Alkoholik

Pro Morfiho,
píšeš,cituji: Stýská se mi po tom skvělém relaxu a pohodové atmosféře.
Taky jsem to měla při mých pokusech, když jsem pila ,ale ještě mi něco alkohol dával a já se pokoušela xxkrát přestat, nebo to ovládat, ale pak jsem se časem dopila do stavu , kdy se mi stýskalo po pohodové atmosféře bez pití.Ty depky a ten fyz.třes abych se napila a najednou už mi nic více alkohol nedával, pouze napít se abych fungovala,tak nějak dle možností. Už pouze bral.

Přiblblost, malátnost, špatná artikulace, nevhodné reakce, blbé připomínky. Opakování se, vymýšlení si, překrucování, slibování, nevěry. Okna, kocoviny, hádky. Třes. Nevolnost. Výčitky. Asi tak.

Já se taky propil do stavu, kdy jsem toužil po klidu v mysli, aby zmizelo bažení atd. Určitě chlast kromě dávání také hodně bral. S tím souhlasím. Něco za něco.. Proto také nechci chlastat, fetovat atd.. Ale stejně se mi někdy zasteskne

Mě taky a taky pak podlehnu. A ta chvilka opojení pomine a pak...

Šantal napsal:
Mě taky a taky "pak podlehnu. A ta chvilka opojení pomine a pak"...
...a potom: "repete/opáčko" alebo "kvalitný kolotoč"... "hijé/ó!!!... valím/idem!!!" ("Kam?")

Mě taky a taky "pak podlehnu. A ta chvilka opojení pomine a pak"...

Já myslim, že je potřeba mít kolem sebe lidi, kteří nepijou a mají podobný problém. Nebo aspoň psychiatra/psychologa, který rozumí. Sám alkoholik nemá většinou šanci.. Já podléhal když jsem záviděl ostatním, že můžou, tak jsem zapoměl, že já nemůžu.

Dik za ten typ s xboxem. Zapařil jsem PC hru a pomohlo to.

Všichni, co tu s nostalgií vzpomínáte na to jak bylo s alkoholem fajn a jak se Vám po tom stýská - jste předem ztracení a chlastat budete znova. Teprve až se propijete tak, že budete s hrůzou vzpomínat na to, čeho všeho jste byli schopní, jakej to byl běs a co všechno jste s chlastem posrali..., teprve pak máte nějakou šanci. Až se ho budete bát. Tohle vlákno je úplně zbytečný.

Já jsem střízlivej pár let Včelaři.. Jak dlouho jsi střízlivý ty, rozumbrado?

Moje zkušenost je opačná. Ze strachu jsem vydržel abstinovat pár měsíců než jsem se rozpil. Až když už mi to bylo jedno jsem se těch prvních pár měsíců nenapil.. Pořád v depce plakat nad zmařeným životem je jen lež. Dobře vím, proč jsem pil, dělalo mi to hodně dlouho dobře, byl to únik. Jinak bych to nedělal. Zcela sobecky jsem se tím ukájel.

Nebudem si tu poměřovat ocásky, kdo jak dlouho nepije. Protože pro každého z nás může dnešní den abstinence být dnem posledním. Ale, když Tě to zajímá, tak k tomu páru roků my zbývá dva páry měsíců.

Chtěl jsem jen poznamenat, že tahle nostalgie po chlastání je nebezpečná a tím, že na dobu chlastání s nostalgií vzpomínáš jsi mnohem více ohrožený tím, že se zas napiješ, než ten, kdo přijal fakt, že si svoje vypil, že to za to nestálo a že chce žít jinak. Většina lidí tady si myslím je ve stádiu tzv. na půli cesty. Sranda to sice ještě je, ale problémy se začínají kupit. Tam, kde už sranda není skoro žádná a kde člověk pije jen, aby utekl před realitou, která je hodně tmavá a před následky svého pití utíká zase jen díky droze zapomnění - alkoholu, tam se moc místních ještě nepodívalo. A právě ti, kteří jsou teď tak nějak na tom rozhraní mezi tou švandou a tím peklem, ty je třeba motivovat a ukázat jim kam ta cesta vede. A je jedno jestli jim ukážem jak to vypadá v pekle, nebo na druhý straně. V pekle jsem byl a směřuji na druhou stranu. A věř, že od toho abych se znova napil mě drží hlavně vzpomínky na to mé pití... Takže logicky si vyvozuji, že kdybych vzpomínal na to, jak to bylo fajn, tak bych určitě neabstinoval. Proč taky. Každý chceme dělato věci tak, aby nám bylo fajn. Takže já vzpomínám jak mi bylo - abych abstinoval dál. Ty vzpomínáš jak Ti bylo - a...?