Alkoholik

Nejak mi to zrusilo takze mas pravdu Krtek cakala som viac ale nic sa nedeje takze beriem kazdy den uplne ze super a snazim sa ho prezit na maximum. a ja si vazim na tom najviac ten spanok:)

Katarino. Čekala jsi, že přestaneš pít a budeš superženou? Ne - stala jsi se jen normální. Výhodu, ale tenhle stav má, že jsme schopní dlouhodobějšího plánování a tím se posouváme dál. Můžem pak v sobě probudit to co jsme dávno chtěli dělat. Už to není jen plánování mezi vožráním a vystřízlivěním a nějakým přečkáním doby do dalšího vožrání.
Takže je jen na Tobě do čeho se pustíš. Ono to samo nepřijde.

Mam to podobne? Nevim. Pit jsem prestal loni v dubnu. Prvni tri mesice byly uzasny, bylo to jako se probudit z dlouhyho spanku, svetu se zacaly vracet barvy a do zivota radost ale cely to bylo stale ve stinu hrozby chlastu. Utekl pul rok a ja jsem zacal citit ze se zivot zacal davat dohromady – zacal jsem resit resty, pracovat na sobe tak jako driv ale ta hrozba chlastu porad stala za mnou a kazdy den jsem se bal ze selzu a zase se rozpiju. Utekl rok a leti dalsi mesice a ja mam najednou obcas ... ja nevim, jak to napsat ... jako bych zacal zpomalovat a sbirat dech po silene dlouhym behu. Jako by skoncilo neco hrozne narocnyho a tezkyho ale zaroven napinavyho a svym zvrhlym zpusobem hezkyho. Ta hrozba chlastu uz je jen takova tusena, schovana nekde na obzoru a porad cihajici ale kontrolu a rizeni mam v rukou definitivne ja. Minuly tyden jsem musel na firemni vecirek a kolegyne me poprosila jestli bych ji pripravil piti. Ten okamzik nez jsem vzal do ruky lahev s ginem jsem mel hroznej strach. Vlastne ani nevim co jsem cekal. Zacal jsem nalevat do sklenicky, do nosu me prastila ta silna aromaticka vune a nic. Proste nic. Zadny nutkani se napit, zadny myslenky na to jaky by to bylo dat si jednu sklenku... jen smes lhostejnosti a pocit nechutnosti z toho ze jsem driv neco takovyho miloval vic nez sebe. Kdyz jsem tady na foru zacinal tak mi nekdo (myslim ze Pavel) napsal ze alkoholik je za „vyleceneho“ “ (ty uvozovky pisu schvalne, vim ze jsem nemocny a postizeny do konce zivota) povazovan po dvou letech totalni abstinence. Mozna ze jsem se proste jen uzdravil a presne jak pise Vcelar – stal jsem se „normalnim“. A mozek, blb jeden , si s tim po vsech tech hruzach nevi rady protoze ta normalnost je vlastne obycejna a nudna.

Gennosuke napsal:
..... Proste nic. Zadny nutkani se napit, zadny myslenky na to jaky by to bylo dat si jednu sklenku... jen smes lhostejnosti a pocit nechutnosti .....

To je ono!! To je ta chvíle, kdy se droga stane "EMOČNĚ NEUTRÁLNÍ" už si vzpomínám i na tu terapeutickou přednášku v léčebně...
K tomu se má člověk dopracovat, ale já sám bych si na toto netroufnul - nalévat někomu alkohol - pořád cítím strach

tak potom je to ok vsetko som normalna.))
presne ako pise Gennosuke ta vona udrie do nosa a nic. Teraz zijem zivot normalnej zeny a matky a je to velmi fajn.Kazdodenne starosti a radosti,ziadne spekulovanie teraz si este jeden dam a dost aby som zajtra mohla soferovat a isla do prace, ziadne kombinacie proste iba normalny zivot. Niekedy mam taky pocit ze zijem niekde inde a to co bolo predtym sa nikdy nestalo.

katarina napsal:
tak potom je to ok vsetko som normalna.))
...Teraz zijem zivot normalnej zeny a matky a je to velmi fajn.
...mam taky pocit ze zijem niekde inde a to co bolo predtym sa nikdy nestalo.
Katka,
to, čo teraz považuješ za samozrejmosť, býval, v "inom" svete a čase, výkon hodný "Titanov".

Dnes si jedna z nich/nás!

JA dakujem:) len niekedy mam taky pocit,ze som ako robot bez emocii a vsetko robim naplanovane,ale zasa to ma svoje vyhody, moje deti maju konecne normalnu matku:) a krasne detstvo

Katarino, hlavně se nezapomeň pochválit i za ty normální věci. Prosvětlí to Tvůj život. Já se občas zastavím a řeknu jak je ten život prima jednoduchej... Dyť to je na tom to nejlepší. Nebo stojíš o ty problémy co jsou na chatu vedle? Asi ne co? A přitom jsme to úplně stejně dělali, stejně prožívali a stejným způsobem řešili. Ono to zas pro nás není tak úplně samozřejmé žít takovej hezkej, klidnej pohodovej život bez nějakých velkých dramat...

ved to ze to vobec nie je jednoduche zit len tak pohodovo a jednoducho. To co sa pise na chate tak sa mi vratili spomienky a dakujem neprosim. robila som presne to iste a hlavne ta sebalutost.