Alkoholik

Agi, měsíc a půl, to je úžasné, držím palce do dalších měsíců!! Určitě, tvá pohoda se promítne i doma. Věčné bazírování na pití ničemu nepřidá. Já spíš budu muset udělat razantnější krok, on bude pít pořád, jemu to chutná. Nemůžu být s člověkem, který pije a víkendy tráví v hospodě. Nevím kdy, ale jednou se budu muset odpoutat, jinak mě to zničí. Jemu je fajn, ale já jsem z toho na odpis z takového života. Poslední dny si vážně uvědomuji, že bude zapotřebí větších změn. No ale není síla a naopak je obrovský strach.

Já, to je krásný citát a věřím, že funguje. Jen ho úplně neumím aplikovat v praxi. Nic nedělat, neřešit problém? V osobním životě na to "až se to nějak vyřeší samo" čekám pět let, stejně tak s pitím stále doufám ve chvíli, kdy přijde to znamení, to prozření. Hrozně dlouho nic nedělám a jen se vezu. Tak co dělám špatně? Moc to řeším. To vím. Ale i tak to nechávám být, nic nedělám.

Možno neriešiš veci, ktoré ba si mala a naopak, riešiš, čo nemusíš. Napríklad ten vzťah. Ak ti nevyhovuje, na čo čakáš? Porozprávaj sa o tom s partnerom. Skúste nájsť nejaké riešenie, čo bude vyhovovať obom, nie len jemu. Čo aj on očakáva od vzťahu. Že nechceš sedieť po večeroch sama. Vlastne ani neviem, či žijete spolu alebo každý sám.
Čo sa týka pitia, čakať na to, až ťa niečo osvieti, no neviem. Niektorých osvieti už neskoro. Keď už by aj chceli, ale ten zdravotný stav je už nezvratný. Neviem, či si z mesta alebo z dediny, ale ak bývaš v meste, určite sa nájde niečo ako vyplniť večer. A nemusí to byť každý deň. Stačí hoci raz do týždňa. Aby si sa mohla na niečo zvyšných 6 dní tešiť.

Nevím, přijde mi, jako bych byla v husté mlze, přes ni nevidím okolní svět, jeho možnosti. Krtku, s partnerem právě že nežiji. To, co teď napíšu v žádném případě není kritika, resp. ztěžování si. Ale abych odpověděla, musím napsat pravdu. O mých problémech, pocitech a potřebách jsem mu říkala snad stokrát. Minulý rok, když jsem začínala abstinovat, mi slíbil, že ty první dva týdny nebude pít se mnou. Ve finále on za mnou ani nepřijel, aby nemusel sedět doma a nepít, o víkendu to vydržel asi hodinu a půl o kole. Pak následovalo pivo s tím, že už ani nevím co uvedl za důvod. O tom, že mě samota trýzní ví také dost dobře, bohužel ani za pět let s tím nic neudělal, vidíme se jen o víkendu, kdy povětšinou já přijedu za ním. Přes týden je moc práce a všeho, aby za mnou přijel. A jelikož jsem si před dvěma roky musela pronajmout byt, protože jsem řešila akutní nutnost stěhování, a on mi v té době ani slovem nenabídl, abych šla k němu, no tak se mi také nechce být teď u něj pořád, když platím nájem jinde. Kvůli tomu, že on se na společné bydlení necítil nebo nevím. Chtěla bych vidět také ústupky z jeho strany, ale prostě moc to nevychází. Baví ho jeho život, do mého moc vstupovat nechce. No a navíc když jsem u něj, jak už jsem psala, dá si 2 nebo 3 piva večer. Když mu řeknu, že přeci ví o tom, že mi to dělá problém, tak odpoví, že jemu to ale chutná a přece ani on mě nenutí se omezovat kvůli němu. On má chuť, já problém. To je problém.
Jsem z města (velký velký problém: 300 m nonstop benzína...!!). Dřív jsem chodila sportovat, ale rozpadl se nám kolektiv a od té doby cvičím už jen doma. Zkusím porozmýšlet, ale nevím. Ono prostě když přijde večer, dejme tomu sedmá hodina, tak mě chytne úplné zoufalství, jako že teď tam budu další tři hodiny sama. Televize mě přestane bavit, kniha, pes... vše je pro mě v tom zoufalství k ničemu. Potřebuju si ulevit. Je to závislost? Protože 5 piv denně mi nepřijde jako normální „šláftrunk“

Zasadne je, ze tych 5 piv vnimas ako problem a nedokazes s tym prestat. Naplna to nejake znaky zavislosti.

Takze Tvoj problem su vlastne tie "3 hodiny" pred spanim, ktore nevies ako vyplnit na byte. Tazko poradit, co by Ta bavilo, ked to nevies ani sama. Mozes ist napriklad na plavaren, nahlasit sa na nejake vecerne kurzy, ist do kina/divadla (ja som v kine zabijal hromadu vecerov zo zaciatkov abstinencie). Mozes kreslit, chodit von fotografovat a cez dazdive dni sa ucit fotky upravovat vo photoshope. Mozes ist behat, korculovat, bicyklovat.

Ked ta teraz pri kazdej z tych moznosti napadla hromada dovodov, preco sa to neda, tak pre zmenu miesto tych abstraktnych problemov skus riesit to, ako by sa aspon nieco z toho dalo zahrnut do tvojho rozvrhu. Alebo ries, co ine by sa dalo, co mna takto rychlo nenapadlo.

A co pak děláš u toho pití piva ty tři hodiny? To tě to pak baví? Píšeš o psovi, o knihách atd. To už je náplň, která zabaví. Problém je fakt asi v tvém pohledu na věc a očekávání. Tady nic svetoborne zabavnyho asi neobjevis pokud vidíš TOP v těch pivech.

Hani: prozření?...Dlouho jsem se v tom máchala a asi jsem musela dospět do toho stádia, že jsem opravdu chtěla něco změnit.
Přestala jsem přemýšlet nad tím, proč a snažila se koukat na to jinak. Mám kolem sebe hodně blízkých, kteří bojují s rakovinou i mamka na ni umřela. A i díky tomu jsem si uvědomila, jaký máme dar...žít.
Jsem na tom třeba jako Šantal...období pití a nepití.
To nepití se, ale prodlužuje a pití zkracuje. Už, ale znám ten pocit, kdy mám energii a krásná rána. Chodím cvičit, plavat...začla jsem dělat jogu, hodně čtu. A to s chlastem nešlo. můj život začal dávat smysl.
Proč vlastně jsi se svým přítelem, když nechceš být sama?
Vždyť ty sama jsi
měla jsem období, že jsem se ptala sama sebe, proč vlastně s manželem jsem?
Vzala jsem batoh, nechala manžela i děti(jsou dospělé)a na týden odešla z domu.
Byl to jen týden, ale já zjistila, jak mi všichni chybí...uvědomila jsem si, co chci... tak zkus něco změnit...to je jenom na tobě a třeba zjistíš, že je na světě krásně i když si nedáš každý večer těch svých 5 piv

Mám takový zoufalý rituál - dát si piva a psát si s kamarády a hlavně s přítelem přes mobil. Pivo - cigareta - napsat zprávu - poklidit, protože teď mě to i baví - pivo - cigareta - hurá, někdo zase napsal... Tohle jsou mé večery ve všední dny. O víkendu přítel kouká do PC, já do tabletu a večer na pivo do hospody. A pak po pár pivech se i bavíme, pohladí mě, řešíme náš vztah, prostě aspoň chvíli fajn souznění. V neděli depka, že už jsem zase sama... říkám si od pondělí ne, jenže jsem v tom bytě sama dál, takže nanovo... Přitom ráda čtu, svého psa miluju, ale ty večery prostě potřebuju nějaký stimul, abych tam vydržela. A s přítelem pak zase stimul, abychom si rozuměli. Zní to šíleně!!