Alkoholik

Asi se třeba naštveš, ale kolikrát já už jsem slyšela, ještě nejsem na dně avšechno zvládám a co by bylo s dětma ?Taky jsem to tvrdila, ale je to jeden velký omyl, ta cesta je fakt jen dolů, teda ta s vínkem.A nebo je tady cesta, kterou jsme zvolili my tady, v léčebně, v ambulanci, na AA, žijem vedle alkoholu, ale už ho nechceme a nepotřebujeme.Zrovna teď je v léčebně paní, kterou jsem tam zažila, šla tam s třemi litry vína za den, taky malá dcera, taky vše "zvládala".Z léčby brzo odešla, kvůli dceři a je tam znova s šesti litry. Ale je mi jasné, že si myslíš, že tobě by se nic takového stát nemohlo. Třeba ne, třeba.....

Ahoj, držím se zuby nehty. Ještě mi zbývá 14 dní, tak se snažím vydržet....myšlenky na pití jsou, proto jen vyřídit nezbytné věci a rychle domů a moc se neotáčet po obvyklých zastávkách... Dům je suchý, peníze jsem svěřil rodině, abych i při chuti neměl za co...raději si pouštím dokumenty a brouzdám po netu na PC abych neměl myšlenky, zatím se to daří.

Takt se drž dál,jsi na dobré cestě. To uvědomění a snaha něco dělat je nejdůležitější.

Děkuji za upřímnost...
Není to zrovna to, co by si člověk přál slyšet, ale o tom tyhle stránky nejsou a ani bych v tom případě na nich nebyla.
Musím se přiznat, že u čtení příspěvku od Anny mi vrhkly slzy do očí. Pravda vždy není příjemná, ale i tak si jí vážím. Tím víc od někoho, kdo si sám tím prošel a dokázal se z toho bludného kruhu nakonec dostat. Já si v něm totiž zatím pěkně běhám dokola, už jsem sice pěkně zadýchaná, ale v boku mě ještě nepíchá...
Posledních 14 dní jsem dokázala ´být hodná´, tzn., že alkohol (konkrétně víno) jsem pila jen asi 3 x týdně a ne víc než sedmičku vína. A kdo ví, o čem je řeč, tak chápe, že to beru jako malý úspěch. Vím, že to v problému jako takovém až tak moc neznamená, ale i tak jsem ráda i za to.
Jsem teprve na začátku, obrazně řečeno jen stojím na startu a přešlapuju, neb jsem si vědoma, že je přede mnou běh na hodně dlouhou trať, a ještě jsem nenašla sílu zakleknout....

Cítím, že Ty to Járo dáš... vážně. Drž se.

Eleno, jak nepřestaneš úplně pít a hned, budeš se pořád vracet tam, kde jsi skončila, žádný úspěch, jen ústupek, a malý.

Tak, je to tady. 3 měsíce v léčebně utekly jako voda. Musím říct, že to, že jsem se rozhodl pro léčbu, byl ten nejlepší krok, který jsem mohl udělat. Za ty tři měsíce vidím spoustu věcí jinak, hodně věcí se urovnalo a to od psychického, fyzického stavu až po vztahy v rodině. Měl jsem možnost poznat v komunitě spoustu skvělých lidí, kteří mají podobný problém a kteří s tím také bojují a snaží se něco dělat. Ta pravá léčba mě nicméně čeká teprve teď. V léčebně to bylo v chráněném prostředí, tam ta abstinence není tak těžká, teprve teď to bude stát na mě, na tom, co jsem se v léčebně naučil a jak to teď zúročím. Vyhráno nemám ani náhodou, ale jsem rád, že jsem dostal tu šanci!

Jardo, vítej doma!Máš pravdu, doléčování je nutné, AA jistě najdeš poblíž svého bydliště.Nepodceňuj to, však víš, o čem píšu.Drž se, raduj se, život bude hezčí, jasnější, štěstíčko máš u nosu, žij.

jardo ..zni to skvele..tak se drzte a referujte...radost mam, a zdravim jinak vsechny..libi, bludi, ivo.....ja tak pomalu a po svem...ale chodim a ctu...a nekdy je to radostne cteni..jako dnes s jardou, kraaa