíc a čtvrt. Ale nyní, tedy celý duben a až do teď je můj otec stále v podnapilém až opilém stavu. Vždy už vše napovídá tomu, že to bude fajn, že se z toho vyhrabe ale najednou odejdu do školy, už se úplně těším, že tatínek bude v pořádku, nebo se o to alespoň bude snažit, ale na místo radosti se mi dostaví smutek, taťka opět jen leží na gauči a kouká do blba.
Já se s ním snažím komunikovat skoro pořád, alkohol mu beru, cigára též a když jsem doma, tak si ohlídat dokážu. Moje mamka ta už se o to skoro vůbec nesnaží, veškeré ambice a naději ztratila za nějakých těch 10 let co to trvá. Občas se jen štěknou mamka mu nedávno řekla, že je troska, to si myslím, že nebylo fér, ale na druhou stranu se mamce nedivím, když je už skoro měsíc a půl na všechno sama. Moje malá sestra (9), ta za taťkou občas přijde ale ještě si neuvědomuje jak je alkohol škodlivý, ještě v neustálém opakování, tak to moc neřeší.
Ještě bych možná dodal jak to má můj taťka s lékaři a jejich pomocí. Je to tak, že (teď se nijak nechlubím) můj taťka má IQ něco okolo 155 (Měřil si to, na oficiálních IQ testech, ne na nějaké aplikaci z internetu) a je úspěšný podnikatel + se o sebe rád stará sám. Takže ve většině případech když taťka jde k doktorovi, to nějak ukecá, přijde domu a řekne, že to je debil. Shodou okolností dnes ve čtvrtek (9.5.2013) byl otec objednán k lékaři, domluvil si odvoz a snažil se ten den ani tolik nepít, aby si neudělal ostudu. Jenže tam měl být v 16:00, ale taťka se teprve v 15:30 šel koupat, čistit zuby a česat, potom ještě na schval bloudil po baráku, jako by to chtěl zdržet, potom jsem s ním došel k autu a řekl tetě ať mu nedá žádná cigára, na štěstí tak neučinila. Vrátil se poněkud brzo, ze začátku mi tvrdil, že tam byl ale potom se mi sám přiznal, že už to nestihl, že přijeli pozdě.
Takže už doopravdy nevím co mám dělat, jako jediný se s ním snažím hodně komunikovat a vkládat do něj optimismus a naději, že to zvládne. Ale poslední dobou se doopravdy začínám bát o jeho zdraví, nechtěl bych přijít o taťku.
Děkuju za to, že jste si to přečetli a po případě mi poradíte co mám dělat a co by jste v mém případě dělali vy.

Rosťa (14)

Abych pravdu řekla, docela mě mrazí, když vidím, jak některé děti (a asi jich je bohužel dost) musí rychle a předčasně dospět a starat se o svoje rodiče.... Je jedno jestli matku nebo otce... Místo aby si prožily své dětství jako děti a měly tak šanci normálně dospět...
Rosťo budu teď mluvit ze své zkušenosti. Zkusila jsem se svojí mamkou podle mě docela dost. Zkusila jsem to s ní po dobrém, po zlém, hledat alkohol, odstraňovat ho (stejně měla ještě něco v záloze, co jsem nenašla nebo si jen došla koupit jiný), vzít jít do AA (odmítla, že nepotřebuje, protože ona není žádná alkoholička), vzít jí k psychiatrovi (dostala antidepresiva, na která pije denně lahev vodky), být s ní (docela fuška), nebýt s ní, že se třeba vzpamatuje a chytí za nos (jak bláhové to ode mě bylo) a najednou přišel po několika letech zlom, kdy jsem už úplně vyšťavená zjistila, že tenhle problém je větší než já a já jí pomoct vlastně nemůžu a už ani nedokážu. Takže se mi bohužel potvrdil názor, který tady lidé píší dost často: když alkoholik/čka nebude chtít, nic a nikdo s ním/ní nic neudělá. Rosťo, ty ani nikdo jiný taťku nezachrání, dokud on nebude chtít. Zajdi si na Al-Anon a začni si žít svůj život. Tak nejlíp můžeš tátovi pomoct.

Rosťo, jsi moc hodný syn a chytrý kluk a myslíš to dobře. Jsi ale ještě i podle zákona dítě a táta by se měl starat o tebe a ne ty o něj. Není v tvých silách a moci postarat se o tátu a úplně mě na tu dálku bolí, že tě spolu s mámou nechávají takto žít, není to vůči tobě fér, i když to určitě nedělají schválně, možná ani neví, co vše se s tebou děje. Nejsem ale odborník a pomoc dětem má svá přísná pravidla, prosím, zkus zavolat na Linku bezpečí, je to zdarma a anonymní, číslo je 116 111, tam ti řeknou víc, kam se obrátit a kde ti mohou pomoci. nebo jim napiš, viz www.linkabezpeci.cz/webmagazine/home.asp?idk=393. Další, už míň anonymní, možnost je svěřit se třeba učitelce/učiteli, kterému věříš, trenérovi, někomu dospělému, ke komu máš důvěru. Ta nejoficiálnější pomoc je samozřejmě sociální pracovník. Neboj se, že bys tím rodiče zrazoval nebo jim nějak ubližoval, oni si s tím evidentně nevědí rady a jsou příliš zaměstnáni sami sebou. Myslím, že z vaší rodiny potřebuješ pomoci v první řadě ty!! Moc držím palce a budu na tebe myslet!! V.

Zlato, promiň.

Dítě moje , mamka na nic nerezignovala ,zkusila jsem co jen jsem mohla.Dotáhla jsem taťku k několika odborníkům a řeším to neustále.Ale jak všichni říkají, my to za něj nedokážeme vyřešit, musí chtít on sám. A my jsme mu doteď tolik pomáhali, celá rodina, že jsme z toho unavení a všichni v koncích a on se upíjí dál.Dokud to taťkovi samotnému nedojde, nic s tím nikdo neudělá. Já jsem udělala největší chybu, že jsem nikdy nedokázala odejít a nevrátit se.Ublížila jsem tak nejen tobě, ale i tátovi, protože jsem tím vlastně vše protahovala. Vždy nás všechny uchlácholil sliby a my se vrátili s nadějí, že se pro nás změní. Nezmění, teď už to vím. Prosím , promiň mi, že mi to tak dlouho trvalo. Mám Tě moc ráda , nic už nevrátím, ale slibuji ,že sbírám síly a odhodlání a vyřeším to. Tvoje milující máma