Nikolko,
po tak dlouhým a určitě těžkým obdobý alkoholové kariéry vašeho tatínka jsi měla konečně chvíli klid a velkou naději, která je teď otřesená taťkovým selháním. Nedivím se tvému volání o pomoc a strachu jak to bude dál. Člověk, který prošel takovým peklem se svým blízkým už to ZASE NECHCE OPAKOVAT.
Snad taťkovi pomůže, zkušenost kterou mohl prožít ten jeden rok co abstinoval. Už ví co to je žít bez velkých komplikací, které mu alkohol způsobil. Chtět to nazpět musí ale sám, to nejde nařídit ani darovat. Nevím co jsi taťkovi říkala do telefonu jak píšeš, ale jenom to, že ti s ním netřísknul svědčí o tom, že jsi mu promlouvala do duše. Jsou to jenom střípečky, které v takových situacích doufáme, že zaberou a celou věc obrátí k lepšímu. Co z toho uvízne a zabere to nikdy nevíme.
Bylo by dobře, aby taťka viděl, že je tvůrce svého dalšího bytí a ON dobře ví co to pití obnáší, jenom si teď nemůže pomoct.
Nikolko, snaž se ponořit do svých běžných povinností a životních cílů, taťkovi říct, že za další průběh svého života je zodpovědný sám, že ty máš svůj. Bolí to - nejde to
, ale jinýho zatím
není.
PS. Možná by bylo dobrý promluvit s jeho přítelkyní, aby si prošla toto fórum a případně se ještě na patřičných místech poradila, jak podpořit správnou motivaci pro tvého otce a svého přítele pro rozhodnutí nepít.
Je to ale stále jenom další motivace: že na ten život s alkoholem bude sám a taky to dodržet.
Čím víc si bude myslet, že ho někdo podrží, tím je menší šance, aby se vrátil k abstinenci.