|
Poslední závan střízlivosti si vybavuji v úterý 30.10.2018, den, kdy jsem si šel do města konečně pro novou identitu, odblokovat svůj přístup do internetového bankovnictví, hrdě se nahlásit jako plátce odvozu komunálního odpadu a udělat nákup. Střízlivost kolem mě nesměle našlapávala, ale držela se vzadu a tahala za nitky – v lehkém opojení jsem vystupoval sebevědomě, inteligentně a logicky. S jasnými cíli a plánem. Prostě jsem se choval jako dospělý, zodpovědný a sebevědomí jedinec, kterým ale ve skutečnosti doopravdy nejsem. To úterý, kolem večera jsem se potopil do tmy. Občas skrze ni probleskne nějaký náznak události, smíšený se sny a vidinami, takže rozluštit, co jsem během té doby dělal, není v lidských silách. Určitě jsem ale pil. Hodně. A taky jsem křičel…
Naposledy jsem se napil v sobotu, 17.11.2018. Co jasem pil, kde a co jsem při tom dělal nevím. Vybavuju si jenom útržky. Stejně jako den před tím a den před tím. Vím, že jsem se snížil k tomu, že jsem svému domácího vypil všechen alkohol, který jsem našel v jeho kuchyni. Nepamatuju si, co to bylo, ale podle plechovek a lahve na mém stole, to muselo být nejméně 8 piv, lahev rumu a nějaký semtex. A jedna zvláštní lahev bez viněty, na kterou si matně vzpomínám, že jsem ji ve skříni zahlédl při zběžném průzkumu. Byla v ní hustá červená tekutina. Později jsem si uvědomil, že na stolku vedle mé postele žádná lahev bez viněty neležela.
Co se dělo další dny byl horor a ještě nejsem připravený o tom psát, musím si to sám srovnat v hlavě. Ale chtěl jsem se bavit o jednom konkretním symptomu, zda jste něco takového také zažívaly a jak dlouho po vysazení alkoholu se mohou dostavovat anomálie jak fyzické, tak psychické. Dělal jsem si nějakou rešerši a docela mě to vyděsilo.
Padám
Asi 14 dní po nasazení Antabusu jsem začal padat. Po všech těch nočních můrách a halucinacích, by se mohlo zdát, že to nemůže být tak hrozné. Ve skutečnosti to je ale příšerné. Tělo se extrémně rychle zregenerovalo, i podle výsledků laboratorního vyšetření krve a moči. Hlavně jsem začal usínat poměrně rychle a většinou jsem spal bez přerušení. Měl jsem z toho radost, byly to asi dva dny po nasazení Antabusu, kdy jsem se konečně po mnoha letech vyspal, střízlivý a bez bolestí, bez deprese. Po probuzení jsem měl vždycky popadané náhradní sedáky, které mám opřené o zeď vedle postele na dřevěném hrazení lehátka. Nějak mi to ale nepřišlo zase až tak zvláštní, i když se to dřív nikdy nedělo. Ale po dvou dnech jsem začal padat. Vstal jsem uprostřed noci z postele, a jakmile jsem se postavil na pravou nohu, projela jí bolestivá křeč do hýžďového svalu, chytil jsem se za ní a klopýtl. Najednou jsem ztratil rovnováhu, zamotala se mi hlava a celý svět kolem mě. Cítil jsem závrať v podbřišku, jako když padáte z veliké výšky. Věděl jsem, že padám na záda, do míst kde stojí peřiňák, křeslo a kousek dál stůl. Už jsem skoro cítil hranu peřiňáku na svém zátylku a snažil jsem se kolem sebe něco nahmatat, něčeho se chytil. Držel jsem se. Najednou jsem si uvědomil, že ležím na posteli, jeden náhradní sedák ležel na mě a já oběma rukama křečovitě svíral okraje postele. Pár vteřin jsem vůbec neměl představu kde je nahoře a kde dole a motala se mi hlava jako při závrati. Hýžďový sval jsem měl v křeči a ještě druhý den mě bolel. Další noc jsem padal ze schodů. Ten šílený pocit blížící se bolesti a zmrzačený, který trvá jen zlomky vteřiny, ale ve snu je cítíte hrozně skutečně a intenzovně. Měl jsem několikrát pocit, že se mi tříští páteř o hrany schodů. Necítil jsem bolest, ale to jak schod drtí obratle. Opět jsem hmatal kolem sebe ve snaze zachytit se zábradlí, nebo čehokoli. Když jsem se opět probudil v posteli, na zádech. Bylo to tak plynulé – v jednu chvíli držím zábradlí a najednou si pomalu uvědomuju, že držím okraj postele. Že nejsem ve vertikální poloze, ale že ležím. Že nejsem na schodech, ale v pokoji. Sedáky leží všude kolem mě, rozházené. Oddechuju ztěžka a nedaří se mi usnout. Opakuje se to každou noc od té doby, někdy i 3x za noc. Padám ze všeho možného, padám i v normální chůzi, ale padal jsem i z útesu. Po probuzení, mě zalije studený pot a určitá hluboká úleva. Ale začínám mít strach usnout. Přesto se ráno cítím vyspalí, je mi fyzicky dobře a třas rukou se docela zmírnil. Spím, jako jsem už hrozně dlouho nespal. Ale bojím se pádů, které mě možná zase dneska v noci čekají.
|
Fórum
Alkohol je dobrý tehdy, když potřebujeme něco zapít - ať už je to něco příjemné nebo zlé. Když to zapíjíme moc dlouho, tak se ale utopíme.
