Alkoholik

Ahoj, horko těžko (spíš sakra těžce) se odhodlávám taky přestat. Jak už jsem tu na jiných místech psala, zalíbila se mi ta hladinka večer, to uklidnění. O víkendu hospoda, to je jasný. A najednou člověk zjistí, že se mu nějak nechce přestat, druhé já ale říká, že je za pět dvanáct... Fakt je to šílené období, zlaté dokud jsem to tolerovala a omlouvala tím, že přeci dodržuji ty tři, čtyři piva. No pět už není problém denně Chci to změnit, jenže jsem tak labilní, pořád stres, úzkosti, doma samota (nesnáším ty večery, to ticho a pak jít si lehnout a zase ta samota), o víkendu přítel co má hospodu za druhý domov... A prostě po pivu je chvíli líp. Jenže pak celý druhý den výčitky, vše dokola sama se sebou probírám, smlouvám, jen abych cestou domů zase zajela pro pivo. Nejhorší je ta samota, prostě není kolem mě nikdo, kdo by na tom byl stejně, všichni to bagatelizují, přítel to neřeší, jen mi vždy řekne, že takhle to začínalo u jeho táty - alkoholik, nic víc, jen zase jít do hospody. Jsem už tak unavená, jenže co mi zbyde, jen ten stres a úzkosti. Jsem pořád sama, je mi pořád zle, nevím co se životem, jsem závislá na špatných lidech a špatných zvycích. Je mi přes třicet, nemám nic - normální vztah, rodinu, jen se držím někoho, kdo mě nechává samotnou, jenže neumím odejít, už jsem to tu někde dříve psala. Já vím, dokud s tím něco neudělám, nezmění se to. Jenže ten věčný stres, samota, já to nedávám. A ty výčitky. A to, že si neumím představit už se nenapít... Ach jo, omlouvám se, asi jsem se zase potřebovala vypsat z toho, co řeším už tak dlouho... vlastně kdybych to řešila, spíš jen pořád melu jak už ne, ale vlastně bez chlastu se cítím zoufalá Přes den ne, jen ty večery, nenávidím je.

Ahoj Hano, máš zajetý stereotyp a ten musíš změnit.já jsem taky po večerech sama a taky jsme trávili volna někdy v hospodě.Nemohla jsem přestat pít í když jsem nepila každý den,o to byly horší tahy ,kdy jsem pila do padnutí.Bránila jsem se léčebně,hodně dlouho.Návštěvy psychiatra a AA nepomáhaly. Vzdy jsem znovu a znovu do toho padala.Vždy jsem se dávala dohromady,abych opět padla.Už jsem prostě nemohla,nenávidéla jsem se za to,nenáviděla alkohol,musela jsem udělat něco,změnit to.Nastoupila jsem léčbu.Budíček každý den,stále činnost,pořád lidi kolem sebe,žádný welnes.Rozcvička,komunita,léky,1 program střídal druhý,psaní o sobě,mluvení o sobě,nasloucháni druhým,kroužky,úklid,sbírání bodů ,aby ses dostala ven za bránu.Není čas na stesk na smutek,naučíš se jinak myslet.Namítneš,že nemúžeš kvůli práci,lidem atd.Můžeš a hlavně kvůli sobě.Abys mohla žít bez závislosti na chlastu.Přítel se změnil,pít nebude,nebudeme chodit do hospod,žádné oslavy atd.Pochopil,že to nejde jen tak zlomit,že jsem si vypěstovala nevyléčitelnou chorobu.Mi nevadí ,že nesmím pít,je mi lépe bez piva.A je na nás jestli tu nemoc zvanou alkoholismus zvládnem.Večery nezměníš zatím,změníš myšlení a náhled na život.Popřemýslej nenech si život utéct.Máš to ve svých rukou.

Já navštěvuji psychologa kvůli úzkostem a začala jsem chodit do jednoho centra, kde se bavíme o pití. Prý do ústavu nepatřím :-D Jenže vidím to na sobě, jde to špatným směrem. Dřív to byla dvě piva večer před filmem, pak už tři a teď doma pomalu nemůžu za střízliva vydržet už od pěti hodin a než film radši si jdu pro páté pivo. Vypěstovala jsem si hrozný návyk na to, že doma si to pivo dám večer. Je to šílené, nevím, jak se toho zbavit. To těšení se na úlevu. Ten byt jako by tím byl nasáklý. A přijde mi, že hledám pomoc, ale zuby nehty se bráním řešení. Než být sama, radši pít. Jako by ten rozjetý kolotoč nešlo zastavit. A ty rozpory v mé osobnosti, teď si užívám sluníčka, toho, že mám čistou mysl. Ale už teď se bojím toho, že budu muset domů... Vím, že samota je zástupný důvod pro pití, ale já jinak vážně cítím čisté zoufalství. Normálně i kolikrát objíždím okres, jen abych oddálila tu chvíli, kdy budu doma.

Hanko,samota je fakt strašná,vím to,ale jeste horší je se v samote zpíjet.To jestli půjdeš na léčbu, ne do ústavu, musíš vědět sama.denní pití,které Ti už dávno nedělá radost ,jen tichého spolecnika,který Tě ničí a bere Ti svobodu.Já taky chodila všude možné jen abych nemusela domů.A teď si Té samoty užívám.lehnu si kdy chci a kdy chci si uklidním.Léčba naučí dívat se na věci jinak.Já doufám ,že mi to vydrží ,teď se cítím jinak než když jsem sama pořád přestávala snad konecne se mi to podaří a delam pro to vsechno.Uvažuješ o změně?

Maris, mohu se zeptat, jak si dokázala změnit ten svůj pohled na samotu? Vím, že si prošla léčbou, ta pro mne v současné době nepřipadá v úvahu z řady důvodů, ale třeba nějaká rada z Tvé zkušenosti? O změně uvažuji už dlouhou, ale je to tak dva měsíce co intenzivně cítím, že takhle už to nejde, takový sílící pocit. Zároveň s ním ale sílí i znechucení sama nad sebou za každý ten večer... protože pak je to jen o tom, že doma mi bude špatně, smutno, tak proč neudělat něco pro to, aby to tak nebylo?

Dívat se na to z té lepší stránky,každý den se těšit že si večer udělám něco dobrého,těšit se na seriál nebo film,nebo si jít zaběhat.Protože i ten špatný den a špatná nálada je lepší než nic.Než být mrtvá.Vždy tu je šance na zlepšení.A jak víš alkohol Ti žere serotonin takže bez piva už tě nic netěší.A pokud v sobě máš ten pocit ,že už takhle nemůžeš změň to.Kazdy se brání léčbě vymýšlí spoustu důvodů proč nemůže tam jít.A přece to zdraví je jediné co za to stojí. Pokud by se mi stalo ze zas do toho spadnu půjdu znovu.To jen ty sama vymyslíš důvody proč nejít.Sama to těžko zvládneš. Měla jsem to taky tak.

A ty úzkosti jsou taky z alkoholu,měla jsem úzkosti k zbláznění,deprese,pocity osamění hnusu zbytečností. Chtěla jsem raděj umřít než to prožívat,teď se budu snažit nepít,protoze to je jediná možnost a cesta k uzdravení.

Hanka. Teraz si vo veku, keď ešte sa aspoň nad tým zamýšľaš. O pár rokov ti to už bude šumafuk. Budeš bez práce a v hospode sa nalievať chlastom a nadávať na celý svet. Buď sa k tej zmene dokopeš teraz alebo....Pretože alkohol má veľkú silu. To večerné pivo sa presunie aj do ostatných častí dňa. Za to ti ručím.
Mám dobrou práci a neschopenka z léčebny by asi dobře nevypadala. Navíc bylo by to i o tom přiznat svůj problém rodičům, což vzhledem k našim poměrům je nemožné - od malička jsem ta hodná, správná... Zničilo by mi to celý život jít s tímhle ven.
Hanka. Ale veď ty si ten život ničíš aj tak. Alebo si so svojim životom spokojná? Prečítaj si po sebe všetky svoje posledné príspevky. A doslova sa dokop k zmene.
K čomu ti je víkendoví priateľ v hospode? A že mu tvoje pitie nevadí? Však samozrejme. Prestaneš a stratí ťa. Takto mu to vyhovuje. Dobrý priateľ, ktorý ťa miluje, by ťa podporil a nie sťahoval so sebou do hospody. To žiješ na pustom ostrove, že je to jediný chlap v okolí? Alebo ti ten chlap vyhovuje, lebo si môžeš zdôvodniť, že ideš do hospody aby si si mohla vypiť a nebyť sama doma.

Maris, Krtku, děkuji! Bez změny to nepůjde, cítím, že jsem na hraně a nechci spadnout dolů. Teď jsem zintenzivnila cvičení, začnu s kolem, procházky, prostě být doma co nejmíň. Zatím bez velkého úspěchu, včera jsem přišla v půl deváté... do 21:45 jsem měla svá čtyři piva a mohla jít v klidu spát Co se přítele týče, ne není jediný na světě. Snad pro mě, vždy když se s ním rozejdu, mám vyloženě absťák, nervozita na zbláznění, záchvaty pláče a zoufalství, že už ho neuvidím. No tak holt zůstávám v tomhle a všechny jiné si držím od těla. Ale ano, taky už mě napadlo, že si přítele našlo mé alko já... Ono je to jedno s druhým, bordel v životě, úrodná půda pro chlast, navíc co se zamýšlím, děda asi alkoholik byl, bratr taky pije dost. Ach jo, stejně se nemůžu zbavit těch výčitek, proč, kdy, jak, jsem se vydala tím špatným směrem? Asi si to nikdy nedokážu odpustit.

Ahoj Hanko,chtělo by se to zamiloval.Teď bude květen,lásky čas. Moje známá ,mladá holka,zila 10 let s klukem který pil.Nechtel se vzdát kamarádů,šípek a hlavně alkoholu.Sice pracoval,ale víkendy trávil v hospodě.Žádná dovolená,žádnen sport ,hory atd.Byla po večerech sama a když chtěla být s ním musela do hospody,kde také pila.Sama chodila večer běhat,na bazén nebo jezdila za kámoškama po práci. Dávala mu šanci hodněkrát.Nepomohlo nic.čas letěl a ona chtěla být dál.Mít děti a normálně žít,bez alkoholu,hospod kamarádů.Odstěhovala se.Stále ho milovala,ale sebe už víc.Dala si inzerát,vybrala si kluka ,který jí neimponoval krásou,ale stejnýma hodnotama. Teď jsou spolu 3 měsíce,jezdí na hory ,kola do kina na večeře a večery tráví spolu.Její bývalý dál chodí do hospody a opíjí se,prosil ať jde zpatky,ale ze zdravého rozumu se nevrátila,slibů už bylo tolik.A taky byla zoufalá a milovala ho.Neuměla si bez něj život představit.Ted uz si neumí život představit s ním.