Alkoholik

Milá Marie.Právě,že alkoholik má silu vůle jak vůl.Přestat pít-není o SÍLE VŮLE,ALE O PŘIZNÁNÍ SI PORÁŽKY ALKOHOLEM.Dokud táta s chlastem bude bojovat-což dělá?Opravdu se upije.Vím,že je to psychicky náročné pro všechny blízké-stejně jako nepochopitelné.Pro Vašeho otce?Je to naprosto stejné!To Vám můžu zaručit.S tím rozdílem.Vy to vidíte,vnímáte-on tomu a už vůbec sám sobě nerozumí.

Myslím si, že každý člověk chce, touží se dostat ze závislosti, má tu vůli, jenže ten chlast je daleko silnější a jen vůle nestačí.Každý dobře ví, jak ho ten alkohol ničí, rodinu, příbuzné, chce přestat, ale jestliže je na dně, nemá na to sílu, ovládá ho už jen to pití, a nechutná mu už, stejně většinu vyzvrací,nechce ho, ale musí ho mít, co je to za šílený stav těžko někdo pochopí, jen ten, kdo to prožil sám na sobě.

Dobrý den, tohle fórum pořád sleduju a děkuju za Vaše příspěvky. Taťka se vrátil z Bílé Vody (pobyt od 25.10. na detoxikačním oddělení), na začátku ledna by měl nastoupit léčbu v Červeném Dvoře. Mysleli jsme, že tenhle mezičas doma snad vydrží bez alkoholu, to jsme se ale spletli! Vrátil se minulý pátek a už včera (4. den po příjezdu) ho mamka stopovala a načapala v hospodě, jak si byl dat narychlo "na tajňačku" panáka. Zřejmě ten den nebyl první, protože už během dne se nám zdál chováním divný, hlavně přes den více spal než normálně... Mně je už z něho fakt nanic a každá snaha asi marná! Jak tady všude píšete, člověk musí chtít hlavně sám, že my chceme, aby se něco změnilo, není vůbec důležité. Psychicky je to pro nás pro všechny moc náročné, já s ním alespoň nežiju v jednom domě jako mamka, ale představa, že ho tam necháme samotného, aby se "dorazil" je pro mě strašná. Děsím se těchto Vánoc, ale možná naopak vše vyřeší a budeme mít konečně klid!

Dobrý den,
rád bych se podělil o svůj příběh a zároveň touto cestou bych i požádal o radu.
S přítelkyní máme dvě malé děti a vzhledem k tíživé bytové situaci jsme byli nuceni se nastěhovat do rodného domu přítelkyně. Ta z něj odešla již před skoro dvaceti lety protože její otec pil. Dům sice přepsal na ni,což mu slouží ke cti, ale zůstal věcným břemenem a to doslova a do písmene. Pije denně od rána do večera, před dvěma měsíci propil řidičák, což se divím že trvalo tak dlouho. nemusím zde asi detailně popisovat život s ním. (zanedbávání osobní hygieny,neudržení moči, nesouvislé blábolení dokola těch samých věcí). Závislost si v žádném případě nepřipouští a tím pádem o léčení nechce nic slyšet. My s přítelkyní jsme dospělí a dokážeme jeho projevy, které díky jeho vypitosti a celkovému tělesnému schátrání nejsou agresivní, vytěsnit a ignorovat. samozřejmně se ale projevují na našem bezproblémovém vztahu a co je nejhorší, jsou těmto excesům vystaveny naše děti. Jak jsem předeslal není agresivní, ale jeho týrání nás je psychického rázu.
nevíme na koho se obrátit neboť není agresivní, tedy nedopouští se trestného činu nebo přestupku a bojíme se aby jsme neměli problémy se sociálními pracovníky, že v tomto domě vychováváme děti.
Pokud máte někdo nějakou radu budu za ní moc rád a předem děkuji.

Prokope, jedině se domluvit s obvodním lékařem, jestli by ho neposlal na psychiatrii, -Dobřany, tam je dlouhodobé léčení, prostě otravovat doktory, co s ním.

Dobrý den,
já jsem poprvé dostala taťku do léčebny, když byla mamka v lázních. Taky si závislost nechtěl přiznat. Dost se rozpil, přestal jíst a už se pomalu na nohách neudržel. Jak píše paní Liba, bylo mi z toho tak blbě, že jsem začala otravovat doktorku (s otcem nebydlím). Prostě jsem zalhala, že mluví o tom, že se chce pokusit o sebevraždu, což znamená, že by měla být léčba povinná. Domuvila jsem sanitku a asistenci městských policajtů. Den před odjezdem jsem mu večer přivezla flašku rumu, aby se dostal do co nejhoršího stavu. Na druhý den vše proběhlo, nechtěl, ale nakonec, když viděl přesilu, tak se podvolil. Za pár dnů chtěl z léčebny domů, to jsme mu pohrozili, že ho necháme zbavit svéprávnosti... Samé lži, ale jinak to tenkrát nešlo. V léčebně nakonec vydržel 3 měsíce a pak rok nepil, než do toho znovu spadnul. Kdyby se Vám to aspoň takhle podařilo, třeba byste měli nějaký čas, než si najdete nějaké jiné bydlení, s alkoholikem pod jednou střechou se žít nedá. Nejde před ním utéct ani se psychicky obrnit, nakonec Vás to dostane!

Radka má pravdu, je hnusné lhát, jinak to asi nejde.

Dobrý den,
můj táta také hrozně pil, matka se s ním po létech jeho nesnesitelného pití rozvedla. Když nepil byl to hodný, zábavný, staroslivý člověk. Také jsme nevěděli jak ho dostat do léčebny. Po všech našich zkušenostech moje rada je, pokud je opilý, zavolat záchytku. Vedou se tam záznamy a čím více záznamů má, tím více mu můžou naříddit nucenou léčbu (cca 2týdny), to máte čas na to toho člověka nějak přinutit k nástupu na léčbu. Na tom nuceném oddělení jsou dost velké trosky, což taky pomáhá.Dobrá taktika je co psala Radka (o té sebevraždě. Ikdyž je na domu břemeno, a počítám vy tam máte trvalé bydliště, maáte děti -zeptejte se právníka, jaké jsou možnosti. Určitě je nějaký zákon, že děti nemohou vyrůstat v přítomnosti takové osoby. Ta záznamy ze záchytky, policie atd, Vám budou důkazem. Je to hrozné, dělat takové věci svému tátovi, ale tím, že ho trpíte mu ubližujete více navíc sami sobě a svým dětem.
Táta už skoro rok nepije, žije jiný život a má nové přátele, zajímá se o spoustu věcí a úplně se změnil.

Dobrý den,
Tento rok byl pro mě velice těžký jsem studenka, která má podle svých vrstevníků trochu starší rodiče takže tak trochu jsem očekávala že komplikace co se týká nemocí asi nastane dřív než bych chtěla. Začalo to tím že mi maminku přijali ze silnou trombózou ale to jsem nějak zvládla nechvíli si poleží a bude dobře ale nečekala jsem takové komplikace. Mamku pustili a Taťku zavřeli do nemocnice s výsledky že má kritický stav červených destiček každý věděl že taťka má problém s alkoholem ale co každý namítne byl horník a je to normální. Po nějakých testech mu zjistili špatné výsledky jaterních testů tak se mu řeklo tak budeš muset přestat pokut chceš žít!!! Na druhý den jsme se dozvěděli že tatínek dostal absták a ohrožoval ostatní pacienty, doktorka řekla pokut se neuklidní budou ho muset převést na léčení do Opavy, když bude klid vezmou ho na psychiatrii u nás ve městě. Celý víkend jsme doufali že bude v klidu a byl, pak si poležel týden na psychiatrii byl hodně jiný takového taťku už jsem dlouho nezažila nebo vůbec neznala je hrozné jak to člověka ovlivní. Všichni jsme se moc báli co bude jak přijde domů? Dopadlo to tak před tím pil 3 piva denně a jestli byl tvrdý alkohol tak se pil dokut se nevypil. Teď si prosadil 1 pivo denně a výjimečně dvě pulečky tvrdého alkoholu, když je třeba oslava, hodně lidí mi říká že by neměl pít vůbec že se do toho rychleji zase vrátí ale já si říkám raději takhle než by to bylo jako předtím. Je to teprve měsíc co je taťka doma je relativně v pohodě i když mi připadá smutnější ale to je tím že ho v takovém stavu prostě neznám, chodí k psychiatrovi a velice výrazně se mu zlepšili jaterní testy.
Ale co bude později, co bude dál?
Relativně taťkovi nějak věřím připadá mi, že si vzal k srdci že jde o zdraví ale hodně lidí mi říká že začne zase. Ze začátku jsem si nějak myslela že to záleží na mě ale pokud on nebude chtít tak mu nijak nepomůžu.
Nějak jsem ty své pocity napsala nevím jestli to dává smysl nejsem moc dobrá písařka.
Moc děkuji za nějaké rady a hlavně, že jsem se mohla vypsat.

Sularien