Alkoholik

Naprosto chápu. Můj taťka pije ve větší míře už 8 let. Kolikrát jsme ho prosili, ať toho nechá. Dospělo to do stádia, kdy před asi 2,5 rokem dostal silný epileptický záchvat a musela pro něj přijet sanitka. Další den byl úplně mimo, nevnímal čas, nevěděl, kde je a nebylo mu rozumět. Navíc mu zjistili, že má rozdrcený obě dvě ramena, někde spadl a nikdo neví, kde a jak. Díky 3-týdennímu pobytu v nemocnici, kvůli operaci a následné rehabilitaci přestal pít asi na deset měsíců. Ale pil nealko pivo, což jsme si mysleli, že nevadí. Postupem času se poměr alko a nealko piv v lednici měnil a pak nealko piva vymizela úplně. Vrátil se i tvrdý alkohol. Nakonec jsme donutili mamku, ať se od něj odstěhuje, protože takhle se žít nedalo. Včera mi psala, že si táta zlomil kotník a že ho vezla na pohotovost. Když jsme za ním odpoledne celá rodina přijeli, abysme si s ním promluvili, byl jednu chvíli opět mimo v čase a to cca o 20 let. Mluvil nesmysly a byl apatický, jako bysme házeli hrách na zeď. Chtěli jsme aspoń, aby si došel do poradny, ale není s ním řeč. Kdybyste měl někdo nějakou radu, jak ho přimět, aby se šel léčit, sem s ní

Chtěla jsem hlavně upozornit na to, že pokud alkoholik začne znovu pít, byť i v malé míře, je velká pravděpodobnost, že do toho zase spadne. Tak pozor na to.

všem se krásně radí,když v tom nevyrostli! Nikdo neví jak to bolí a co prožíváme.Všem co s tím dokáží bojovat hrozně fandím a držím palce.Asi se s tím nelze vyrovnat. je mi 38, bráškovi 33 a pořád to na nás padá! Otce nenapravila ani rakovina! Tak jak máme bojovat my???? Jsme ve slepé uličce! je nám těžko, ale prostě tak to je.

Andrejko, Vy nemůžete bojovat s ničím, vše je na tátovi, on nechce přestat pít, takže nepřestane.Vy jste bezmocní, zbývá Vám se jen smířit s jeho pitím, vyhýbat se mu, netrápit se, je to zbytečné!

Naprosto tě Šárko chápu, jsem na tom úplně stejně akorát to tak mám s mamkou. Zkoušela jsem vše. Po dobrém po zlém i toho psychiatra a stejně si nedala říct. Po návštěvě psychiatra se to nakonec ještě zhoršilo, protože jí předapsal antidepresiva a ty samozřejmě zapíjela vodkou. Teď už je bohužel v situaci, kdy je pro ni alkohol tím nejdůležitějším v jejím životě a naprosto zatratila všechny osoby z rodiny, kdo se jí kdy pokoušel pomoct s tím, že si to, že je alkoholička, vymýšlíme, abysme ji pošpinili před každým, kdo jí zná. Alkoholikům není možné pomoct.

Alkoholik musí chtít sám přestat pít, pak tu podporu ale potřebuje.

Ano, máš pravdu. Špatně jsem to vyjádřila. Ještě že jsou tyhle stránky a takový lidi jako jsi ty a Jana M. ale i všichni ostatní, co sem píšou. Mně to tedy dává sílu se z toho nezbláznit, pochopit co se dá a taky si přestat vyčítat, že dělám málo. Moc za to děkuju.

Ahoj všem,
dlouho jsem sem nepsala, ale je to asi proto, že u nás je docela klid. Trvalo to dlouhé roky, co nás taťka se svým pitím obtěžoval, trápil a zneužíval. Snažily jsme se s mamkou pořád dokola. Zvrat nastal právě až ve chvíli, co jsme si řekly UŽ DOST, už pro něho nic neuděláme. Jestli chce umřít, tak ať, jestli chce žít, má naši podporu. Byli jsme ve stavu, kdy už nám ho léčebny nechtěli pro opakovanou recidivu vzít... Teď se stal asi ZÁZRAK, ale už asi rok a něco taťka funguje. Občas ujede a něco si dá, ale je schopen se z toho v domácím prostředí dostat. Dokonce už mamce i hlásí, že má bažení a že by asi potřeboval něco na uklidnění nebo půjde a něco si koupí a opije se. Začal se učit anglicky, byl v Londýně, v lázních, chystá o prázdninách další dovču. Nemám žádnou konkrétní radu pro Vás, co se trápíte s alkoholikem. Je to strašně těžká cesta a zanechává psychické následky na všech, ale někdy se stane, co nám, že můžu říct, že pro tento den, jsem se stavem v mé rodině spokojená a zlepšovat se to začalo, až mi to celé začalo být úplně jedno... Cítím s Vámi a přeju hodně štěstí!