Alkoholik

AHOJ....tam už nepomuže nikdo, jenom on sám. Jetli nemá po tom všem duvod a ten duvod nenajde, je to špatné. Sternberk je dobry....tady nepomuže ani antabus a jiné preparáty, už se musí rozhodnout jenom on. BLUDNEJ KRUH PRO KAŽDÉHO ALKOHOLIKA.

Ahoj nejste nějak ve vším moc odhodlaná.......

Už jsem si myslel, že je to tady nějak ukrutně cenzurováno, protože to zde už druhý den a celkem několik hodin pročítám, a příspěvek hany je první, ve kterém jsem narazil na názor, že to jde i jinak, než přes léčebnu, s čímž se naprosto ztotožňuji.

Abych jen tak neplácal, tak chlastat i kouřit jsem začal v 17ti letech v jeden den. Do té doby jsem nikdy nevypil ani půlku jednoho piva. Málem jsem z toho tehdy pošel, ale byly prázdniny a kamarádi se o mě postarali. Během pár dnů už jsem s nimi dokázal držet krok a protože nemám rád kompromisy a když už něco dělám, tak se snažím to dělat pořádně, byl jsem v tom čím dál lepší, až jsem se ve 20ti letech prochlastal do léčebny v Olomouci. Šel jsem tam „dobrovolně“, kvůli zaměstnání.

Po mém návrtu byl zaměstnavatel spokojený, já už tolik ne a proto jsem čas od času antabus přepil. Ovšem jestli jsem před léčením chlastal, tak po ukončení léčby a vysazení antabusu jsem začal chlastat extraligu. To mi vydrželo dalších zhruba 10 let, kdy jsem si řekl, že bych s tím měl něco udělat. Tahle pauza, kdy jsem se vůbec nenapil, trvala téměř čtyři měsíce. Do doby, kdy jsem si s kamarádem v hospodě dal do kávy malého rumíka. Ani ne za týden jsem byl zase ve formě. Tohle poznání mě docela vzalo a po dalších pár měsících, během dovolené, jsem dospěl k názoru, že to nemá cenu a prakticky rezignoval. To jsem zatím nikdy neudělal; vždycky jsem to měl pod kontrolou aspoň do té míry, že jsem nechlastal sám doma, ale chodil poctivě, pravidelně a včas do hospody, kdykoliv jsem měl volno.

Zhruba po týdnu mi došlo, že rezignace řešení taky není, protože při mé spotřebě a výdrži bych se dříve zruinoval finančně, než fyzicky. Napadla mě léčebna, ale v té už jsem byl a z vlastní zkušenosti jsem věděl, že pro mě je k ničemu, protože jsem si nikdy nikým nějak výrazně život organizovat nenechal a nastoupit do léčebny by pro mě přesně toto znamenalo. Především jsem ale věděl, na čem je léčení založeno a bylo mi jasné, že by to pro mě znamenalo zbytek života prožít současně ve strachu z alkoholu i touze po něm – v podstatě jako rozdvojená osobnost. Pro někoho to řešení být může, ale ne pro mě.

Na začátku jsem zmínil, že v den, kdy jsem začal chlastat, jsem začal i kouřit, ale už jsem se nezmínil o tom, že kouřit jsem po 6ti letech přestal. Ze dne na den. Nepovedlo se mi to napoprvé, pravda, ale nakonec jsem byl úspěšný a od té doby už uplynulo 9 let, bez cigaret, jen s chlastem. A na to jsem si nyní vzpomněl. Trvalo to ještě několik měsíců, kdy jsem chlastal, jako dřív, ale už to bylo něco jiného, uklízel jsem si v hlavě a připravoval se na den „D“.

Dnes je mi 47 let a k chlastu, kterého jsem se nedotkl 14 let 9 měsíců a 25 dní jsem získal ten tehdy plánovaný vztah – je mi naprosto lhostejný a vzpomenu si na něj prakticky jen tehdy, když se mě někdo zeptá, jestli je to vážně pravda, co slyšel povídat.

Sakra a to jsem to nejdůležitější vynechal, protože jsem si myslel, že tak budu aspoň trochu stručný

Vícekrát jsem absolvovala celé dokončené protialkoholové léčení.Pokaždé se mi podařilo opět vletět do recidivy-opětovného pití,at´už pomalého rozpíjení se-potom to šlo šusem-i se mnou!Proč jsem zrecidivovala?Nepřijala jsem svoji nemoc,nepřijala jsem ani to,že jsem alkoholička,nepřijala jsem že se především jedná o NEVYLÉČITELNÉ,SMRTELNÉ RECIDIVUJÍCÍ ONEMOCNĚNÍ-každá recidiva má horší průběh.O tom všem jsem se musela přesvědčit na vlastní kůži!Co mi léčebna nabídla?Prostor na to řešit především sama sebe a své problémy,kterých jsem měla až běda.Dala mi vždy sílu a ohodlání.Dozvěděla jsem se o této nemoci,jejím průběhu-což bylo pro mne opravdové štěstí.Svoji závislost jsem si přiznala až v konečné fázi-pít déle?By byl můj konec!Naučila mne spoustu technik jak relaxovat-což jsem nikdy neuměla.Žila jsem celý život na doraz!Ve všem!Každý den-jsem měla možnost poznat,uvědomit si něco nového!I když po propuštění jsem to dokázala hodit za hlavu-dobře mi tak.Pokaždé jsem si při propuštění slibovala-už nebudu!Brzy jsem zapomněla,že mám abstinovat.ŽE TOTO DĚLÁM JENOM PRO SEBE!A tak se mi stalo,že mne někdo vytočil.Dostala jsem zlost-a byla jsem v háji.Stejně jako s radostí,stejně jako pokušení-zkus si dát,stejně tak myšlenky-to jsem dobrá!co vy víte!S TÍM ROZDÍLEM,ŽE PROBLÉMY POTOM JSEM MĚLA JEN JÁ S NEUHASITELNOU ŽÍZNÍ!Znovu léčebna-a já řvala JAK JE TO MOŽNÉ!?Poslední už probíhala formou skupinových a individuálních psychoterapií,kde jsem se začínala dostávat do svého středu,do svého Já.Odpovědi,které jsem tak získávala byly bolestivé-ale nutné.Pro můj klid,který jsem neznala,pro lásku,na kterou jsem nevěřila,pro odpuštění,které se neprodává,pro naději-která se mi sama nabízela.Moc jsem chtěla nepít,nedařilo se.Musela jsem se sama přesvědčit-jak na tom jsem.Abych mohla POZNAT A PŘIJMOUT PRAVDU!

Chce to hodně pokory, vůle žít, přesvědčení, že nikdo z léčebny nás netouží buzerovat, ničit.Léčebna má smysl, většinou tam jdou lidi, co už nemůžou unést pití, problémy.....dost pozdě.V Čechách je to pořád ostuda,což je velká chyba.Stane se, že někdo zavčas pochopí, co alkoholismus je, do léčebny nemusí.Ale většina alkoholiků, hlavně kvartálních, jsou přesvědčeni, že svůj alkoholismus ovládají, přestanou, až sami budou chtít!Pletou se a moc.Nemoc alkoholismus by se měl už učit i v základních školách, protože přibývá školáků, co popíjí, "je to jen chlast, hlavně, že to nejsou drogy".Většina lidí netuší, jak se pletou.

Právě já patřila mezi ty,kteří pili nárazově.Proto jsem si svůj problém nepřipouštěla-i když jsem tušila ,že NĚCO není v pořádku!To NĚCO-jsem byla já!Nejen,že jsem nedokázala unést problémy a starosti.Neuměla jsem řešit ani se vyrovnat s bolestí,zklamáním,smrtí.Neumněla jsem nikdy bránit a ustát sama sebe.Život ústupků VEDE K PŘETVÁŘCE-stejně tak nepochopení vede k NENÁVISTI.V takovém vnitřním světě se žít nedá!Pravda zpočátku bolí-ale je klíčová k vlastnímu poznání!

Ještě je tu jedna věc,která byla pro mne těžká a stála mne opětovné propady do pití.Se svojí střízlivostí jsem si uvědomovala veškeré škody,které jsem dokázala svým pitím způsobovat svým dětem,svým nejbližším.Neschopnost NIC Z TOHO SI ODPUSTIT,pocity viny byly pro mne nepřekonatelné-bojovala jsem s touto bolestí hodně dlouho-vyústilo to do sebevražedného jednání-když opomenu sebedustrukční pití!Musela jsem přijmout,že čas nevrátím a kdyby to přece jen šlo.Kdo ví?Zcela určitě bych udělala spoustu jiných chyb a způsobila tím také jejich bolest!

Ahoj moje máma je alkoholička.Myslim že silná.Už mi dochází trpělivost,když jí řeknu něco o léčebně tak vyhrožuje že skočí z balkónu nebo se podřeže...Už vážně nevím co mám dělat tak prosím o radu.Pije Alpu-francovku

Rozi, rad tu je plno, ovšem , mamka musí chtít sama, zkus s ní jít na AA.Je to nejednoduší krok.

Věřím,že nervy a zlost pracují.Rozi,nemá význam na mámu křičet a dávat ultimata-tím ji dráždíte k zvýšené zlobě než je vaše.Už proto,že slova léčebna vyvolá stejnou reakci,jako by jste jí vylila alkohol.Jjejí afekty pak přerůstají rámec únosnosti pro vás obě.Máma to nezvládá,chce manipulovat a vydírat-tím vyhrožuje sebevraždou.Chce to změnit taktiku.Nepije?Budtě k ní vlídná a domlouvejte jí.Bez výčitek,hlavně přátelsky-at´cítí,že vám na ní záleží.Jakmile začne pít,bude opilá?Ignorujte ji,nevšímejte si jí-at´dělá,co dělá.Bude mít později o čem přemýšlet a to ji může motivovat k léčbě.