Alkoholik

A na léčení jsem byl. I když ne ústavním..

Takže už jsem to našla, o tom Birellu jsi to psal ty Pijáku, tímto se omlouvám panu Nespoznanému, nicméně s tou léčebnou na to trvám.
Bohužel jsem si spojila vás dva v něčem dohromady. Omlouvám se, velice mě to mrzí. To machrování, jak dlouho už nepijete a my ostatní jsme se svými pár týdny takové hovínka, to už jsme si doufám taky vysvětlili. Sám jsi měl drsný bod zlomu, ale když se nic moc drastického nestane, jen se plynule člověk prochlastává níž a mezitím funguje, tak se toho Miláška dost těžce zbavuje. Je to jak s kouřením, někdo řekne, tak přestaň a hotovo. U někoho to funguje, ale někdo potřebuje pomocnou berličku.
Tož moc díky za pokec, je lepší si to takhle probrat než dělat domněnky, nejdřív jsem nechtěla vůbec reagovat, ale šrotilo mi to furt hlavou a tak je to venku. Stejně se neznáme, spojuje nás jen náš problém, ale každý máme svůj život a své názory. Nechť se Ti dobře daří a zas někdy.

Tak to prrr. To je tvůj problém, že si myslíš, že jsi hovínko, když pár týdnů nepiješ. Ten Birell má v sobě alkohol, není to cesta. Na tom trvám. A níkde nemachruju.. Takže přeci jen útočíš, tak to s tou mojí sebestředností nebylo tak mimo tentokrát. No, nic. Nebudu se nervovat, přestávám teda na tebe reagovat... Nikde jsem nemachroval, to je sprostá pomluva, jak jsem už psal.

Takže nesouhlasím s tebou, nenechám se manipulovat, že mám být hodný, jak ty chceš atd. Budu jaký chci být.

Nečerti se, zas to napsané vyznívá jinak než to myslím. Tvůj názor Ti neberu. Máš samozřejmě pravdu, ale já jsem tady nepsala, že je to cesta. Cesta je společná a to je nepít alkohol.

Cesta je chodit k psychiatrovi/psychologovi/AA/skupinám kamkoliv, to jsem dělal, když jsem byl pár týdnů střízlivý. A ne tu furt sedět na netu a fňukat, jak to nejde a doufat, že někdo pofouká bolístky... A závidět někomu, že má 2 roky.
Myslíš, že je můj život lehký? Kdepak. Spíš mi připadá, že první rok byl super (po prvních šesti měsících), taková euforie z prosté střízlivosti.. Pak nějak euforie zmizela. Je to těžký, zase jinak. Jenže už přeci jen řeším jiné věci, proto jsem založil téma pro ty co nepijí přes dva roky, to je asi to tvé machrování. Jenže o tom to není. Já neřeším jak z kocoviny, protože nemám kocovinu. Neřeším kam do léčebny, protože jí momentálně nepotřebuju, neřeším jedení antabusu, protože ho teď nepotřebuju. Ale řeším, jak žít, jak se donutit něco dělat, jak se vyrovnat s různýma situacema, protože mi už nestačí postel, laciný žrádlo, a střecha nad hlavou a radování zalezlý v koutě s vypnutým telefonem, že nepiju.

Drahoslavo ahoj,
ja ted mam dlouhy pracovni tyden a to je zvlastni-kdyz pracuji (nocni) vubec nad alko neuvazuji uplne bez problemu nechybi mi ba naopak Tak mozna u me dela hodne i ten nevyuzity volny cas a zaolacnuti ho pivem...nicmene zrovna rano jsem chtel psat, ale byl jsem unaveny, tak jsem usnul...jezdim z prace na kole a vzdy kdyz jedu domu koukam kolem sebe jak se lidi vraci z tahu opily, nekdo spi na lavicce a pri koupi novin predemnou stal oan placacku a nez jsem se otocil mel ji v sobe-ranni davka, odstrasujici pripady...az me zamrazi vzdy a pak to clovek vidi hned jasneji co je lepsi zda pit/nepit....vsem hezky den ja jdu delat obed

Hej Pijáku neblázni, nebudem se tu handrkovat. Pojď se udobřit.
Vždyť jsme na jedné lodi.
Já jsem s tím vyplula, jelikož se mě některé věci trochu dotkli, ale psala jsem, že mě to spíš mrzí. Neberu nikomu nic, to ani nejde.
Teď čtu tvou předchozí odpověď, ano máš recht, že alkoholici zkuhraj a fňukaj, protože vlastně chlast je baví. Taky vím, že začátek je euforický a dál???? Nevím ještě, uvidíme za rok za dva. Nikdo neví dopředu, co se stane. Nezávidím Ti, přeju Ti to. Nepiju osm měsíců a ne pár týdnů.

Dobrá, jsem pro. Zakopejme válečnou sekeru.

Osm měsíců to už je slušný, to jsem byl přesně v půlce toho období, kdy mi stačilo nekalit a bylo dobře. Hýřil jsem tehdy radama.

Ono je to také o okolí. Napřed byla celá rodina (příbuzní atd.) šťastná, že nepiju, nebo se tomu divili, protože nechápali, ale ze zkušeností po mě nic nechtěli. Jenže pak si zvykli, že nepiju a stupňujou požadavky , že je musím odmítat, to jsem taky neuměl, protože jsem měl příliš másla na hlavě.. Je to komplikovaný, no.

Copak ty. Ty jsi ještě blízko těch rozpitých, takže cítíte velkou sounáležitost, jako jsem cítil já. Já už přestávám soucítit, už skoro nevím jaký to je být ožralej, přestávám rozumět pochodům aktivně pijících. Občas lovím v paměti a ani nevím jestli je to realita nebo nějakej zlej sen. Fňuk fňuk. Jsem prostě hroznej chudák

Juppííí. Dík za přijetí příměří. To fakt nemá cenu si kazit den.
Jó začátek no, nejdřív se dostat z toho bludného kruhu, vystoupit a přesednout na jiný vlak. To je asi nejtěžší a pak žít jiný život, ale jaký? My to budeme my navždy, pro ten jiný život člověk musí třeba vyškrtnout přátele, protože lijou a je to jejich zábava. To není vůbec nic jednoduché. Změnit se uvnitř, dělat věci jinak, koukat se, jak jiní bezprostředně juchají a uvolněně žvatlají nesmysly a smířit se svou abstinencí. Já mám tedy motivaci velkou a tou jsou moje malé děti. Taky mám štěstí se svou potrhlou povahou, že se moc nechovám jako dospělá, ale praštěné děcko. Proto si užívám místo euforie z chlastu třeba adrenalinovou zábavu- zorbing, kolotoče, chystání dětského dne, tancování, plavání apod. Bavilo mě to vždycky a teď ještě víc.
Je to blbé u lidí viz. Zdena nebo Notor( omlouvám se, že vás beru do huby), když jedinou náplní a zábavou byl pro ně chlast, tak se jim nový život zdá prázdný. Já jsem zas typ člověka, co se rozhodne a odstěhuje se třeba na Sicilii, když mě to popadne. Prostě rozdílná je ta náplň toho života.
Je to rovněž na h.. když je člověk sám, to už tady kluci rozebírali, jenže s chlastem si člověk nikoho dobrého k sobě nenajde, bez chlastu má šanci. Např. začne chodit do posilovny a na někoho natrefí. S vylitou hlavou sedí doma a přemýšlí nad tím, jak je život na dvě věci.
Teď jsem se zase krásně zamotala do svých myšlenek, ani nevím, kde to má hlavu a patu. No prostě jsem ráda, že jsme se udobřili. Díky

Ahoj Míšo, když jsem nepila tak první měsíc, šla jsem z práce a přede mnou u kasy v obchodě bral týpek nejlevnější vodku, táhlo z něj(7 ráno), opuchlej, sedl do auta a naše oči se setkaly. Velmi se mi ulevilo, že já už tam nejsem. To samé se děje i teď. Vidíš to kolem sebe, co jsi dřív neviděl. Neodsuzuju ale, říkám si bylas tam taky a s pokorou děkuji, že už nemusím. Nechlastala jsem teda vodku ale víno, to je v konečném důsledku jedno. Když přijdeš na akci někam ve tři a tam už je někdo tak vyřízenej, že se neudrží na nohách. Jak si s ním všichni vesele ťukaj a pak ho pomlouvají, že je hroznej. Jenže kdyby to bylo jen dívání se na odstrašující případy, bylo by to jednoduché. Pak zas jdeš někam, kde se lidi vesele odvázaně baví a přijde Ti to nefér. Jenže já se na to dívám z jiného břehu, právě když je taková situace, že se lidi dobře baví u alkoholu, tak mě vyvstanou ty obrázky v hlavě, jako třeba ten týpek u kasy, nebo to bušení srdce v kocovině. Já už si moc nepamatuju ty hezký pocity, ty jsem vyhodila a nechávám si jen ty hnusné. pro výstrahu doforoty