Alkoholik

Za 3 měsíce jsou Vánoce. Ráda bych si k nim nadělila 3 měsíce abstinence. Není tajemstvím, že to stále posílám a omlouvám"kontrolovaným pitím". Už jsem ale dospěla k závěru že mě to vlastně nebaví. U mě asi novinka, protože jsem v tom viděla zábavu - pobavení, radost, veselí. Už ne, nějak to ztrácí ten lesk, mám větší pohodu "bez". Ani už mi neimponujou ty lidi, který mi přišli neodolatelný, zábavný. Vzpomenu tady na Sochaře - zmiňoval taky takový ty hospodský "lásky", který ti v tu chvíli přijdou sexy. Vzrušující. Vtipný. Tak už ne, už mě to neláká, ztratilo to punc, ani ta sranda už není srandovní. Já piju spíš že společenských důvodů, ne doma potají, sama. Tudíž mám teď logicky pocit, že je to FAKT zbytečný, když to ten efekt pobavení nemá. Hodím barvu: včera 6 piv. Kamarádi, šipky (ty hraju teda ráda). Hulit jsem jako jediná nešla, takže už jsem byla na jiný vlně. No pak bláboly, rádoby vtipný kecy atd. Nikoho nesoudím, je to každýho věc. Jen mám pocit, že tam už patřit nechci!!! Já vím, je to po miliontý u mě, ale sama cítím, že se každým pokusem posouvám. Takže: dnes 3 měsíce do Vánoc a jak jsem psala na začátku: ráda bych si darovala pod stromeček abstinenci. Nechce se třeba někdo přidat?

Šantalko, já mám takový pocit, že Tvůj problém je v tom, že jsi ještě nezažila to pravý peklo s chlastem. Ty se nemáš čeho bát. Takže proto se k pití pořád vracíš. Pití prostě patří k Tvému stylu žití.

Pokud by nevadil můj 23 denní náskok, tak jsem ráda s Tebou . Jinak, dnes ráno jsem přemýšlela, jak je možné, že ten mozek dokáže vytesnit ty chvíle štěstí a spokojenosti když jsi bez a ty hrůzy, jak zdravotní tak psychické když piješ. Proč je krucinál takových recidiv??? Kruci, "copa" jsme úplně blbí "Copa" chci mit zase flekatou hubu . Musím si napsat na kartičku, UŽ NECHCEŠ MÍT VYRAZKU, NIKDY

Asi jo, ale já to peklo zažít nechci! A štve mě, že se k tomu furt vracím. Jsem slaboch, kterej vždycky nakonec podlehne. Myslím, že mám načtených většinu materiálu o odvykání, odolávání, bažení atd. V tý hlavě to je, a pak stejně - zkrat. Ten "styl žití" bych prostě chtěla změnit. Jsem zhruba v půlce života (teď si teda fandím)… a to přece stojí za to ještě něco změnit, viď?

Šantal, jak tě tu již dlouho čtu, myslím že u tebe by mohl být trochu problém i manžel... Který tenhle život rád a stále vyhledává. Nebo se mýlím?

Ahoj Agi. Nemýlíš, ale na něj to svádět nechci. Už jsem i tohle tak nějak překonala, už mě netrápí, že popíjí, nezávidím mu to a ani to moc neřeším. Dřív jo, pak jsem ale pochopila, že jde o MĚ, ne o něj. Já se stahuju sama bohužel. Jinak jsi dobrá, to je přes tři týdny bez chlastu, pěknej začátek

Zdravím všechny,
taky se přidávám,teď od minulého tahu to je 7 týden co nepiju.
A taky což je velmi důležité neberu antidepresiva a ani benzáky,po asi měsíci špatného spaní se mi vše upravilo,zmizel stres,špatná nálada,nespavost,výčitky,depky a myšlenky na sebevraždu.Žádné třesy a svírání na hrudi.
jsem kvartál,takže popíjení každý den nikdy nebylo,ale úseky se zkracovaly což mě děsilo.
Šantal,zas posun ,viď?
ono by mě ,ani tak neštvalo ,kdybych jednou za půl roku si dala skleničku,ale to že se rozjede neodolatelná chuť pít a nejde to zastavit a pak je to jen utrpení a čekání kdy to skončí.Kdy se dopiju.
Teď s elánem začínám znova,pokolikáté už. Nikdy nepiju s radostí ,vždy už jen s výčitkama a proto,že to momentálně mozek chce.
Nic nepomůže ,žádný psyciatr ani benzáky,jen my sami.A mít dobrou náladu s extází jako náhražkou alkoholu bych nezkoušela.nikdy.vytlukat klín klínem.
Tak ať to zvládnem.

Já jsem tu popisoval, že jsem si z abstinence udělal styl života. Bylo mi tu sděleno, že to tak, ale nefunguje. Nevím. Podle mě je největší zabijákem abstinence nuda a nic nedělání. Před měsícem mi donesl známej soused flašku slivovice. Zapomněl jsem na ní. Až, když jsem se tudle za špatnýho počasí celej den válel, přišla mi na mysl... Člověk pak musí v hlavě zbytečně pracovat s variantami o strestání, nebo nestrestání tý slivky...

Dobře Maris! Přesně jak píšeš. Máme to jen sami v sobě a touha nepít musí být jednoduše větší, než touha pít. Myslím, že postupem času ta touha pít ustupuje do pozadí a přichází na přetřes jen v extrémních situacích. A pak už je jen na nás, jestli jsme si v sobě postavili základ, o který se můžeme opřít a tu touhu překonat.

Maris ahojda! Mail už neexistuje, nebyl bezpečný. Včelaři,.já to teda taky tenkrát tak cítila, že to je styl života. Člověk to má pořád v podvědomí a je to hezkej pocit přece, tak proč ne. Je to hrozný, jak se sem teda vždycky vracím, i když už jsem si říkala, že je to zbytečný, že mi to už nic nedává atd. No a pak jsem nakonec ráda,že existuje, že jste tu vy, že vás mám takže jsem zase u tý pokory...