Alkoholik

Zdravím všechny.
Všichni píšete, jak se alkoholici zhoršují. Jak si myslí, že jsou nenápadní, ale nejsou. Jak postupně okolí zjišťuje...můj muž je alokholik, zhruba tři roky. Usíná na sedačce v obýváku, vypije denně kolem dvanácti piv a tak čtyřikrát do týdne přidá přes litr vína. Vynechá tak dvakrát do týdne a to jen ve spojení, že je mu špatně a já křičím.
Tenhle příběh asi znáte. Ale ten náš má podle mě velký rozdíl. Nikdy nepřišel pozdě, prodavačky ho milují, má přátele, má práci, řidičák, přes den funguje...když jde ven s přáteli, napije se jen tak normálně a doma se dolije. Doma je úplně jiný. Nikdo by mi nevěřil, kdybych jim řekla co všechno se u nás děje. Lítám v tom sama a poslouchám ze všech stran, jak je skvělí a jaké mám štěstí, že ho mám. Dvakrát za tři roky mě napadl. Pravidelně ho táhnu do postele. Dovolené jsou moje noční můra. Jak kdyby věděl, že ho nikdo neuvidí, že může... Jak chcete ale přesvědčit někoho, že má problém, když to vypadá, že máte problém vlastně jenom vy s ním? PS: Je právník...

Holka, je mi Tě líto..Ty si bohužel ještě užiješ.
A na to co řikaj ostatní zvysoka kašli

Co na tom , že je právník, také může být hovado, je jenom člověk.Proč posuzuješ, co říká okolí?Proč čekáš na to, že bude jen horší?

Paní Libo, jistě, hovado může být každý a nezáleží na profesi. Já jsem to napsala, protože podle mě, je to informace, která dokresluje jeho život. A proč řeším co říká okolí? Protože je potřeba aby si svůj problém uvědomil a podle mě, čím víc na něj budou lidé tlačit, tím rychleji si to uvědomí a dostane se mu pomoci. Jenže je výborný herec (což jak jsem se tady dočetla je obecně u alkoholiků silná stránka) a tlačím na něj jen já.

Ahoj Renato, pomohlo mi co jsi napsala, protože alespoň vím, že nejsem blázen a mají to tak i další. Jak dlouho u tebe tenhle proces trval? Myslím, než se to celé zhroutilo?

Tak o víkendu proběhla první větší debata. Samozřejmě po sobotním fiasku.A já jsem zjistila, že není schopný mi říct, co je za problém. Jakože proč začal a proč pije. Čekala jsem, že řekne, že je v nějaké části jeho života nešťastný nebo že se něco nedaří. Normálně jsem kliďas, ale vážně jsem myslela, že mu dám asi facku, když jsem se dozvěděla, že ten člověk není schopen mi ani vysvětlit, z jakého důvodu nám pomalými krůčky ničí život. On snad ani důvod nemá nebo nezná! To pak nevíte, kde mu máte pomoct a je to na zabití...

Alkohol je droga. Málo kdo o tom mluví, málo kdo to propaguje, ale tak to je. Někdo jí podlehne dřív, někdo později, někdo to v průběhu života "nestihne". Hledat důvod je nesmysl. Ten člověk se na tom prostě stal závislým, stejně jako se někdo stane závislým na heroinu. U alkoholu se ta závislost vytváří pravda pomaleji, nicméné vytváří. Hledat důvod je slepá cesta. V této fázi si dotyčný musí SÁM uvědomit, že má problém. Pokud to udělá, je možná náprava. Pokud ne, bude následovat pád, až do té fáze, kdy bude asi prosit o pomoc na kolenou. Každopádně přeju hodně sil, nebylo by od věci mu ukázat napsané příběhy lidí, kteří to dotáhli až na dno. A to je přesně to místo, kam má namířeno, pokud nepřestane.

Zdravím,

ale tak úplně nesouhlasím. Zažila jsem to z pozice dítěte. A když si dnes tu situaci přeberu, tak táta pil protože nedokázal unést svůj osud. Nejdřív se dvěma dětmi ovdověl a pak, když už měl v novém manželství i mne, musel po infarktu do invalidního důchodu. Myslím, že se cítil odepsaný a mamka, ženská do nepohody raději všechno snášela, než by se rozvedla. Myslím, že to byla velká chyba. Podle mého měla dát najevo lásku, ale rozhodnost. Asi jako: Mám tě ráda a pomůžu ti, ale musíš se snažit, jinak končím. Mám vůbec dojem, že u spousty alkoholiků jsou často i hodně staří "kostlivci ve skříni". Jsou to nejrůznější skutečná i domnělá selhání, nebo pocity křivdy a odstrčení. Myslím, že stojí za to je hledat a pak je nahlas pojmenovat i když se tomu dotyčný brání a nechce o tom mluvit. Ale právě tohle vlastně potřebuje.
Kdyby to šlo, poslala bych všechny do ústavů pečovat o těžce postižené aby si srovnali měřítka.

Katy