Alkoholik

Maris, já si udělala pěkné odpoledne ve městě, pak cvičení, stáhla jsem si film, napustila vanu. A pak zajela pro pivo Už to skoro bylo, naladila jsem se na změnu. Jenže sešeřilo se a depky přišly. A pak ten pocit jít do postele a tam sama nemoct spát a jen přemýšlet o životě... volba byla jasná.

Hani, jak ti rozumím. Nejvíc ze všeho jsem se bala vrátit se do bytu, kde mi vse připomínalo smutek. Nálepky na zdi od nej kamarádky- zemřela mi pred dvemi lety. Pohovku, na které spim, jsem dostala od zname. Prebyval na ni jeden čas kamarad-nezije téměř dva roky. Obývací stěna po babi-3 roky, dětské postele vyrobené bývalým pritelem-zije, ale s moji mamou. Fotky šťastného manžela se synkem v ruce-muz zemřel téměř pred deseti lety, depresivni vzpomínky na dětstvi a me pocity menecennosti, .... Mam děti, ano, ALE vecer šly spát a ty smutne, úzkostné zdi jako by dychaly a volaly, že v lednici je lék. A když ne v lednici, tak do krámu je to kus cesty, ale o to větší pak budu mít žízeň. Teď v byte moc nejsem, ale i tak jsem se úplně ze všeho nejvic bála vrátit se tam na noc. Muselo se to stát. A tak jsem strhala nálepky, fotky schovala do sklepa, koupila ve vyprodeji obývací stenu, zbytek te staré jsem polepila pěknými tapetami, stejne jako zašlou kuchynskou linku, otevrela vsechna okna, vymetla jsem kazdicky koutek s přáním, aby s tím uklidem zmizel i ten bordel z mého těla i hlavy, na večer si pripravuji zábavu a za odmenu si nedavam chlast, ale nějaký dobry nealko drink.

Ta moje kamaradka byla moje všechno na světě! Pila! Pila hodně! Kdyz ne každý den, tak aspon ob den. Praskla ji aorta a místo toho, aby se někomu sverila se svým zdravotním stavem, vzala si v práci dovolenou. Dovolenou na svůj skon.. Dostalo me to, opila jsem se totálně do nemoty. Děti, ne děti. Pila jsem její oblíbené patoky. A od te doby jako bych převzala její žezlo, pila jsem i doma. Sama. Na smutek, k vaření, za odměnu,.. Pivo, víno, tvrdé, michane,... Cokoliv. Hlavně, ze jsem se do pohovky motala. Množství se navysovalo, rapidně. Depky, hádky a výčitky ovšem taky... No tak si ted píšu sem. 5 týdnů jsem se alka nedotkla a za odmenu mam svou střízlivost a toto fórum. Jen se občas potrebuji někomu vykecat a není komu. Přítel me nevnímá, kámošky mam akorát alko a děti jsou male. Tak píšu a píšu

Ahoj vespolek.
V prvé řadě musím pochválit Lenku, jak se pěkně drží a Maris, že učinila rozhodnutí a šla se léčit, vítej zpátky Maris

A teď hlavně k Hani: ptala ses přítele, jak to on vidí za rok? Vás dva? A TY HANI , JAK TO VIDÍŠ TY?

Hani, to nejsou večer depky, co tě donutí jít do večerky, to je závislost na alkoholu!!!
Nehledej výmluvy a začni jednat, nech si napsat antabus, zkus změnit bydlení a přítele. Ty nechceš děti, rodinu, normální život, kde se chodí na výlety a ne jenom do hospody? Vím, že chceš, ale s ním to tak mít nebudeš. Můžeš čekat na zázrak, ale zkus se podívat vážně dovnitř sebe. Naplánuj si jak to bude a jdi si za tím, zatím jen zkuhráš a snažíš se najít něco tam, kde to není. Nemá to potenciál. Sama jsi teď akorát závislá na chlastu a bojíš se přestat. Bojíš se opustit svou rutinu, protože tam uvnitř si tělo žádá svou drogu, bojíš se opustit přítele, protože si taky ráda vypiješ. Jsi závislá na alkoholu. Chceš žít jinak, ale chlast ti to nedovolí. I když teď třeba vydržíš týden nepít, nic tím nezměníš, protože stejně zas vyhraje pocit, že se zas tak moc neděje dát si tři pivka. To už jsi tady taky psala. Přijede přítel a co? Půjdete do hospody. A co budeš dělat ty? půjdeš sama na výlet? Ne samozřejmě. A tak to půjde dál a dál. Ty chceš pít aji nechceš. Už jsi ve fázi, kdy tě to unavuje, ale ještě s tím nehneš. Muselo by se v tobě něco zlomit, něco uvnitř tebe řeklo opravdu takhle ne! Nějaký zkrat v hlavě, abys poslala přítele do někam, sbalila kufry a vypadla někam a hledala se v jiném životě. Jenže teď tě drží pivo, ten alkohol. Máš strach nepít, jsi závislá na chlastu, proto tě to nepustí, bahníš se v tom. Nech si napsat antabus!!! Až přestaneš pít, otevřou se ti konečně oči!!! Začni jednat!!! Takhle se furt budeš babrat v depkách a večer si to stejně odůvodníš a zas si to pivo dáš. Chlast tě má v hrsti. Ahoj

Leni, to je tedy silný příběh, drž se! Jjj je to šílené, já jsem pak schopná objíždět okres, jen abych oddálila kdy se dostanu domů. Když jsem se nastěhovala do nového bytu, před dvěma roky, zrovna to bylo období mé abstinence, po zkušenostech z předchozího bytu a pití jsem věděla, že tady pít nemůžu, že to udělám jednou a už neskončím. Škoda že jsem byla sama sobě prorokem. A tak po večerech sedím v tom krásném, naklizeném bytě. Sama. A přesně jak píšeš, lék mám po ruce. Jen pivo, ale dávka se zvyšuje, jak jinak. Ráno vstávám s nechutí, pozdě a unavená. Celý den ve výčitkách.
U mě asi sehrálo roli víc faktorů, děda pil hodně, bratr taky. Na střední mě dost šikanovali a jediní "kamarádi" se mi tak stali chlapi u nás v hospodě, kteří mi mleli svá moudra a to, že jsem výjimečná. Tady je ten počátek, svět na mě byl zlý, ale v hospodě u piva bylo fajn. Víkendy v hospodě, druhý den úsměvné vyprávění co se po pití přihodilo, byla to zábava, bylo mi fajn. Tohle vše mi dochází až teď postupně, jak docházím na ty proti alko návštěvy. No a teď se situace zopakovala, člověk, co měl být nejbližším, je proti mně, ignoruje a ubližuje, tak jsem se vrátila ke svému. Jen už ne veřejně, přeci mi už není devatenáct, hezky doma počestně.

Drahuš, asi ano, jen si hledám důvody. Jako fakt je mi doma samotné mizerně, ale pivo to neřeší. S přítelem taky nemůžu jinak, než dát za pravdu, když si odmyslím všechny ty naše odlišnosti, pravdou je, že nepít s někým, kdo má pivo jako denní chléb a hospodu jako druhý domov, je dost těžké. Zrovna před chvílí jsem si zoufala, že bych o víkendu vyrazila na výlet na kole, těším se na to jako malé dítě. Ale budeme spolu, takže nemůžu, on tuto moji zálibu nesdílí. A tak je to se vším. A věc třetí, co si psala, ano vím a nesnáším se za to - skuhrám, ale nic nedělám.

Antabus by mi musel napsat obvodní lékař? Vím, že se budu opakovat a asi jsou to fakt nějaká počáteční hrdinská gesta ode mě, ale já tohle fakt nechci mít v papírech, na neschopence, nikde

Teď mě napadlo, když přemýšlím o tom antabusu, nezkoušeli jste někdo kudzu? Já brala nějakou drahou směs, tuším 1000 Kč, že stálo balení na měsíc. Asi jsem byla klidnější a chlast mi chutnal míň, ale nechtěla jsem přestat. Co když teď už by to pomohlo? Kdybych ho brala dál. Navíc teď už, aspoň část mne, přestat chce. Vím, že tu někde kdysi konverzace na téma kudzu byla a s nic moc efektem, ale ptám se. Jak se říká, tonoucí se stébla chytá.

Hanko nevěří na kurzu a jiné blbostí.Chce to prostě chtít a jít za tím.Já zkoušela všechno možné.Teď už neříkám doufám,že to vydržím.Dělám vše proto.Chodím k osychistrovi,chodím do AA ,beru antidepresiva,byla jsem na léčbě a jdu na antabus.Myslela jsem že to dokážu bez toho všeho a vždy jsem padla.Teď už tomu nedám šanci.Stacilo.

Ahoj, Kudzu jsem brala a bylo to naprosto k ničemu, jen vyhozené peníze. Antabus mně předepsal psychiatr a s obvodní jsem se domluvila, že k ní budu na něj 2x týdně docházet. Bylo to hodně otravné. Po půl roce jsem ji přemluvila, že mi ho dala domů a dával mi ho táta. Podle mě ti bez léčby někdo antabus těžko předepíše. My museli v léčebně na konci dělat antabusový test (sklenička piva na velkou dávku antabusu), aby bylo vidět, co to s kým udělá. A i kdybys ho dostala domů, je potřeba, aby ti ho někdo podával. Sama ho nedodržíš brát.