Alkoholik

Ahoj, teď v úterý to bude pátý měsíc, co jsem se nenapila. Je mi pouhých 21 let, ale pít jsem začala ve 13 letech. Alkohol byl velkou částí mého života - byl to způsob oslavy i zapomnění, potrestání sama sebe, zapomenutí...
Uvědomila jsem si, že musím přestat pít, jinak to se mnou špatně dopadne. Už mi ani nebylo fyzicky dobře...
Chuť napít se mám především v "krizových" situacích, kdy jsem předtím vždy sáhla po alkoholu - např. někdo mě naštve, něco se mi nepovede. Zrovna tento týden jsem měla takovou krizovku, kdy jsem v jednu chvíli byla moc naštvaná a zároveň ukřivděná, typická situace, kdy jsem šáhla po alkoholu a opila se. Ale co teď? Když nepiji, jak mám řešit takové situace, myslím tím, jakým způsobem se mám uklidnit a zbavit se zlosti a rozčilení?

Také jsem přemýšlela, že bych potřebovala se jít někam vypovídat...vlastně nikdy jsem o svém problému, o tom proč, jak a kolik piju s nikým nemluvila...
nyní beru ad, byla mi dagnostikována dysthimie..a právě nasazení ad a vidina šance nového života mě přesvědčila, že právě teď je ten nejlepší a nejvyšší čas přestat, a tak jsem přestala.
svému doktorovi jsem se snažila párkrát naznačit, že jsem opravdu pila hodně, ale on to vždy nějak přešel a nezabýval se tím
ale poslední dobou jsem toho plná a cítím, že bych chtěla někomu povědět můj příběh...

tak mova povidej, je treba to pustit ze sebe, a ja se chystam i na AA, neb tam opravdu parta laskavych lidi a podpora, odkud jsi?
ja praha, tedy kousek za prahou a nasi pili taky oba a v rodine vubec alkohol a zavislosti vsude kam kouknes, je to zdedene a
taky asi clovek nema naucene nejake dobre navyky jak zvladnout stres a krize, ale vse se da, 5 mesicu to je parada a 21 to je
super ze ti to tak brzy doslo, ja jsem v 21 skoro vubec nepila a pak jsem na VS zacla delat v baru, neb jsem byla bez penez a
podpora z domu nic, takze skola a prace v baru, umelci ze...
tam pari vsichni, tak jsem nechtela trhat partu, pak jsem se rozesla s osudovym muzem...tedy tenkrat se mi tak jevil a bylo to, ten alkohol me jakoby uklidnoval. Roky jsem mela neuveritelnou vydrz a mela jsem jen moralni kocoviny, ale vzdy jsem vedela ze to nejak neni ok, ze to mam jinak nez ostatni,
ze ten alkohol asi zas takovy kamo neni, a tak. Pak vzdy nejaka pauza a vlastne fajn a pak zas ti cervici, lidi zabava a tak
proc ne, ze a uz se vezes. Ale vlastne me tento zpusob zivota ani nebavil, ani nenaplnoval a to jsem si taky uvedoila, ze se chci venovat i sobe a svym potrebam a klid,
ktery tak porad hledam najdu asi jinde nez ve flasce.
U nas doma je furt rachot, deti, zvirata a tak nekdy potrebuju i cas pro sebe, tak se naucit i relaxovat jinak,tak zatim ahoj a pisme si, petra

ahoj petro,
no já studuju v plzni, už jsem na aa koukala kde a kdy jsou a možná se tam vydám, až budu mít čas...dneska štědrej den, vzpomínám na ten poslední s tátou, jak zhrouceně vožrale seděl v křesle a ani nebyl schopnej si rozbalit dárky...
dnes je to po x letech poprvé, co jsem se dnes ráno neprobudila s kocovinou a kdy se nechystám jít večer vožrat...pamatuju si ty loŇský vánoce a těch několik předtim - heslem bylo "hlavně nevystřízlivět" ...proč??
letos, snad je to těma ad, jsem se poprvé po snad osmi, děvíti letech těšila na vánoce! jakože fakt těšila, na tu pohodu, na všechno...neberu to jako mučení, jako ty leta předtim a nechce se mi ani brečet.
viva la ad! jdu si ťuknout džusem

a ty petro, kolik ti je? dostudovala jsi?

ahoj mova,
pekny stedry den, u nas rodeo decka jedou s dary a ja tak pomalu smeruju k veceru a mam radost, ze za chvili vecer, mne bude za chvili 40 a
mam vystudovanou farmacii, takze to mam vse nastudovano a vyhodnoceno, ale dosla jsem k tomu ze alkohol neni vec inteligence ani vzdelani, nic o rozumu a vuli, a precetla jsem o tom i dost knih a treba i king a nohavica kteri jiz nepiji a byli na lecebne pisou oba o tech stadiich a v podstate je moment kdy si musis uvedomit ze bud na to umres nebo toho nechas.
ja jsem vlastne nikdy nepila nikterak tragicky, temer o tom nikdo nevedel, neb vetsinou sama a vecer doma, a kdyz jsem byla mladsi a dlouho jsem pri vs delala v baru, tak jsem mela obrovskou vydrz a nebyvalo mi zle ani jsem nedelala bordel ani nic. Mivala jsem jen moralni kocoviny, ale vzdycky jsem tak nejak vedela ze to s tim chlastem neni u me ok, otatnim to prisla zabava, ja nekde na pozadi mrazivy strach. Nasi pili oba a v rodine temer vsichni chlapi a vsichni se furt tvarili ze no problem. Mamka pak na me nalehani prestala, pamatuju si jak jsem brecela a premlouvala ji ze at toho necha, jinak ze ji nas vezmou atd. No fuj, a jak jsem vzdycky schovavala noze, protoze ona byla vzdy agresivni. A jak jsem si rekla ze ja nikdy, ale jak mam ten alkoholicky gen, tak vidis kam dnes pisu. Nejak jsem si to v sobe srovnala a verim ze to pujde, jo a jeste jsem se chtela zeptat co je to ten ad? Tak pekne svatky a zase napisu petra

Movo, v Plzni jsou AA bezva, určitě tam zajdi, pozdravuj je odemně!V lednu tam pojedu.Jsem na tom videu tady na alkoholikovi, v té lásce alkoholické, tam je to krásně vidět, jak ti chlápci, co ještě pijí, obviňují všechy jen ne sebe, je to jasně , dobře vidět, já tam říkám, že kydyby mně děti natočily, já se viděla, slyšela, možná přestanu dřív.My se neslyšíme, pořád si myslíme, jak pijeme v pohodě, nikdo skoro nic neví, ví!

libo, já jsem na to koukala, dělá se mi špatně, když potkávám takové lidi třeba na ulici, jsem na to hodně citlivá, mám to nějak spojené s otcem... :/
kdy přesně v lednu sem pojedeš? možná by pro mne bylo jednodušší, tak "jít s tebou", protože se "trochu známe"...

kdyby mě někdo v mojich pitkách natočil? asi bych se ze sebe pozvracela!...

petro, takže doktorka farmacie, to jsi dopadla ještě docela dobře, mohla sis třeba začít vařit herák nebo jiné dobrotky
jaký knihy od nohavici a kinga konkrétně myslíš? možná by mi pomohllo, kdybych si takového něco přečetla..
a kdy a jak jsi začala hodně pít? píšeš o studiu vš, ale od toho už uplynula pomerně dlouhá doba, ne? a jak na tom jsi?

my už máme po večeři, dárky rozdaný...dostala jsem, co jsem chtěla, ale mám takovej divnej pocit. šla bych se opít, tak jako vždycky, ale už přece nepiju...

ad jsou antidepresiva. jít k psychiatrovi byla ta nejlepší věc, co jsem za poslední roky udělala...šla jsem za ním sice s jiným problémem /trpěla jsem OCD/, ale po krátké výpovědi o mém smutném mrveném životě poznal, že trpím i depresí...
přislíbil mi, že když budu brát ad, bude mi lépe a deprese ani nemusí přijít. tak jsem mu uvěřila...
nenápadně jsem se ho ptala, zda se na ně může pít, řekl, že jedna desítka jednou za čas nevadí...ale k čemu mi je jedna desítka, když potřebuju deset dvanáctek, abych se ožrala..
tak jsem se rozhodla, že přestanu pít úplně a dám šanci lékům, zda-li mi pomohou. měsíc jsem prospala, nejedla, třásla se a potila, ale pak nastoupil slibovanej efekt a mě je od té doby lépe, dobře...
cítím se líp, jsem na sebe hrdá, že nepiju...
ale přeci jenom občas přijde den, kdy se úplně všechno nepodaří, nebo se něco stane, v podstatě cokoli, co mě rozhodí..a já mám chuť se napít..ne, spíš vožrat do sraček, do zapomnění, tak jak jsem to dělala dřív...
ehm, třeba teď...
a co mě drží od toho, abych to neudělala? to vědomí, že beru ad a je mi s nima lépe, že kdybych na ně pila, deprese by se vrátila a kdoví, co by se pak stalo...
ale stejně se musím ptát - má to všechno cenu?

ahoj mova, u mne dobry, dum spi, ja trochu prejezena ale jinak ok, pekny stedry den, inu jak se mnou a mym pitim, jak pisu zacala jsem pit pozde az na VS a pak v tom baru jak jsem delala a popijela jsem si uvedomila, ze to asi nemam zcela pod kontrolou a piju vic nez chci, ale nejaky jsem mela asi dlouho silny organismus a nebylo mi moc zle a jsem ten tichy typ, co se radeji odporouci do samoty. Takze vlastne nikdy ani zadny problem krome blbeho pocitu na pozadi, ze petro pozor, tenky led, tohle nemas pod kontrolou.
Tak jsme tak s muzem popijeli, u nich v rodine se pilo dost a jak jsem byla z nasi rodiny trochu v stresu z alkoholu tak mi to prislo vlastne fajn, ze muze rodina byt spolu a popijet. Tak roky bezely a vzdy bylo obdobi kdy to slo bez alkoholu a bylo to fajn, a s alkoholem to bylo taky fajn, a pak problemy ve vztahu a stres s detma a vseho moc a pili jsme kazdy vecer vino a unava se zvysovala. Ale bylo i dost strizlivych veceru a to mne bavilo vzdy vic. Vlastne mam radeji cistou a jasnou hlavu. A pila jsem nejvic vzdy z nekonecne unavy a stresu. A minuly tyden jsem nejak pila vecer s muzem whisky a tvrde normalne nepiju a jak jsem to jak je mym zvykem prepiskla a nemohla spat a bylo mi ze mne samotne nahouby, ze co to furt se sebou delam, a tak jsem ani nevim proc dala do vyhledavace alkohol a vylezla tahle stranka a pak jsem 3 dny jen cetla a cetla a
nejak mi v hlave secvaklo ze vecirek skoncil a nemam to za potrebi a vubec ze uz jsem jaksi vypila dost. uvidim jak to pujde, neb znam i strizlive obdobi ale drzim se hesla anonym alkoholiku prave dnes se nenapijua co bude zitra nevim. A je mi dobre. a ty knihy King - O psani, a Hledani Jaromira Nohavicy, ja jsem toho za ty roky nacetla o alkoholu mraky, nejak jsem furt nechtela verit ze muze nejaka voda tohle udelat cloveku, a holt jsem si to asi i potrebovala odzkouset,a muze je to fakt krutak, ten alkohol,
ani nevim co vsechno to bylo, vim ze musim vic myslet na sebe a naucit se relaxovat a odpocivat, neb u ne stres je spoustec cislo jedna, drzim ti moc palce, jak jsi mlada a cim vsim jsi uz prolezla, ale on ma asi kazdy tu svou cestu.
A na AA je opravdu prijemne, parkrat jsem tam byla a taky tam par lidi poslala a nepiji, je prima ze se muzes pobavit s lidma co vi a co te podpori, uvidim zda zajdu i ted, zatim se mi zda ze nepotrebuju, ale je to chuze po tenkem ledu, i kdyz ten vnitrni pocit je, ze se mi nejak vyjasnilo ze alk neni pro mne. tak zase nekdy mova a drz se, petra

Jasně, Movo, půjdeme spolu, i když to zrovna nebude moc zábavné, bude to konference A.Nevadí, představím Tě, uvidíš.Určitě tam najdeš zázemí, což je moc důležité.Řekla jsi psychiatrovi o svém pití?Ony ty depky můžou být z alkoholismu.Nemocný mozek sám sobě lže, namlouvá si vše možné,aby měl důvod po tom alkoholu šáhnout.Bacha i na prášky, taky možná závislost, abys to jen nevyměnila.Nikdy bych nevěřila, že lze žít takový hezký život,bez alkoholu, prášků, berliček.Žádný problém se s tím nikdy nevyřešil, spíš naopak, a čistá hlava, klid na duši, to už bych neměnila nikdy.Když jsou okna, člověk je vydiratelný-já, fuj, když si vzpomenu na ty časy, byl to moc smutný život.Nyní starosti, problémy jsou, jistě, řeším je, neodkládám, žiju, protože nepiju.Chraňte si dívky ten život, užívejte ho, příliš rychle utíká.Jo, jedu tam 22.1. , ještě se domluvíme.Můj telefon-724 978 O49.