Alkoholik

Já to taky beru, furt je to jen na nás, což treba pri jinych nemocech ta volba ani neni, lecba taky ne, mame vlastne stesti.

Sochař, Včelař a další:)
Počítat procenta.. já nad tím docela dumala - tehdy v absťáku, nad zdejším fórem. Moc mi pomohlo ale absurdně, pokud abstinuju,vracím se málokdy.. nárazově. Jen se ujistit. Zjistila jsem, že mi to zde paradoxně spouští bažení nebo co. Divný
Ale zpět k procentům - kolik je jen v ČR alkoholiků? Kolik by to velmi rádo řešilo? Zatím bez léčebny..ale tady je nás jen pár a není to povinnou registrací. Ono není snadné tenhle web najít .. nemá reklamy a na mne tehdy vyskočil,když jsem hledala alkokalkulačku.
Nemůžem celkově počítat procenta, jen si tu mezi námi pár lidma fandit. A co Ladislav?
Také mne tu třebas štve, že se nedozvím, jak dopadli ti, co přestali psát..třeba už před lety ..Jana Mertošová a tak..mno jo..

Já teprve díky té škaredé a možná bych si dovolil říct i nepěkné alkoholové věci se snažím být pokorný. Z drápů draka se dostane málo lidí. Proč zrovna bych měl být tím z mála? Nevím, možná protože jsem to nevzdal a snažím se. Ono, když člověk čte toto fórum pravidelně a sleduje ty příběhy, tak nic jinýho než pokora a bázeň nezbývá.

Hezké střízlivé ráno bez kocoviny přeje Včelař

Včelaři, zase jsi mě pobavil. "při vší skromnosti první úspěšný z tohoto fóra budu já " . Je fakt, že úspěšnost léčby alkoholismu je strašlivě malá (ale myslím, že do těch pěti procent se počítají jen ti, kteří s tím seknou a už si do konce života nedají ani kapku). Pak je spousta těch, co abstinují a jednou za pár let jim to ujede a hned to utnou - to bych viděla taky jako úspěšnou léčbu a já osobně bych za takový stav byla vděčná. Ale zase, jak píšeš, naděje je vždycky, i kdyby to měla být jen desetinka za desetinou čárkou. Občas se najde případ, kdy už totálně beznadějný typ se z toho dostane (viz. můj kamarád z AA - 8 léčeb, já 6 léčeb a nespočet detoxů - opravdu už nad námi všichni zlomili hůl, u mě teda kromě mého táty, který mě neopustil ani v dobách nejhorších. No a jsme tu, kámoš má pět let a já bez pár dní tři roky. A žádnou touhu pít, to je hlavní). Jsem tedy dost skeptická k těm pisatelům zde, co mají problém ale jsou přesvědčení, že ho vyřeší sami (tak nějak blbě jsem to viděla i u Angie), mají hrozné odhodlání, ale vůbec netuší, jaký je alkoholismus síla, s čím se budou muset utkat, co všechno je potřeba ve svém životě změnit..... Je to taková naivita, ale nic ve zlém, nevyčítám jim to.

...jsem tedy dost skeptická k ..
Reminescence,
tak si mi nahnala upřimně strach, nemyslím to ve zlém. Nicméně, máš svým spůsobem pravdu, že to je hodně změn v životě, jinak to nejde.
To víš, že si tu svoji abstinenci opěčovávám a hýčkám, střežím a já nevím co a taky nebýt partnera, který je de facto abstinent, tak nevím, ale to jsou jen dohady, třeba bych nepila vůbec?Kdoví...co by bylo kdyby, že?
Je to více věcí najednou, které mi pomáhají.
Nevím jestli je správný postoj, ten že to mám jako změnu životního stylu. Beru to tak, možná to bude znít nepřiměřeně, ale mě to pomáhá, že jsem "nemocná" přeloženo diagnoza alkoholička a že alkohol mi to zhoršuje, že ho nechci a nepotřebuji k životu.
Toto vše, ale nepřišlo najednou, šlo to krůček po krůčku.Přes počátečný absťák, zlobu, nervozitu, smutek, hledání, euforií a najednou rovina a všednost, že je to tak jak je a spokojenost.
Manžel je mi velkou oporou, kolikrát mě vyslechl, umí naslouchat. Nevědel jak mi pomoct, musela jsem najít konkrétní kroky já a požádat je o ně, ale i tak je to pouze na mně.
Doufám a činím vše proto,že to ještě nějakou dobu tato moje vybojovaná oáza vydrží a já se ji jen tak nevzdám.
K alkoholu cítím respekt,ale nevážím si ho))) porazil mě a je silnější, než já, takže jsem mu uhla a jdu mu z cesty)))Tak to cítím, ale každý to má individuálně.

..jsem teda dost skeptivká k...napsala Reminescence
oprava, nevložila se mi citace.

Zdravím ve spolek,

tak jsem se předevčírem proabstinoval do půl roku trvající totální střízlivosti... Nějak to utíká. 2. července jsem "oslavil" rok od začátku vyvrcholení mé opilecké kariéry. Loni 2. července jsem přijel do práce a na parkovišti před firmou jsem si dal ještě šlofíka v autě. Měl jsem ještě čtvrt hodinky času. Vzbudil jsem se za hodinu a půl, vyhodnotil jsem to, že je to v prdeli, nastartoval otočil to na benzínce koupil pět lahváčů, které jsem cestou za supercenovým Jamesonem sfouknul a tak začalo mé loňské léto, které jsem celé prochlastal a chlastal jsem až do půlky srpna. A chlastal jsem fakt moc a tak moc, že jsem vypil co šlo i nešlo. Přežil nemyslitelné a na konci toho všeho bylo zjištění, že s chlastem to fakt už nejde... Ještě dvakrát jsem dvakrát zachlastal a to v listopadu - čtrnáct dní a v lednu čtyři dny. Od té doby vím, že už to fakt nejde a halvně nechci. To jsem přesvědčil tu poslední molekulu v těle, že je čas končit.

Za půl roku se toho strašně moc změnilo. Utřídil jsem si v halvě spoustu věcí. Začal žít novej život a nebylo to vždycky jednoduchý. Hlavně jsem se učil a učím žít novej život. S tím souvisí i to, že žena s kterou v září budu deset let se musí učit žít s novým chlapem. Ne vždy je to ideální, ale mám pocit, že je nyní spokojená. A spokojený jsem i já a to velmi. Našel jsem si trvalou práci. Během měsíce se mi podařilo vybudovat si slušné jméno a i respekt ostatních. Ač introvert, který nerad vyčuhuje mám v sobě i dominanci a autoritářství. Obojí dbám aby nebyly vynucené. Lidé se kolem mě opět začínají srocovat, netušíce jaký raneček neštěstí, slabosti s pocitem bezmocnosti jsem byl rok zpátky.

Už nejsem tak vnímavý na chlast, který je všude kolem mě. Přešel jsem na cestu totálího nezájmu o něj. Nevzbuzuje už ve mě žádný emoce, prostě vůbec nic. Možná někdy, když se zamyslím kam jsem to s chlastem dotáhl mnou zatřese pocit respektu k tý mocný sračce obsahující alkohol.

V posledních dvou týdnech se mi dvakrát zdály sny, kdy jsem se vzbudil úplně hotový. Jednou se mi zdálo, že jsem nechtěně zabil nějakou holku, podruhý se mi zdálo, že jsem zase chlastal. A v obou případech jsem prožíval v těch snech strašnou bezmoc. Pocit slabosti a neschopnosti a totální beznaděje. Vzbudil jsem se a cítil strašnou úlevu ikdyž mi vždycky chvíli trvalo, než jsem si uvědomil, že to byl jen sen. Ale byly to sny strašně sugestivní a ten pocit bezmoci byl fakt hrozný.

Takže Vám kolegové přeji všem pevnou vůli pokud abstinujete, odhodlání pokud se k tomu chystáte. Stojí to za to.

Miluji střízlivý život. Od mého pátého měsíce abstinence si to fakt užívám. Život je takový mile poklidný a jen si tak s pocitem spokojenosti jím proplouvám a fakt mě to baví.

Hezký den

Včelař