Alkoholik

Nejsem ani odborník ani psycholog ani psychiatr, jinák mám pocit, že na jedné stráně má pravdu někdo kdo pár postů přede mnou napsal, že "pije protože ho nic jiné doma nebaví" ale zas na druhé - 6 až 10 je fakt moc. Já o sebe řeknú "opilec", piju vtedy kdy mám na to náladu nebo kdy si to můžu dovolit (áno, jen pivo, dokonce je mi jedno že je tam alkohol, prostě mi chutí a pro mě kdyby někdo výraběl pivo s 0,5% alko a chutilo stejně - blahoželal bych) ale 6 je fakt vyjimečná situace. Delší věc je, že těžko jen tak říct, že "nic jiné doma nebaví". Fakt nic? Podívat se na fotbal, přečíst knihu, zahrat onlinovku... Možná chlap prostě ztratil kontrolu nad chlastem, možná ten problem se vyskytuje někdě jindě a tych průměrných ~ 8 pív jsou prostě vedlejší skutky... Asi by to chtělo fakt zasah odbornika, ale zas manžel určitě by s tím nesouhlasil?

Proč tohle všechno snášíte? Musí to být neskutečně ubíjející a vy hrozně nešťastná. Vždyť on na Vás nebere žádný ohled! To vy musíte všechno snášet a tolerovat a on si dělá co chce??? Řekněte mu, ať odejde, pokud se nehodlá v tomto změnit, pokud se nehodlá léčit. Nebo odejděte vy. Vím, jak je těžké odejít, vím jak je těžké odejít, když máte děti a třeba není kam. Ale postavte se mu a trvejte si na svém. Jste mladá, máte právo na své štěstí. Držím Vám pěsti.

Nič lepšie by som nevedel poradit, ako Petra . S každým jej slovom súhlasím. Odíst a nechat muža na osud, alebo ho vystahovat zo spoločného bytu. Toho muža totiž nikdy nepresvedčíte o tom, že je závislák a musí so sebou niečo robit. Možno, ten šok, z rozchodu zmení jeho myslenie a príde nato v samote, že inú cestu ste namala. Možno, by potom chcel vztah obnovit, ale vy musíte stát pevne na požiadavke úplnej a dlhodobej abstinenci. Keby po rozchode trval na svojo
m, tak nemáte čo lutovat, utekajte od neho, pretože máte právo na dostojný život Štefan

Zajímala by mě situace téměř po roce. Můj manžel abstinoval téměř deset let, protože se nechtěl rozvést. Před rokem se k pivu vrátil a jako by chtěl všechno dohnat. Dnes už ani jeho rodiče neomlouvají jeho alkoholismus a neházejí vinu na mě. Tato skutečnost mě dříve zastrašovala, proto jsem snášela to ponižování a neúctu od tchýně, která sklony k pití svého manžela tajila. Dnes má s alkoholem problém i náš syn. Taky bych mohla oviňovat jeho exmanželku, která se ho snažila držet zkrátka. Vím, že je to nesmysl a že i v tomto případě jde o docela vážnou nemoc. Syn se s tím snaží bojovat, ale je to potíž. Nejhorší je, že v naší zemi se alkoholismus považuje za běžnou záležitost a místo, aby se bojovalo proti alkoholikům, ubližuje se jejich obětem. Dnes už vím, že se musím zachránit sama bez ohledu na okolí a názorů ostatních lidí.

Marie,že jste se nerozvedla už přede deseti lety vidím jako váš problém spoluzávislosti.Tím jste se stala obětí.Ovšem svoji vlastní slabosti.Věta manžel abstinoval 10letPROTOŽE SE NECHTĚL ROZVÉST-hovoří o něm,ne o vás vašem rozhodnutí.Chápu,že z vás čiší zklamání,že se opět rozpil-to ovšem opět vypovídá o vašem očekávání od něj-nikoliv od sebe.Že jste k rozchodu potřebovala potvrzení jeho matky že jste se stala obětí jejího syna?Proč to bylo rozhodující,proč to bylo pro vás důležité?Jestli proto aby jste dokázala že jste nevinná obět´pak obětí jste se stala zcela dobrovolně a ochotně-tudíž slovo nevinná není na místě.Tímto chci ukázat,že tzv.oběti spoluzávislosti,která vzniká ve vztazích se závislými a kterou jste se stala i vy jsou oběti nikoliv závislého,ale jen každého,kdo se rozhodne stejně jako jste se rozhodla vy.Jaké boje proti alkoholikům máte na mysli?Jak si je představujete?Toto už vůbec nechápu a už vůbec tomu nerozumím.Zahnat je za ostnatý drát,upálit je,postřílet?Co navrhujete se týká středověku.

Věřte,že i já takto žila ve strachu z rozhodnutí sama za sebe.Že mi role oběti i vyhovala v tom,že veškerou vinu,veškeré chyby jsem mohla házet jinam,na jiné.JÁ BYLA BEZ POSKVRNY,ČISTÁ JAK LILIE,JÁ BYLA SVĚTEC,JÁ TRPĚLA VINOU JINÝCH!Bylo tomu tak doopravdy???Na to jsem si musela v klidu sednout a opravdu upřímně si odpovědět na otázky,které se mi rozběhly už střízlivou čistou hlavou.Pravda bolí-ale je důležitá,dá se z ní čerpat tak,aby mne mohla nakopnout dál a svoje přiznané chyby nezopakovat,nezůstat v pocitu hořkosti a zklamání.

Marie, manžel asi už léta popíjel tajně, nic jste nepoznala, až nyní už ho alkohol opět ovládá, nemá sílu nic skrývat.Bojovat proti alkoholikům není proč, jsou to nemocní lidé, spíše chybí osvěta, omezení prodeje alkoholu...a x dalších věcí.Co chcete?Rozvod?Dostat manžela do léčebny?Syna také?

CODA nebo Al-anon.

... situace téměř po roce? ...
Jsme spolu tedy 12 let, a od té doby, kdy jsem napsala sem, se změnilo hodně - ve mně - po tom, co jsem zjistila po přečtení všech možných diskuzí, zkušeností a názorů na mnohých fórech, že cesta ven v naší situaci bez cizí pomoci jednoduše nevede.
Manžel se nezmění, protože nechce; pije, protože ho to baví, i když ho doma baví více věcí než jen alkohol, jak tady někdo psal - i ty pc hry u nás jedou, ale o samotě...Beze mne a bez dětí; podivné je, že chce být každý den co nejdříve doma, ale nejvíce mu vyhovuje, když je sám - když se s dětmi někam uklidíme...ale nesmíme jezdit pryč... v tom je ta tíha situace - nesmíme překážet, ale musíme být doma.
Pochopila jsem a smířila se s tím, že mě si kdysi pořídil - zcela "sebekriticky" - jako dostatečně reprezentativní, úspěšnou, ženu, která se postará o vše možné, porodí a vychová děti. Odejít nemohu, to pochopí jen ten, kdo stejný (ne)vztah zažije. Zkoušela jsem všechny způsoby a pomoc zvenčí je nereálná a odchod nepřipadá v úvahu; což tedy nahrává do karet manželovi, který tedy nemá nad sebou ten pomyslný bič, aby ho něco přinutilo.
Výsledek? Vím, že situaci změnit nemohu, takže svůj "volný" čas věnuji práci a osobnímu rozvoji. Zjistila jsem, kolik mám "volného" času, když celý večer, každý večer, mám k dispozici prázdnou místnost, samotu a počítač.
Jak to bude do budoucna? Až děti odrostou? Nevím, a nyní se tím ani zabývat nechci, protože i přítomnost je dost vyčerpávající sama o sobě. A co přinese čas, nechám se překvapit... třeba se do té doby něco stane, anebo taky ne. V každém případě život plyne dál, ať tak nebo jinak.
Žiji tak, abych se z toho úplně nezbláznila, a doufám, že jednou budu mít partnera, pro kterého budu partnerkou a přítelkyní, partnera, který bude rád, že mě má, hlavně chlapa, který umí být oporou, a ne člověka, pro kterého je otvírák na pivo a TV ovladač na prvním místě přede vším; nechci už pak být jen člověkem, který všechno udělá a na všechno je sám - to je totiž horší než být fyzicky sám... Budu doufat, že jednou budu moci žít bez stínu strachu.
Rada pro druhé, kteří třeba na tyto stránky zabrousí? Pokud řešíte, jestli vedle sebe máte alkoholika a dostali jste se na tyto stránky, tak s největší pravděpodobností vedle sebe alkoholika máte a vy to víte, jen si to potřebujete "opravdu" ujistit. Pokud můžete, zdrhejte od něj co nejdál, protože se nezmění, dokud nebude chtít; pokud se změnit chce, tak se cesta najde. A když má někdo sklony k alkoholismu "před svatbou", tak nepočítejte s tím, že potom to bude lepší, NE, bude to jen horší, protože pak se najde tisíc a jedna výmluva proč pije. Problém je, že dokud spolu nebudete žít dnes a denně, po dobu xxx let, nepoznáte hranici mezi občasným a neustálým pitím. Dokud to nezažijete na vlastní kůži, nepřipustíte si, že by vás to mohlo potkat.
V každém případě držím všem palce, ať takový život přežijí ve zdraví!