Alkoholik

Pro Genosuke:
problém byl, že já nikdy přestat doopravdy nechtěla, protože jsem si nedokázala představit, že už si nikdy nedám své oblíbené víno. Nebo pivko točené, taková hrůza, prostě alkoholik. Panika a úzkost. Takže vždy jen zmírnění, přes týden vůbec nic až o víkendu atd. Nějakou dobu to vždy funguje. Pak se to zas plíživě vrátí dokud nepřijde nějaký varovný impulz jako teď. Takže nic si nenalhávám. Nechci aby nás děti takhle viděli. Hlavně mám strach zdravotně, nechci abychom dětem umřeli. Dnes tedy den první, nového střízlivého života.

Pro Genosuke:
problém byl, že já nikdy přestat doopravdy nechtěla, protože jsem si nedokázala představit, že už si nikdy nedám své oblíbené víno. Nebo pivko točené, taková hrůza, prostě alkoholik. Panika a úzkost. Takže vždy jen zmírnění, přes týden vůbec nic až o víkendu atd.

...a já šla s dětmi v tom podroušeném stavu ven abych se uklidnila, jenže oči rozmazané jak jsem plakala, v krvi litr vína nalačno...
Prečo dospelí považujú deti za naivné a slepé? To si vážne myslíš, že deti nič nevidia? Vnímajú veci viac, než si vieš predstaviť.

Ahoj, no já to měl obdobně jako ty až na to, že bych nikdy nepil dřív než v podvečer, nicméňe po 6 týdnech tady jsem si teprve nedávno přiznal, že jsem opravdu alkoholik, neovládám své pití, mé snahy o abstinenci jsou krátkodobé v řádech 1-2 týdnů, kdy je jen otázka času, kdy se ožeru jako prase a začínám zase odznova, chodím,tady každý den, chtíč je obrovský přestat, nicméňe vůle a výdrž mizivá ( je to silnější), takže jsem se rozhodl navštěvovat AA, pokud ani toto už nepomůže, tak PAL... realita je tvrdá bohužel, vždy jsem myslel, že mi bude stačit najít motivaci-smysl přestat, např.dívka, ale bohužel měl jsem skvělé holky a stejně to nepomohlo, pro Tebe by měla být motivací rodina-děti a asi jít do toho společně s mužem,jinak je otázka času, kdy jeden druhého stáhne...každopádně bez odborné pomoci se asi neobejdeš, hodně štěstí

Stejná. Akorát já obvykle vařila hovězí po burgunsku… Pak přišly nějaké rodinné potíže (umírání a smutek). Nebylo to nic náhlého – s věcí jsem počítala – takže jsem předem navštívila lékaře a požádala ho o pomoc, kterou nabídl…u léčby jsem však nevytrvala (následovalo to, co jsem sama predikovala – málem jsem se upila). Ten chlast je zrádnej. Buď opatrná…

Já to hned psala, že z vašich příběhů jde až hrůza jak jsou podobné a v mnohých jsem se poznala úplně. Nejhorší je, že člověk není zas takový hlupák, aby nevěděl, jak moc to škodí a jak ta kocovina bolí, ale ta závislost je vždy silnější. Akorát pijan hledá kličky, jak teda pít chytře, a hlavně nenápadně. A prokládá to jaterníma čajema, aby se trochu spravil. Pak se zas těší jak se picne. Nejdrsněji a nejupřímněji to tady ventilovala Angie : to je tak úžasné se zmastit otupit ten mozek....
Bojím se, sama sebe se bojím, jsem zlobivá, nemám pevnou vůli, protože to večerní vínko pro mě představovalo jakousi únikovku, něco co je tak trošku zakázané a je to můj relax a bla bla....
Zajímavé je, že když jsem otěhotněla tak jsem po alku ani nevzdechla, ani na minutu mě nenapadlo si něco dát. A fungovala jsem normálně. Potřebuju podle mě překonat tak aspoň 14 dní, protože já se neožírala do mrtva( jen někdy- 1-2 měs. a to když jsem buď žehlila do půlnoci a nebo nějaká oslava atd.), jsem zkrátka hladinkář a pití bylo pro mě hodně rituální.
Ještě něco- pracuji v nemocnici, právě nyní zde bojují o život dva mladí lidé, muž a žena, jsou to oba alkáči, jeden na slinivku a druhá na játra. Jsou na tom hodně špatně. Paní má jako já 35 let a ten pán je o tři roky mladší : A to je ta realita(
Omlouvám se za chyby píšu zběsile. Tak den druhý střízlivý vítej. Mějte se

Ahoj, ja jsem sem přišla v listopadu s podobnyma myšlenkama... Ale bylo to právě to, že jsem si uvědomila, že pro mě už s alkoholem není ŽÁDNÁ cesta... Prostě není... A díky tomu už existuju cca 7 měsíců bez kapky. A existuje se mi dobře... Vím že není vyhráno, ale vím, že pro mě neexistuje dát si trochu, skleničku, pivko, tuto šanci už jsem prosvihla, propila. Já už do smrti budu buď pít moc nebo vůbec. A zvolila jsem vůbec, protože nechci umřít rychle... Taky mám dítě, dceru... A ta mě potřebuje...

Allie, 8 měsíců to je skvělé. A jde to dál...taky děkuju za každý střízlivý ráno.

Tak to včera má psycha nezvládla. Vše bylo docela ok, byla jsem no relativně srovnaná se svým průšvihem a už dávno jsem stejně věděla, že pohár jednou přeteče a něco se musí stát, že mi to nemůže takhle procházet do nekonečna. Natožpak kvůli dětem samo. Jenže před odchodem z práce za mnou přišla ta má kamarádka a dala mi takový sado, že jsem pak jela autem a bulela a málem neviděla na cestu a vlítla pod kamion. Nejde ani tak o kritiku na mě no budiž, ale také na mého muže a hlavně např. od tzv. kamarádů, kteří svině do očí nic neřeknou a vychlastávají navíc taky. Těžko to tady teď rozebrat co mi běhalo hlavou, můj chlap i já kalíme, ale takové hnoje poslouchat od lidí, kteří jsou denně a to nekecám denně v hospodě, nebo si klidně přijdou za mým na lahváčka pokecat nebo po něm potřebují nějakou práci a pak ho nalívají panákama, abych se dověděla jak ho drbou a smějí se mu za rohem jak je vychlastanej, tak to kurva zabolí. Proč mu to teda neřeknou do očí, hele kámo měl bys ubrat s tím pitím, to ne to je podle mě to nejhorší pokrytectví jaké znám. Omlouvám se za výlevy. S manželem od té inkriminované soboty mluvím jen obecně, přátelsky. V neděli ani včera nepil. Ale nedokážu mu to říct, že nás mají všichni za blbečky.
At´ je jaký je, s chlastem mě sere, ale aspoň není pokrytec,vždycky řekne vše na rovinu, je to člověk, který by se rozkrájel, maká jak šrus, barák spravil a furt spravuje a vylepšuje, seká trávu, dřevo... pořád pořád něco. Na výlety s děckama jezdíme, dětský den připravujeme- to byla moje iniciativa, atd.
To, že jsem byla v tu sobotu nechutná, vím. Omluvila jsem se synovi, jestli se za mě styděl, že už od teď bude na mě jen pyšný, že už to nedopustím. Každopádně jsem si koupila pivo a aby mi nepuklo srdce, výčitky nevýčitky, lopla jsem ho. úleva přišla trochu, ale bažení přišlo kruté. Kdybych měla u sebe cokoliv tak nevím. Přiznám se, že jsem byla 2X prohledat manžovi garáž, jestli tam nemá něco zašité. No neměl, tak jsem dala večeři a smířila se s tím.
Takže dnes tedy znovu, včera to bylo selhání nervového původu a právě uvědomění si, že já vlasně můžu chlastat, když budu chtít a nikdo mi v tom nezabrání, jen já sama. Já můžu přece pít, ale já vlastně už nechci!!! Jedu nanovo. Učím se to, učím se srovnat si své priority.

Pro Drahoslava
cituji:Tak to včera má psycha nezvládla.
Ahoj,
ta psycha to nezvládne opět, třeba i kvůli tomu jestli se budeš porovnávat.
Našla si jen důvod se napít a
důvod hledat po baráku další alkohol.
Draho,
taky mě štvalo co se mluví, ale nedat si alkohol je lepší v tom, že se mi pak lépe na takové kecy reagovalo.Nebylo to hned, taky jsem si prošla tím, že mě to trápilo, ale pak časem jsem prostě dokázala říct svůj názor a za střízliva a stát si za ním.
A to najednou spadla čelist kecalům. Do alkoholika se lehce rýpe, ale když se dokážeš slovně ubránit a následně si ani nevypít, tak je to dobrý pocit.
K tomu porovnávání. Nestarej se jak pijí jiní, ale jak piješ Ty a jak vnímáš sama sebe.