Alkoholik

G., predbehol si ma.

Ne není to ve vztahu normalní, je to totálně patologické. Je to normální ve vztahu podřízený, nadřízený, tj. rodič...dítě, v práci. Ne u partnerů.

Tam nemusí jít o snahu partnera ji ovládat, on může mít z její závislosti prostě jen těžké nervy. Žít a čekat, že ona zas selže. Ono to někdo zvládne relativně dobře, navenek vše v pohodě, jak psal Krtek, ale uvnitř po opakovaných selháních a slibů je takový ten pocit... je nějak moc veselá, co když zas...

Po nějakém čase by se měl partner trochu uklidnit a srovnat, tester se přestane denně používat a bude to ve starých kolejích, tedy tam, kde nejsou alkoexcesy a povede se obyčejný život, jen se k tomu vynechá chlast.

Počkal bych co bude dál, nenechal bych se chováním partnera rozhodit a pokračoval v abstinenci. Až čas ukáže, jestli se s tím pocitem "co zas když" vypořádá nebo ne. Jak ne, tak holt rozchod. Partner může odejít, horší jsou vztahy- matka-syn apod.

Základ je v klidu si o tom s partnerem promluvit, ne po sobě štěkat. Vyjasnit si situaci - sdělit své i jeho pocity - a co se bude dít dál, jak se k sobě chovat, jak př. podporovat atd...

Důvěra je značně podkopaná a ten alkomozek taky neustále vymýšlí. Není to jednoduché odolat, stačí kapka stresu a chutě jsou tu. Hledá záminku jak se dopařit k dávce. Ti co nemají problém nechápou. My zpočátku objevujem zpátky ten střízlivý svět a snažíme se všemi silami svůj život udržet pohromadě. Ten jejich vypadá úplně jinak.

Zajímal by mně třeba ještě názor Medovky na tohle... pokud si můžu přát

Taky bych to viděla tam, že nedůvěra je daň za to, co jsme páchali... Může člověk čekat, že po letech pití, kdy jsme blízkým ubližovali, budou oni po pár dnech nepití jásat a tleskat a důvěřovat každému našemu kroku?
Stalo se mi to nedávno, kdy dcera vyslovila veřejně blbou poznámku na mě a chlast... Vytočilo mě to, vždyť už měsíc a něco nepiju a stejně mě vidí tak jako dřív. No jo, jenže jak dlouho jsem chlastala. Teď abstinuju, ale jí musím dát víc času...

Dee. Ja nepíšem, že fúkanie je normálne. Nefúkal som.
JA. My sme si z toho spravili chorobu, ako každá iná. Ale to je len pre nás, aby sme to mali jednoduchšie. Pre nezávislých to tak nie je. Pre nich sme alkoholici a basta. Vytrpeli si s nami svoje. Nemôžeš od nich čakať oslavné chorály. Podpora áno, ale tá je aj v ich záujme. A to je tak všetko. Dôveru si u nich získavame späť roky.

Bolo by zaujímavé, keby tu napísala aj druhá strana, ako to vníma. Ja sa o to rozprávam často s mamou, takže názor druhej strany poznám. Chodím na klub, kde chodia aj partneri abstinujúcich. A viem, čo hovoria. Viem, že majú stále obavy, že raz sa to všetko vráti. Nerobme si kolo hlavy gloriolu, len preto, že teraz abstinujeme a že naši blízky majú z toho teraz padnúť na nohy. Ako to píšu viacerí, ja dobre sa o tom porozprávať s partnerom. Aby sme pochopili, ako to vníma on. Opätovná dôvera sa získava ťažko. Trvá to roky a aj tak to nebude nikdy na 100%. To viem so 100% istotou. Allie to napísala dobre to s dcérou. A tie poznámky bude mať dcéra stále, keď náhodou prídu do nejakého konfliktu. My sa snažíme na minulosť zabudnúť, nemyslieť na to čo bolo. A ani to nemá význam. Oni nezabudnú NIKDY.

Krtko, píšeš:
Bolo by zaujímavé, keby tu napísala aj druhá strana, ako to vníma.

...Nerobme si kolo hlavy gloriolu,...

...My sa snažíme na minulosť zabudnúť, nemyslieť na to čo bolo. A ani to nemá význam. Oni nezabudnú NIKDY.
Svätožiaru svätým...
(Alkoholici nie sú dokonalí už ani svojím pitím.)


A kabát z hanby patrí do "sekáča" pre nerozhodných pijanov.

Pochválim sa aj sám - bez divákov a rovnako aj triezviem, predovšetkým pre seba → nie na obdiv verejnosti alebo pijanskej obce; s ktorými som sa opíjal.

Mona napsal:
... nějaký čas nepiji, a i když nyní přišel domů, večeře hotova, uklizeno, atp... dal mi dýchnout (chápu). Na testeru 0. I tak byl protivný a nezdálo se mu to. Beru antabus k tomu cipralex, s cipralexem jsem měla cca 10 dní výpadek kvůli nedostihnutí doktora. On mou dobrou náladu považuje za alkohol.

Ač musím uznat, že život s alkoholikem není příjemný a v ledas-čem souhlasím s Krtečkem, naprosto souhlasím s názorem Dee, Ja a Prudence?. Můj názor je ten: abstinující alkoholik, má svá práva a povinnosti různého druhu. Má právo na radost, lásku i smutek. V žádném případě však nelze omezovat jeho osobní svobodu ze strany partnera tím, že ho budu snad za trest ? nutit dýchat do alkohol-testeru !!! Toto náleží snad jen Policii, případně jiným ozbrojeným složkám. Ani v zaměstnání to není důstojné a např. mě osobně by k tomu zaměstnavatel bez přítomnosti PČR nedonutil. Partnerství není za trest, je to vztah z lásky, nikoli povinnost. Pokud mám někoho ze srdce rád, beru jeho lidské vlastnosti se vším všudy. Pokud tomu tak není, není to láska.

ladis