Alkoholik

Je dobře, že si to uvědomujete. První krok je nepít. Prostě nepít. Přijdou pak chutě, bažení, pseudoalibi, ale vy to zkuste vydržet. Napište si někam, co vám přináší abstinence a co vám bere alkohol a vždycky, až budete mít chuť, si to přečtěte. Zkuste nepít třeba tři měsíce a uvidíte, jak se rychle vyčistíte od alkoholu fyzicky a psychicky a bude vám lépe. Nenechte se uchlácholit tím, že když měsíc nepijete, jste v pohodě a jeden drink zvládnete. Na devadesát procent se zase opijete. A když ne poprvé nebo podruhé, klapka ustoupí třeba potřetí a jste tam, kde jste byli a ještě s pocity viny. Pokud si myslíte, že abstinovat nezvládnete sami, obraťte se na odborníky v místě, odkud jste. Na netu se dá dohledat hodně pomoci proti zneužívání alkoholu. Někdo je opravdu alkoholik a tam je léčba nutná, někdo "jen" alkohol zneužívá a ten si ho pomalu podrobuje, ale jakmile vás to nějak omezuje (ve vztazích, v odpovědnosti, v psychické pohodě, v energii do života), je na čase s tím něco udělat a alespoň na chvíli (třeba ty tři měsíce) si dát total detox bez alka. Přeji hodně štěstí

Bohužel, to co píše Justýna je sice pravda, ale platná pouze pro lidi kteří nemaj duálku...Tedy pro lidi, který chlastaj bez zjevné příčiny.Pokud si někdo navykl chlastat, protože chlast ho dostane na chvilku z uzkostí, depresí atd. a bez něj je mu pořád stejně blbě, je to velice těžké najít si náhradu

Ahoj vůbec nevím jak se jmenuješ, já jsem Martin:-) nechtěla bys to zkusit semnou? Mám podobný problém ale myslím že potřebuješ někoho kdo tě pochopí jakou jsi doopravdy a bude tě milovat takovou jaka jsi jestli bys chtěla tak mi můžeš pisunout i na 775047785 měj se krásně:-)

já to mám podobně, poprvé jsem se opil když mi bylo 14 na školním výletě, nevěděl jsem o sobě a moje alter ego mělo navrch, vytáhl jsem nůž co jsem dostal od tatínka a chtěl vyzabíjet celý osazenstvo chatky, naštěstí jsem byl odzbrojen a pár ranami uspaán, podruhé to už jsem byl učen, bylo mi 16, zkončil jsem na záchytce kde jsem se porval a byl uzeměn fackama,pak jsem se začal trošku hlídat a aji se mi to dařilo, jen jak jsem chodil dál do školy, opíjel jsem se jen občas, pak civilka, to už bylo zlo, tam jsem dostával jen 2 800 a zbytek jsem si musel vydělat jinde což se mi dařilo, taže dva roky 4-5krát v týdnu celá šichta prosezená v hospodě u piva, pak jsem začal pracovat a těch návyků už se mi nepodařilo zbavit, sice mám pořád zaměstnání, ale mám strach že jednou o něj můžu kvůli chlastu přijít, pořád chodím na "fušky" takže peníze nějaký jsou, tady problém není, nedělá mi jako tobě problém nepít, nepiju klidně týden, čtrnáct dní ale pak jdu do němoty, chovám se potom jako idiot, peru se...naposled jsem se opil, zase mejch obligátních deset piv a nějaký panáky, zbil jsem kluka a o čelo jsem mu típal doutník, no je mi špatně ze mě samotnýho, takovej já přece nejsem,k tomu že se vzbudíš vedle někoho bych jen doplnil že i to se mi párkrát podařilo, naposled u paní co by věkem mohla být moje maminka, ráno mi říkala jak jsem byl skvělej a mě se zvedal žaludek jak ze mě tak z piva a hruškovice, je to prokletí, i když pít nechci tak vím že to zase neovládnu a zase půjdu pít, nebude to zítra ani pozítří, ale přijde to a zase to zkončí zle

Bobe,znám ty stavy.Sice jsem se neprala,ale s pitím jsem se dostávala do afektu takové zlosti,že jsem opravdu měla strach,že jednou doopravdy zabiju.Stále se jednalo o toho samého člověka,který mne dokázala dostat do stavu nepříčetnosti.On umřel na následky svého pití.A já se vydala na cestu léčení se z alkoholismu.Každý volíme za sebe,co chceme,jak chceme žít.Bez změny to nejde!