Dnes je to přesně rok, kdy jsem nastoupila do Bohnic, abych zde konečně strávila 11 týdnů a začala žít šťastnější život. Začátky byly krušné, zejména odvykací stavy, jelikož jsem byla závislá i na lécích
Nepodceňuji doléčování, i když nechodím na AA, ale jsem v péči psychiatra a psychoterapeutky, které věřím a která mi ukázala cesu, po níž jsem se vydala.
Konečně jsem šťastná, i když vím, že nástrahy byly, jsou a budou. Vždy si vzpomenu na to, jak mi bylo zle na epilepický záchvat, třesoucí se ruce... Stav, který mě přivedl do léčebny. Kdybych tam tenkrát nešla, domnívám se, že bych už byla na druhém břehu.
Děkuji všem, kteří mě podporovali, zejména mým dětem a mamince. Bez nich by to bylo o mnoho těžší. Přeji Vám všem, abyste si uvědomili, co všechno ztrácíte s lahví v ruce, a co můžete získat, když ji nedržíte.
Vydržte, věřte si. Stojí to za to.