Alkoholik

Milá Lenko,
váš příspěvek mě neobyčejně zaujal, četla jsem ho několikrát a brečela. Nejenom je to silný příběh, ale máte i dar to nádherně napsat. Moje situace je taková... no prostě já jsem taky matka alkoholička.
Nevím, zda se to na tomto fóru smí, ale chtěla bych vás poprosit o názor, mohla byste se mi ozvat na mail Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ? Nezlobte se, jestli obtěžuji.

Helena

Dne 31.7.2010 mi zemřela sestra.Bylo ji 34 let.Byla alkoholička.Bohužel ona si to do poslední chvíle nepřipoštěla.Zemřela 30 minut po té co jí odvezli do nemocnice.Mám v sobě strašnej vztek a neskutečnou bolest.Ale to nejsmutnější na tom všem je že její manžel totální abstinent jí alkohol sám kupoval.Bohužel to ještě kombinovala s léky.Když jsme na něho naléhal at udělá razantní kroky pořád jen do kola opakoval že sestra si to nepřeje.Uplně se uzavřela do sebe ,byla doma zůstali po ní dvě 5 letý děti.Začala pít,protože jí manžel neskutečně šikanoval a ona neměla žádnou sílu se tomu postavit.A zjistila že po skleničce je to pro ní snesitelnější.Pořád jí jen přípomínal jak je neschopná,že bez něj není nic atd.Srážel jí sebevědomí.Psal jí rozvrh co má být hotové než přijde z práce domu.Nikoho z nás neposlechla a k mému udivu se ho ještě zastávala.Bolí mně a nedovedu si vysvětlit to ,že nechtěla začít bojovat ani kvůli dětem.Já se peru s rakovinou a ona se dobrovolně zničí a odejde s tohoto světa.PROČ?Nemůžu tomu pořád uveřit že to skončilo takhle tragicky a že ten nejbliší se na ní díval jak chátrá a nechal to být.Zůstala jen PRÁZDNOTA.

Jano, je to smtný konec.Kdoví, co vše Vaše sestra prožívala!Chování jejího manžela vůbec nechápu.Tak Vás na dálku hladím, držím palce, bojujte!

Paní Líbo ,chtěla bych Vám touto cestou poděkovat za podporu.Nesmírně si toho vážím.Děkuji Jana

Jani,
do té vaší prázdnoty bych nesměle, ale přeci jenom, chtěla k Líbiným reakcím na váš zážitek přispět : držte se, bolest prožijte, tak aby vám zbylo dost sil pro vás samotnou. Moc ji potřebujete, už je hodně let, kdy jsem bojovala taky s rakovinou a pamatuji si, že ji je potřeba dost.
Je určitě ještě hodně hezkých věcí pro vás, které stojí za to žít.
K

Zdravím všechny, kteří mají potřebu chodit na tuto stránku a mají zkušenost s alkoholismem.
Je mi 23 let, bydlím stále u rodičů. S otcem mám hrozný vztah, je to neschopný alkoholik, trápí nás, mamka z něj má celý život nervy a já jsem na ni neskutečně fixovaná.
Otec pije kvůli jakémukoliv problému, který musí řešit - ať už je to návštěva doktora. Každý den zvrací, nedá se s ním žít, pravidelně z práce chodí do hospody. Je to chytrý člověk, právník a dokonce kvůli alkoholu ztratil práci, poté nemohl 7 let najít další. Ani to ho nepoučilo. Stále má výmluvy proč pije. Jednou je to, že nemá práci a je pořád doma, podruhé, že má náročnou práci, pak, že ho nebaví atd. Nebo si vymyslí jiný paranoidní důvod. Například, že se nechovám jako jeho dcera, že vlastně ani nejsem jeho dcera a vymyslí si dalších tisíc příběhů jak ho svět nenávidí, jsou všichni proti němu apod. Navíc nadává takovým stylem, že jsem z toho i po dvaceti letech v šoku. Stále jsem si nezvykla.
Moje maminka je úžasný člověk, bez ní by otec už nežil. Optimistka, silná ženská.
Můj problém tkví také v tom, že v noci brečím kvůli tomu, že jednou umře. Bojím se, že jí utrápí. Přepadá me pocit bezmoci a bezvýznamu, jako kdyby se to už stalo, postupně se s tím snažím smířit. Přepadá mě přímo panika, a ještě, když si uvědomím, že lidé umírají náhle. Většina příběhů, které se ke mě dostaly jsou naprosto nečekané. Vůbec nevím co budu dělat. Přijde mi, že pak zůstanu uplně sama, nikdy se ta úzkost nezlepší a nebude mít ani smysl se tak trápit...
Nevím co budu dělat až se to stane, když už teď se cítím takhle. Bude jí 60 a mám čím dá tím větší strach ((
Jste někdo také tak závislý, díky alkoholismu jednoo s rodičů, na tom druhém?

* jednoho z rodičů

Pro Sss:
Také zdravím touto cestou,
jsem matka dcery, která je vdaná s mužem, který není alkoholik, májí tři děti. Jednu dobu mě dost držela, když jsem prožívala těžké období ( ležící maminka, manžel alkoholik, syn začal expedomentovat s drogama). Za nějaký čas se dcera psychicky zhroutila. Byla už deset let na mateřský, ale myslím si, že ten můj problém ji nepřidal - kdybych to věděla předem, tak bych se jí určitě snažila více uchránit. Závislá na mě nabyla, nežily jsme ve společné domácnosti, ale určité pouto tam asi bylo.
Celá její rodina žije dost v hektickém stavu, hodně toho za krátkou dobu zvládli, teď si koupili u Prahy dům ( dnes k nim na týden jedu pohlídat nejmladšího syna), dcera se drží, dá se říct, že ke čtyřicítce si začíná budovat kariéru v zaměstnání.
Já žiji bez muže, který je stále závislý na alkoholu se synem, který si hledá partnerku do života a nemá problémy s drogama ani koužením a alkoholem.
Proč to všechno píši zrovna Vám? Možná si vaše maminka ani neuvědomuje, jaký má na vás dopad prostředí ve kterém už dlouho žijete. Musím vám ještě napsat, že kdybych zůstala s bývalým manželem, tak bych vůbec neměla enargii na tehdy dospívajícího syna a můj život.
Zkuste si s maminkou popovídat o vašich úzkostech, možná to vše takhle ( dobře) snáší, protože jí drží vaše přítomnost. To si ale vybírá daň na vašem zdraví.
Nejlepší by bylo, kdybyste obě zašly pro pomoc k odborníkům, kde byste mohly vše pod vedením a dohledem probrat a dospět k těm nejlepším závěrům, které z téhle situace vyplynou.
Moc vám, ale i mamince přeji změnu ve vašem životě a možná i změnu pro vašeho otce - ( když uvidí, že se děje něco, co ohrozí jeho ,,pohodlné,, pití).

Ahoj Sss,
moje mamka je alkoholička a protože jsme se sestrou v podstatě ztratily mamku a vše, co k tomu patří, jsme na sebe já a sestra dost fixované. Voláme si několikrát denně (protože už spolu nebydlíme),kontrolujeme se, zda je ta druhá v pořádku, co dělá a tak...o dost víc, než tomu bylo předtím. Mám o ní hroznej strach, přesně jako ty o svojí mamku.

Alkoholismus me matky nas ostatni rodinne prislusniky take vic semknul. Napr. ja jsem mnohem vic fixovana na otce, nez by asi melo byt. Taky bych doporucila vyhledat odbornika, i kdyz ja to stale odkladam a ten jeden psycholog u koho jsem byla me zatim nepomohl...