Alkoholik

Inko,
já ten Tvůj alko deník přečetla jedním dechem dřív, než jsi ho dala sem. Až na třetí přikázání všechno sedí i na mě. Jen to neumím tak hezky napsat. A v čem mám ještě opravdu výhodu je to, že přítel mi pomáhá. Chvilku mu trvalo pochopit to, ale myslím, že už mu docvaklo...
No, mrazí mě z toho. Po pravdě ani nevím, co na to napsat. Já se v tom plácala tolik let, že se vůbec divím, že ještě dýchám. Nevím co se stalo, že jsem se pustila do abstinování. Navíc v úplně debilní datum. Nesnáším svátky. Ty lidi, ten shon. Třicet let jsem byla každý Vánoce ožralá. Buď jsem nedala ten tlak, nebo výmluva na ten tlak..co já vím... Byli i Vánoce, kdy jsem se pohádala s dětma a dárky jsme si daly až 25. Po Vánocích mám narozeniny..zase zlitá, lití celých svátků a max.jsem omezila Silvestra, páč mi nikdo nebude přikazovat,kdy mám lejt... Abstinenci jsem za několik let dala max.2 dny a byla děsná borka, jak to mám pod kontrolou, že já alkoholik nejsem. Kontrolovaný pití 2 deci (to se přeci doporučuje)...super, dala jsem to jeden,max.dva dny a pak už lila 2 litry a víc. Měla jsem toho přeci tolik na hrbu-děti, několik zaměstnání,máma a táta v jednom, chlapa dětí který byl na nic a ani neplatil alimenty.... Chtěla jsem zvládnout všechno a dopadalo to tak, že čím víc jsem chtěla, tím hůř to šlo. Pila jsem pořád a už ne ani na radost, páč sračky se kupily...
Ani nevím co byl impuls sem napsat. Ani jsem nechtěla, ale už jsem asi nemohla. Byla jsem zoufalá a totál v prdeli. V prdeli z toho, že jsem každé ráno vstala s myšlenkou, že jsem neskutečná kráva, že jsem se zase nalila. S tou myšlenkou jsem vstávala i když jsem náááhodou nepila a po pravdě s ní vstávám do dnes. Strašně mi vadilo že cokoliv jsem řekla dětem, nevěděla jsem, jestli jsem to řekla správně, protože jsem byla většinou zlitá, nebo hotová z předchozího dne. Stala se ze mě ustrašená ženská, která neměla na nic náladu a energii, jen na chlast. Nevěřila jsem si. Nevěřila jsem si doma, v práci, v řízení autem...chtěla jsem jen být sama a chlastat. V tom jsem si věřila dokonale.
Inko, fakt tohle nedopusť. Posereš si život, strašně to uteče a je to strašná škoda. Vím, že jsem žabař a abstinuju chvilku, ale když to dám já, dáš to i TY!!!

Za chyby se omlouvám. Většinou mě tu psaní nenechává klidnou, ale asi je to spíš vypitý mozek a lenost vzít si brýle.

Uffff, děkuji za sdílení Inko. Drž se.

Ahoj Inko,
moc jsem se bránila tomu psát Ti další "chytrý kecy", ale od včerejška na to myslím a nedá mi to, tak se omlouvám...
Píšeš, že jsi si našla psychoterapeuta. To je super začátek!!! Já to fakt chválím. Jen si dej opravdu bacha ve výběru. Já vystřídala kdysi tři. Všichni měli velice dobré recenze. Potřebovala jsem hlavně poradit s pubertou dětí, kterou jsem nezvládala. Všichni tři byli i odborníci na alkohol. Když jsem nadhodila svoje pití, byla vždy stejná odpověď " Dyť každý si dá, já taky. A vy toho zvládáte tolik. Zvládáte práci, domácnost, nikde se neválíte ožralá...tak buďte v klidu. To by jste musela vidět jiný..." A já byla v klidu a pila o to víc. Dyť jsem přeci v poho. Řekl to odborník...
V žádném případě Tě nechci odrazovat od odborné pomoci. Jen řekni všechno a trvej na tom, že tě mimo jiné trápí i pití. Možná byla i moje chyba, že jsem o pití mluvila jen okrajově, protože jsem to nechtěla podvědomě řešit... A kdyby jsi jen trochu cítila, že Ti nevyhovuje a Tvojí situaci zlehčuje, hledej dál.

Simčo díky:) moje sestra když byla v létě v blázinci tak ji dala dokupy p. Rudolfová pomocí zážitkové terapie a arte terapie tak neskutečným způsobem, že jsem koukala, a já u ní byla na jedné terapii taky, byl to masakr, bohužel má toho tolik, že se mě nemohla ujmout, leda že bych se nechala hospitalizovat.. ale právě ona mi doporučila jednu paní ze Vsetína, co je fakt top, plus zkusím i tady ve Zlíně někoho a uvidíme

inka slimka napsal:
Simčo díky:) moje sestra když byla v létě v blázinci tak ji dala dokupy p. Rudolfová pomocí zážitkové terapie a arte terapie tak neskutečným způsobem, že jsem koukala, a já u ní byla na jedné terapii taky, byl to masakr, bohužel má toho tolik, že se mě nemohla ujmout, leda že bych se nechala hospitalizovat.. ale právě ona mi doporučila jednu paní ze Vsetína, co je fakt top, plus zkusím i tady ve Zlíně někoho a uvidíme

Tak super!! Inko, moc držím palce a ozvi se!!!!

Simčo, chlap co to chápe a pomáhá je výhra. Můj manžel nechápe, že alkoholismus je nemoc, on je přesvědčený že pevnou vůli ovládneš svět. to je pak težko no. \le tak třeba když mu budu trpělivě vysvětlovat dokolečka co to se mnou dělá a jak se cítím..a jednou mu třeba pošlu odkaz na ten deník.. tak snad to pak lépe pochopí.
No a svátky to je kapitola sama o sobě. navíc mám zachvíli taky narozky manžel pár dní předemnou a hned na to mám svátek- vždy důvod se v minulosti napít. Kecy ostatních lidí že přece nejsem alkoholik, že oni mají taky okna občas, a nebo problejou víkend, že je to normální. KOntrolované pití mi nikdy nevydrželo, na druhou stranu když člověku vezmeš drogu, vždy se s tím lépe vyrovnává když ji snižuješ pomalu. Ale vím, není to náš případ. Tady není čas, zvoní hrana. Musím hned. Moc dík za podporu, dáme to!

....na druhou stranu když člověku vezmeš drogu, vždy se s tím lépe vyrovnává když ji snižuješ pomalu....

Nefunguje to bez ohľadu na vek.

Taky bych se tak trochu přidala k tomu, že dobrý psychoterapeut se musí umět najít. Já už v září navštívila psychiatričku, svěřila se s problémem, odešla s antidepresivy (přestože deprese nemám)... Doktorka mi řekla: "Přece vy, inteligentní a vzdělaný člověk, nebudete pít!" Já nějak myslela, že tohle k vyléčení stačí, začla jsem brát antidepresiva... a vydržela přesně 4 dny nepít. Osobně za sebe bych řekla, že dobrá je asi skupinová terapie, je-li dobře vedená- tedy pokud ovšem člověk opravdu "jen" pije a nemá deprese. Já depresí jako takovou netrpím, mám jen občas takové divné úzkosti, paniku, ale tohle nebyl důvod k pití, tyhle stavy mívám občas celý život- i v době, kdy jsem nepila. Řekla byh, že my si tady tak trochu tu skupinovou terapii vytváříme. A už jsem to tu psala, že mně to velmi pomáhá. Na druhou stranu tím vůbec nechci říct, že psychoterapie je k ničemu, to jistě ne. Ale třeba mně opravdu momentálně více pomáhá sdílet svoje myšlenky s vámi, kteří prožíváte nebo máte za sebou stejné období než se chodit vykecat někam k odborníkovi.

Byla jsem jen dvou sezenich. A ukoncila jsem to.
Nechtela jsem nikomu otvirat svoje supliky. Jsem rada, ze je mam zavreny. Nechce se mi v nich hrabat.
Ale nekomu to urcite pomuze.
Vysypat, pohrabat a uklidit