Alkoholik

Jano, je mi to moc líto, mám někoho podobného v rodině, můžete mi prosím říct, na co umřela, jako jestli se tak upila+ prášky nebo jí selhal nějaký orgán ? Děkuji.

Před nějakou dobou jsem zde psala příspěvek o mé mámě alkoholičce, která se po 11 letech abstinence uchylila k alkoholu. Včera ji opět odvezla záchranka na internu s nevolností, zmatenou, pomočenou atd.Byla střízlivá. Po všech vyšetřeních nenašli nic proč by ji měli hospitalizovat. Játra a všechny testy má v pořádku což mě docela zaráží. Přesto, že měla ruce a nohy v kreči a nemohla dojít ani do auta jí odpoledne propustili domů. Když jsem pana doktora prosila aby jí tam nechal nebo jí převezli na psychiatrii, že ji doma nezvládnem,že nedojde ani do auta, tak jí nechal domů odvést sanitkou se slovy, že když zvládne koupit alkohol tak nepotřebuje hospitalizaci. Cítím se hrozně. Mamka je v ubohém stavu, váží max. 40kg, po těle má samou modřinu od neustálých pádů. Teď samozřejmě nepije, protože je ráda, když dojde sama na záchod natož aby si šla něco koupit. Nechce moc jíst, leží a je zmatená. Obávám se, že se u ni rozvine delirium z nedostatku alkoholu. Jsem úplně na dně a čekám co bude dál. Léčení opět odmítá. Po včerejší zkušenosti v nemocnici už se mi ani žádný doktor oslovovat nechce obávám se, že jí už nikdo nepomůže. Pokud se vůbec dostane ze stavu ve kterém je momentálně.

Je to docela možné, že při absenci alkoholu dostane Delirium, nebo taky epileptický záchvat.Je to fakt těžké, zoufale tu u nás chybí odborníci.Nezbyde nic, než ji hlídat,netuším, kam zavolat, jedině někam do léčebny, službě lékaře, jestli Vás přepojí, třeba poradí.

Díky za reakci, i málo v této chvíli pomůže. Hlavně když si o tom člověk může s někým otevřeně promluvit. Spojila jsem se s její bývalou psychiatričkou.Ta mně slíbila, že obtelefonuje léčebnu a zjistí kde by ji eventuelně přijali, ale musela by nastoupit dobrovolně, což samozřejmě odmítá. " ona přece žádný problém nemá"

Ivo, to je dobře, že jste našla alespoň podporu v její psychiatričce. No a to je to, o čem stále mluvím a nejen já, ale i Libka a jiní. Kam až vždy zákonitě dojde pití alkoholu. Může tak poškodit mozek. Můj názor je ten, že lékař v nemocnici je ehm... asi zubař...třeba. To je ten z těch, kteří žijí v bludném přesvědčení, že lidé jsou tu kvůli němu. Předpokládám, že se to stalo v nějaké oblastní nemocnici, kde se zastavil čas někdy v šedesátých letech minulého století..
Protože zmateného člověka propustit do domácího léčení může jenom dobrodruh, který si koleduje o pořádný průser, kdyby se stalo něco závažného..
Člověk, který se propije až do stavu, kdy ho přestává poslouchat tělo a posléze i mysl, totiž už není zcela schopen subjektivně posoudit nebezpečí, které mu hrozí, jestliže se chová tak moc rizikově a kupuje si alkohol. Skoro bych řekla že se chová sebevražedně a je nebezpečná sama sobě..
A v tom případě by nemuselo být až tak složité, domluvit se s maminčinou ošetřující lékařkou a podat k soudu návrh na dočasné zbavení svéprávnosti. DOČASNÉ! I to je možné. Je možné zbavit člověka svéprávnosti i na jeden jediný rok. Ale to není proto, abychom se lidí zbavili, ale proto, abychom jim pomohli od jisté smrti.
Soud vydá rozhodnutí o dočasném zbavení svéprávnosti. Člověk jde na protialkoholní léčení - které se nemusí! hradit (jinak v případě obvyklého, standardního postupu dobrovolného léčení hradíme všichni 60Kč/den - to je jako v nemocnici)
V rozhodnutí o dočasném zbavení svéprávnosti bude klauzule, že znovunabytí svéprávnosti bude platné v době, až LÉČBA SPLNÍ SVŮJ ÚČEL. To, že léčba splnila svůj účel posoudí vedoucí lékař oddělení v léčebně a informuje o tom soud. Lidem se věnuje péče ve zvýšené míře. Mohou setrvat v léčbě i rok. Se všemi právy i povinnostmi, jaké mají ostatní pacienti. I s právem jezdit domů na víkendy.
To je myslím, ta úplně nejideálnější cesta, která by mohla zachránit fyzický i mentální život Vaší mamince. Ideální cesta dostat ze dna nejen Vaší maminku, ale i Vás, protože i Vy sama, jestliže budete setrvávat ve stavu - čekání na zázrak, budete mít psychické problémy a sama píšete, že jste na dně. Chce to akci a pomalu se začít z toho dna zvedat. Aby Vy sama jste se mohla dát dohromady, musí být zabezpečené bezpečí Vaší maminky. Jinak se v tom budete plácat od ničeho k zbláznění...
Přeji hodně hodně sil. Přeji Vám klid a zdravou maminku.
Radka

Ještě Ivo jednu věc Vám chci napsat.
Vy prostě si musíte stát v diskuzi s lékaři na svém a přesně popsat chování maminky. Lékař prostě nemůže být schopen za pár minut konstatovat, že Vaše maminka je naprosto v pořádku. To může posoudit jen psychiatr a tohoto odborníka měl lékař v nemocnici zavolat. To byla jeho povinnost, především na základě Vašeho přesného popisu faktů, kterých jste byla v poslední době svědkem. A toto především měl ten lékař brát v potaz. Vykašlal se na to, možná i proto, že jste netrvala na odborném vyšetření.
Možná jste moc mírný člověk, který má k lékařům bázlivou úctu. Ono je to tak zcela pochopitelné, také mám tendenci se tak chovat, pokud jde například o blízkého člověka. A je obecnou pravdou, že v mysli nás všech, jsou lékaři neomezenými vládci nad našimi životy. Ne nadarmo se jim přezdívá "bílá mafie".
Já samozřejmě netvrdím, že všichni lékaři jsou stejní, ale jsou to úplně obyčejní lidé, kteří jsou omylní a mají svoje přednosti i nedostatky. Vím o spoustě fantastických lékařích, kteří zacházejí až za rámec svých pracovních povinností, dělají svojí práci s vírou v uzdravení těch, jejichž životy mají na starosti. Jsou milováni lidmi, ale bohužel brzy unaveni a zničeni, protože bývají zavaleni prací. Logicky. A pak je tu pár těch, kterým se náhodou podařilo vystudovat a jsou naštvaní na české mzdové podmínky a odnesou to bezbranní nemocní..Ale o tom jsem ani nechtěla mluvit, to je obecně známý fakt..
Chtěla jsem jen napsat, abyste si skutečně tvrdošíjně stála na svém, abyste si stála na tom, jak se maminka doma chová, jak je zmatená, přesně popsat různé situace a chtít, aby to, co říkáte, bylo zadokumentováno.
Jestliže bude černé na bílém Vaše tvrzení, jak se maminka doma chová, nevím jak moc si někdo riskne ten hazard a vypoklonkovat tak nemocného člověka domů. Jsem trochu naštvaná na toho felčara..Omlouvám se..Vím, že toho máte až nad hlavu. Ale mrzí mě ten systém.
Radka

Vím asi, jak mamce je, je mimo, zajímá ji jen kde sehnat pití, taky jsem už taková byla.3 flašky vodky, 2 cigára, a pocit štěstí, když jsem doma rozbalila krabičky cigaret, otevřela láhve-protože přes den bych už to neuměla, nezvládla.První pořádné napití,pak 1-2x a už nic, spánek, napití, spánek.Bylo mně fuk, jestli je ráno, noc, zajímalo mně jen, jestli je ještě co pít!Jistě to už není normální, vždy jsem říkala, že jsem byla hovado, nemyslím se to teď, byla jsem otrok chlastu, nula.V jiném světě, jestli umřu mně bylo naprosto jedno.Děti mně vzaly do nemocnice, skončila jsem na psychiatrii, dlouho jsem se nemohla vzpamatovat z absťáku, naštvaná, že mně chtějí všichni zničit,ale stal se zázrak, ve vteřině mně došlo, že jsem vlastně měla být už mrtvá, 4,5 promile alkoholu v krvi je smrtelné pro ženu,v té vteřině jsem viděla své vnuky, hlavně postiženého Mildu, a hrozně jsem se na sebe nasrala!Došlo mně, že dávám přednost chlastu, že ty nevinný děcka mně mají rádi, potřebují mně taky, a já si popíjím, ničím se, čímž jim ubližuju.Byla to fakt vteřina, hned jsem souhlasila s léčebnou, a už jsem se nenapila.Něco ještě ve mně bylo, co mně posílilo, nelituji, jsem ráda, věčná za tu vteřinu rozumu.Přála bych to i Vaší mamce, ale to fakt musí být před alkoholem chráněná aspoň pár dní, vyčistit si mozek od toho svinstva,a uvědomit si, co chce od života, žít, nebo chcípat, protože alkoholik většinou umírá dost bolestivě.

Ivo,
četl jsem Tvůj příspěvek o mamince. Momentálně se nacházím ve stavu po slabším deliriu. Už jsem začal pomalu jíst a hodně jsem pil vodu. Ten pocit viny, obvinění sebe sama je ve střízlivém stavu pro alkoholika strašný, pro normálního člověka nepochopitelný. Alkoholik se dostává do kolotoče, buď pít a duševně netrpět, či přestat pít a žít s duševními muky.
Jak říkám, ta muka jsou pro nás alkoholiky nepopsatelná. Mě je 43 let a nechci zbytek života protrpět s alkoholem.
Mám už jednu svou zkušenost s protialkoholní léčbou, kterou jsem prodělal před 8 lety. Čtyři roky abstinence dokazují, že léčba má smysl. Bohuže jsem nedodržoval správně doléčovací kůru, ve smyslu pravidelných návštev buď v AA či u svého psychiatra.
Jsem ve fázi teď už veselejšího očekávání pondělka, kdy půjdu navštívit svého nového psychiarta, se kterým dohodneme léčbu.
Nikoli ambulantní. Budu požadovat léčbu na min. 3 měsíce s možností pravidelného doléčení, návštěv AA či daného psychiatra.
Mám i vedlejší starosti s mou finanční situací, kterou momentálně spíše odkládám, či nechávám jako druhotnou záležitost,neboť alkoholismus je taková metla, kterou rozhodně není radno obcházet, či stavět na druhé místo v pořadí řešení problémů.
Nevím, zdali je maminka schopna tyto řádky číst, ale pokud by přece jen byla, doufám, že pro ní budou alespoň zčásti povbuzující silou a motivací k léčbě z alkoholismu.
Pamatuji si na mou etapu života "totálně bez kapky alkoholu" a troufám si tvrdit, že hezčí etapu jsem neprožil...
Držím pěsti mamince i Tobě a přeji vám oběma mnoho sil..
Jirka

Díky všem za příspěvky. Na dočasné zbavení svépravnosti se určitě paní doktorky zeptám. Na jaře byla mamka 3měsíce na psychiatrii a tam mně řekli, že zbavit jí svépravnosti je nereálné, protože když nepije tak je normální, ale o této variantě nemluvili. V dubnu se vrátila domů a vydržela 3 týdny. Nicméně před 11 lety strávila v léčebně 8 měsíců a poté 11 let abstinovala. Starala se o vnoučata, na vánoce napekla pro celou rodinu i 50druhů cukroví, prostě perfektní babička. Nevím co se stalo a proč. Jirko Tobě držím palce určitě vydrž - chlast je fakt svinstvo, vidím teď na vlastní oči, co dokáže z člověka udělat. Libo Tobě gratuluju k úspěchu, ale hlavně taky vydrž, vidíš, že i 11 let abstinence nic neznamená.

Kočko, já to velice dobře vím, že budu do smrti alkoholička.Kdykoliv jedna sklenička a jsem zase v tom průseru.Už bych asi nechtěla ani vystřízlivět!umřela bych.Zradila bych tolik lidí, nejvíc sebe.Proto taky píšu sem, snažím se pomáhat i po telefonu, na áčkách, nejsem zase tak moc hodná a obětavá, jak to vypadá, dělám to i pro sebe, abych náhodou neusla na vavřínech,a nezkoušela začít s pitím.Stane se, recidiva, je nutné hned vyhledat pomoc, ale hned!