Alkoholik

Našla jsem si tohle fórum a hledám zde pomoc. Já nejsem alkoholik, ale můj partner ano. Dělá věci, které mi velmi ubližují, dělá je v opilosti. Každý večer vypije asi 2l vína. Přes den to vydrží, ale večer takhle relaxuje. Čím déle pije, tím víc ztrácí smysl pro realitu a otupuje to jeho emocionální cítění. Není pro něj problémem vymočit se mi v opilosti do postele nebo do koše s prádlem připraveným k žehlení, nebo také jít na erotickou seznamku a chtít eskort servis. Velmi mi svým chováním ubližuje, o léčení nechce ani slyšet. Za dobu našeho tříletého vztahu se pokoušel abstinovat jen jednou. Vydržel měsíc. Byl to ten nejlepší mužský, kterého si umíte představit. Nyní o řešení problému nechce ani slyšet. Nepomůžou prosby, vyhrožování, nátlak. Je ochotný mě ztratit, hlavně když bude moct dál pít. Přesto bych mu hrozně chtěla pomoct, ale nevím, jak ho mám donutit na léčení. Prosím, poraďte mi!!!

I kdybys ho nějak donutila, je to zbytečné.Dokud nebude chtít přestat sám s alkoholem, nepřestane nikdy, dobrovolně se ničí, tebe také.Já bych od něj odešla, třeba by ho to nakoplo, když ne, nemáš co ztratit.Čekal by tě jen hrozný život s ním, bude jen horší.

Suhlasim s Libou. Pokial jeho nedokaze zastavit ani to, ze ti ublizuje, tak len tak sam od seba urcite neprestane a bude sa to urcite len zhorsovat. Odid od neho pokial je cas. Okrem toho, ze musis znasat jeho utoky, ti hrozi aj to, ze spadnes do spoluzavislosti.

Já bych začal taky chlastat, máte tak jistotu, že nikdo nebude nadávat, že taky pijete. Mně nejvíc vytáčí když si dávam třeba 12. pivo a lidi to kritizujou, to akorát si koledujou o to abych se totálně sundal. Kdybych měl s někym žít, tak jedině s alkoholičkou, aby tolerovala moje pití. PS: Neberte si ze mně příklad, jsem odpad týhle společnosti(věčně pod vlivem).

Hezky napsáno, ale tak to je haha znám to

Nejvíc mě vytočí, když mi někdo kdo nechlastá radí, že je to jen o vůli atd..To bych se spral jak blázen okamžitě

Já to tak taky dělal... Mě na to léčení posílal dokonce i barman, který má jinak zájem na tom, aby lidi chlastali. Já se prostě dostal do bodu, kdy jsem si řekl že takhle už dál žít nechci a buď mě pomůže ta léčba, nebo už dál nebudu. X krát jsem zkoušel přestat sám - zbytečně. Dnes po tříleté abstinenci vůbec nemám potřebu někomu říkat, že by se měl jít léčit, protože si dobře pamatuji, jak to působilo na mě. Dokud se mi s chlastem žilo krásně, tak jsem chlastal a až mě chlast dohnal skoro k sebevraždě, tak jsem naštěstí přestal. Je to opravdu každého věc.