no, událo se moc věcí za tu dobu, co jsem byla pryč z tohoto fóra.
Nechtěla jsem se sem vracet, nějak mi dělaly problém ty Covid sračky uvědomělých lidí, já jsem prostě zarytý odpůrce opatření, tlak u mě způsobuje protitlak, a ačkoli jsem prodělala kovid znovu, nikdy v životě bych se z principu nenaočkovala, a tady se to tehdá dost řešilo a mě to sralo
čas plynul, už ani nevím, kdy jsem tu psala naposled, prostřední dítě nastoupilo na alternativní soukromou školu, nejmenší dítě nastoupilo do alternativní školky, a já jsem se nějak vyklidnila, protože v této škole a školce jsme za jedno, nikdo nikoho netestuje, nikdo nenosí hadry na obličeji, o to mi šlo, aby tohle moje děti nemusely zažít, v práci se maximálně dařilo, prodala jsem značku za sedmimístnou sumu, rozjela jinou značku ale hlavně- jsme si začali být blíž s mužem. Skoro jsem nepila- ale čistá jsem nebyla- občas s mužem u filmu víno, v létě sklípek, moře.. ale nikdy žádná přeháňka. no ale vnímala jsem, že to zase zrychluje, ta chuť pít, a doma nedoceněná, nepochválená, očekávající..(ted už vím, že nedostatek sebehodnoty a sebelásky) a tak jsem zase postupně najela na to domácí večerní pití, kdy muž není doma. Flašky mám do teď schované pod dřezem, manžel o nich ví. Taková černá skříňka mezi náma.
no a tak nějak jsem se pomocí různých věcí dostala až k řešení svého dětství, vnitřního dítěte, vnitřního muže a ženy, trochu Duška, trochu Junga, trochu uvědomění si jak vychovávám děti..a tím, jak je vozím denně 40 minut do škol mám čas poslouchat různé podcasty jsem se dostala až k poslouchání o tomhle vnitřním boji z dětství, a rušení starých vzorců, až po to, že závislosti vznikají u lidí kteří nemají vyřešené vztahy s rodiči a podobně.
A tak to teď řeším, mám terapie, poslouchám podcasty, hodně se měním, a uvidíme, už si nedávám přecevzetí a podobné nesmysly.
jdu si svoji cestu, vím že mám problém ale nejsem ten typ toho obřího skoku ve smyslu "HNED TEĎ PŘESTANU" protože moc dobře vím, jak mi bylo a je, a tak si na to přicházím pozvolna, ale hlavně už vědomě.
předtím jsem prostě chtěla přestat, protože rodina, muž, práce, řízení v opilosti, scény, okna, morální dno...
teď se víc prožívám, když si dávám sklenku jsem při smyslech
a třeba druhou už si nedám protože komunikuju sama se sebou, že tohle už by byl pruser.. a opravdu mě moje vnitřní JÁ zastaví. měním vše kolem sebe, s mužem jsme se našli, potkalo se to, a je to hrozně vzácné, víc se mi otevřel, s dětmi jsem urovnala vztahy, předělala způsob komunikace, výchovy, vše je takové fajn, už dlouho. prodáváme dům, jdeme na starý mlýn na samotu, s rybníkem, a já vědomě cítím, že to pujde, ale ne hned, nejsem naivní