Alkoholik

Ahoj Moniko:)
Je to moc hezké slyšet, že se ti daří. Já mám taky dnes teprve 19tý den, ale je to moc fajn:) Nejlepší asi je, i jak ty píšeš, že se ráno probudíš a je ti úplně fyzicky dobře, můžeš dělat cokoli si usmyslíš a nemáš žádné morální kocoviny a výčitky. Jinak to mám dost podobné jako ty... Taky už jsem během té doby, co abstinuji odmítla nabízený alkohol a pila během akce nealko. Opravdovou chuť jsem měla, když jsem šla po městě v teplý podvečer a procházela jsem místem, kde byl francouzský trh a prodávali tam dobré víno... Lidi tam posedávali, bavili se, pili víno, tančili, kolem běhali psi a děti a byla to velká pohoda. V tu chvíli jsem zatoužila taky po vínu, ale samozřejmě jsem si nedala a užívala si tu atmosféru i tak. Jinak mám chuť na alkohol spíše večer, když jsem sama a nudím se. Ale není to ani bažení, spíš chuť, která hned přejde. No a s tou uvolněností na alkoholu to mám stejně... Když jsem pila, tak jsem se hodně bavila - povídala si, smála, tancovala atd..., bez alkoholu mi to tolik nejde:) Ale zase když si vzpomenu, tak mě nestačila tahle lehká alkoholická euforie a bez klapky jsem pila dál a dál, až jsem se propracovala do stavu, když už jsem mlela nesmysly a motala se a pak si nic nepamatovala, takže na tyhle stavy fakt náladu nemám:)Ty chutě na alkohol chodí a zase odcházejí... Záleží asi na situaci, v které se nacházíš, na rozpoložení, na činnosti a tak... Držím ti palce!

Ahoj Justýno
moc si vážím toho, že jsi napsala, děkuji je neskutečné, jak to pomáhá, tedy alespoň mi. Tak to máme opravdu hodně podobné a přesně jak píšeš s těmi večery...z práce jsem se automaticky stavovala pro víno, protože nuda večer ale jakmile jsem se tak rozhodla, zjišťuji, že se dá vlastně dělat spousta jiných věcí (dnes jsem například vymalovala koupelnu a záchod ) a ne hned po sundání bot už sahat po vývrtce a lokat první decku vína, vzápětí druhou, no a pak třetí, najednou láhev prázdná a já spekulovala zda jít pro další (většinou jsem si zašla...a to byl konec) Kolikrát jsem si říkala, poslední a končím...nebo že budu pít pouze když budu s někým...no, to prostě nefungovalo. Poslední dobou, když jsem byla třeba na večeři a dala si jen skleničku a doma už nic nebylo, tak jsem tak moc děkovala a gratulovala si za to za to, jak jsem šikovná, jenže to jen klam. Druhý den jsem byla opět se sedmičkou vína v ruce...Nechala jsem se ovládat alkoholem a mě pro změnu ovládali jiní...je to tak prosté, ty zákony přitažlivosti, když se na to teď tak dívám. Přece svůj život nesvěřím někomu jinému, že Ach, kéž by to bylo tak jednoduché, jak se to píše, na druhou stranu jsem přesvědčena, že ono to jednoduché být může, jen překonat ty zkoušky, které občas přijdou.
Justýno, drž se, máme před sebou nádherný život

Jste šikovné, dívky, ale ještě pořád buďte ve střehu, uvědomte si, jak byste zklamali sebe, kdyby jste se napili!

Ahoj:) JJ, to dobře znám... Přes den všechno v pohodě a pokud navečer sama nuda a nebylo do čeho píchnout, tak si koupit pivo nebo radši rovnou tři a pak to vypít a dostat ještě větší chuť a jít si koupit další nebo do baru a pak už jsem se vezla... Samozřejmě se všemi následky. Což bylo špatně a nedá se to tak dělat bez újmy do nekonečna. Na abstinenci jsem si zvykla a v těchto všedních dnech je to pro mě příjemné. Dělám jiné věci a když nemám do čeho píchnout a bleskne mi hlavou myšlenka, že dřív jsem se napila, tak i klidně jen odpočívám, nic nedělám a ta myšlenka už nepřechází do bažení a sama mizí. Něco jiného je, když je nějaká příležitost ve smyslu oslav atd... a já se nemohu napít ani tam, protože moje cesta je úplná abstinence. Za prvé se musím na něco vymluvit (většinou používám normálně, ne, díky, nepiju nebo nemám chuť a to stačí), ale nějakým způsobem mě mrzí, že se nemohu dostat do té uvolněné nálady jako ostatní. Jenže rozumný člověk si k této náladě dá maximálně dvě sklenky a já bych tam vyzunkla flášu:))) Takže na to zase rychle zapomenu a užívám si i tak a naopak spíš jsem pak ráda, protože těch lidí, kteří si dají jen dvě sklenky do lehké nálady je strašně málo. Spíše vídám lidi, kteří kalí a kalí a jsou čím dál tím víc opilí a druhý den mají kocovinu jako prase. A tomu já se tedy mileráda po zbytek života vyhnu. Jinak tím, že nepiju (terpve tedy 20 dní), se mi spravil vztah s přítelem, jediným problémem tam bylo moje pití, takže teď to máme bez mráčku a taky se mi udělalalo mnohem lépe psychicky. Jak odpadly ty výčitky a negativní sebehodnocení, tak si více věřím a mám více energie a chuť se rozvíjet dle svých možností ve směru, co mě baví. No, Moniko, je to vtipné, jak jsme v tom pití byly jak přes kopírák, viď? Líbo, díky za podporu, vím, že mám před sebou dlouhou cestu a nesmím se nechat ukolébat tím, že se zatím nic nestalo a nechat v sobě mluvit alkohol. Platí to jako se vším - dobrý sluha, zlý pán. Přeji všem krásný den:)

Ahoj
dnes 12tý den abstinence. Zcela upřímně mohu říci, že tak psychicky a fyzicky dobře jako nyní, jsem se necítila již několik let! Letos jsem prožila i festival Colours bez kapky alkoholu, jindy nemyslitelné...a teď to zásadní...ani jednu vteřinu mě nenapadalo, že bych měla jinak...prostě automaticky ledový čaj, nebo voda a tělo bylo spokojené.
A další věc má práce: nabrala jsem jakoby novou energii a práce mi teď jde sama od ruky! Nové nápady, elán, nadšení!
A dcera? Včera jsme si vykládaly dlouho do noci, nádhera!
Doporučuji všem, kteří otálejí, protože prožívat ty zázraky, co se dějí poté, co se opravdu rozhodnete a abstinujete, jsou nádherné!
Držím nám všem palce!

Ahoj(te),

mozem len potvrdit Monikine slova a pocity.
Je to tak ( osobna skusenost ).
Clovek si opat zacina vazit sam seba.

Drzim palce vsetkym. Marek

Moniko, nepročítala jsem celou diskuzi, tak nevím jestli nemáte někde svoje vlákno. Chci se ale zeptat, docházíte na nějakou ambulantní léčbu nebo se to pokoušíte zvládnout sama? a jak jste došla k tomu, že máte problém a je třeba s tím něco dělat?
Děkuji Luc

Ahoj Lucy,
hned ze začátku uvedu, že nikam nedocházím a svou léčbu zvládám sama. Vlastně ne úplně sama, pomáhá mi hodně toto forum, prostě se vypsat a stačily například tři příspěvky od Justýny a dalších, kteří mi zde odpověděli a to mě hodně podpořilo. Za to moc děkuji, všem
Nicméně, od začátku...To, že skončím, jsem si říkala už minimálně dva roky, prakticky vždy poté, co jsem se opila a druhý den mi bylo zle. Takže téměř každý den. Pila jsem většinou až do "umrtvení" No a taky jsem si říkala, že už to asi je závislost, ale co, říkala jsem si, však já to omezím na skleničku a to bude dobrý. No, omezila jsem, možná týden, dva...pak se to vše vrátilo...
Já pila pravidelně každý den, někdy sedmičku vína, někdy i více, později jsem pokračovala i ráno a během dne (i když to jen opravdu výjimečně, většinou víkendy), když nebylo víno, dala jsem si pivo, no a když jsem chytla slinku a už nebylo pivo ani víno, no tak došlo na tvrdé a to byl mazec...
ALE, a teď to podstatné, v poslední době jsem začala hodně hubnout a já už tedy hubeňour jsem, tak jsem se docela vystrašila a z hodiny na hodinu jsem se okamžitě rozhodla, že s alkoholem definitivně končím. Tak jsem to nějak vnitřně vnímala, že pokud neudělám něco radikálního s alkoholem, mohu o všechno přijít. Hlavně o sebe samu. Takže, shrnuto podtrženo, asi jsem odpověděla na vaši otázku, jak jsem poznala, že jsem závislá na alkoholu...
Také vím, že závislost na alkoholu s sebou nese také závislost v osobním životě a to ať už na práci, partnerovi, rodičích, dítěti atp. a to je špatně. Člověk má žít svůj život a ne někoho jiného. Věděla jsem to, ale pořád jsem to považovala za únosné. Nicméně později jsem si říkala, že s alkoholem to nejde a bez něj také ne. Teď vím, že to byl jen sebeklam. Bez alkoholu to jde! A život to změní o 180 stupňů! K lepšímu! Spousta volného času, ve kterém mohu dělat věci, které mě těší a rozvíjejí mě a naopak od sebe odpoutávám již nepotřebné, ať už to jsou věci, nebo na mě parazitující lidi...a za odměnu poznávám pochopitelně nové - věci i lidi :)To je prostě vesmírná přitažlivost
Lucy, máte-li pochybnost, jedná-li se o závislost, většinou se o ni jedná, jinak by vám mozek tuto myšlenku nepřinesl. Budete-li chtít podpořit, ráda vás já i ostatní určitě rádi podpoříme. To hodně pomáhá! Jsem přesvědčena o tom, že pokud člověk opravdu chce, dokáže to! Stačí se definitivně rozhodnout a milovat se. VŠECHNO JE TOTIŽ V HLAVĚ! Třeba změníte okolí kolem sebe, přátele, práci, ale to s tím vším jen souvisí. Tedy, začít žít jiný, hodnotnější život.
Monika

Ahojte,

opat suhlas s Monikou. Zaujimave, ze to mame plus/minus podobne.

Ja mam svoj priebeh vo vlakne "Lze přestat pít bez pomoci?". Nepijem 5 a pol mesiaca. Podarilo sa mi to tiez 'bez' pomoci. Bez som dal do uvodzoviek, lebo pomoc prisla prave z tejto stranky a tohto fora, aj ked rozhodnutie a ciny boli na mne a skutocne len ja/ty/my musime konat. Mne na zaciatku velmi pomohol suchy dom a vedomie, ze chut na alkohol odoznie, uz som to kdesi spominal, je tu o tom aj clanok.

Ako som si uvedomil a zistil, ze mam problem s alkoholom?
V podstate som to vedel/uvedomoval si denne. Vzdy rano, ked som sa zobudil a mal som tzv. poflamove depresie. Navyse rano dochadzam autom do prace a celu cestu som trpol, ze ci budu policajti. Nehovoriac o tom, ze cele dopoludnie som nebol schopny nic zmysluplne vykonat, lebo mi bolo aj zle. Robil som si na webovych testeroch skusky, ci mam este alkohol v krvi a podobne, len aby som sa falsone uistil, ze uz je to oka. Pil som takmer denne, vzdy vecer a po tajomky. Tesil som sa na kazdu akciu, kde som si mohol akoze oficialne vypit do nemoty. V podstate som si uvedomil, ze toto nechcem a ze ma alkohol ovlada, t.j. som zavisly. Precital som vela clankov a urobil si mnoho testov, aby som sa falosne uistil, ze nie som alkoholik a tvrdil si, ze to mam pod kontrolou. Dnes uz viem, ze som to pod kontrolou nemal. Vtedy som to podvedome vedel, ale vzdy ked som mohol, tak som si nasiel vyhovorku/test/otazku, kde som si falosne povedal, ze zavisly nie som .

A jedno z poslednych, kedy som si uvedomil, ze toto nechcem bolo, ked som si uvedomil, ze aky priklad davam detom. Co videli, vzdy cez vikend, kedy sa akoze pilo oficialne, ved piju vsetci. Raz ked som s nimi bol doma sam, slahol som si flasticku, samozrejme tajne, nalada paradna, blbli sme, ale uvedomil som si (mam to stale pred ocami, ako mi blislo), sakra ved nie su slepe, ze som iny, ze mam vypite. A vtedy sa to viac menej zlomilo definitivne. Zaroven som si uvedomil a videl som paralelu s mojim detstvom (ale to je ina kapitola).

Skratka a dobre mi doslo, ze ublizujem vsetkym, ktorych mam rad, sebe, manzelke a detom a toto ja predsa nechcem.

Vysledky, ktore sa zacnu dostavovat uz po prvom dni bez alkoholu su uzasne.

Som rad, ze sa mi to podarilo a zelam kazdemu, kto sa da na zivot bez alkoholu, aby sa mu to podarilo a vydzalo to.

Marek

Ahoj Moniko a Marku:) Super, že se takhle držíte! Jen tedy hlásím, že já mám beze dne měsíc, ale už to nijak zběsile nepočítám jako na začátku:) Postupem času jsem se nějak zklidnila a začíná mi připadat normální nepít a myšlenky na alkohol se nějak samy vytratily. Chodím sem a pomáhá mi to:) Jinak v pohodě chodím i na akce nebo na posezení s přáteli, kde se alkohol popíjí, ale nedám si. Nemusím se nijak přemáhat, spíš na mě ti ostatní koukají jak na exota a myslí si většinou, že jsem buď těhotná nebo že řídím nebo že beru nějaké léky, že nepiju:) Je to mazec, co měsíc abstinence umí a i přítel mi říkal sám od sebe, že jsem mnohem veselejší a v pohodě, než dřív. Asi jsem neměla závislost přímo na alkohol jako takový, protože mi stejně moc nechutnal a tvrdého bych se nenapila vůbec, ale spíš to byl takový ten psychický návyk. Tak jsem ráda, že jsem v hlavě našla tu výhybku a přehodila si rozum zpátky na správnou kolej:) Jak oba píšete, ty kocoviny a dny po chlastu byly nejhorší, fuj. Tak jo, konec mé euforie, nechci se tady nafukovat:) Jen mám radost a chtěla jsem se o to podělit. Příteli ani nikomu jinému to cpát nechci, tak se vybíjím tady:) Mějte se hezky a abstinenci zdar