Alkoholik

Ahoj,tak tady pročítám všechny rady,názory a problémy.Jsem na tom podobně.S přítelem se známe 6 měsíců.Prvně se opil asi po týdnu naší známosti,bylo to na nějaké rodinné oslavě,tudíž jsem tomu nepřikládala žádnou velkou váhu,po druhé to bylo před Vánocemi pak na Silvestra a takhle to šlo dál.Vždycky jsem si našla nějaký důvod jeho chování omluvit,pořád jsem se snažila namlouvat si,že to určitě není vážné a že si prostě dal pivo s kamarády.Letos v březnu se situace začala zhoršovat,začal mi volat vždy v noci nebo i k ránu,když byl totálně na mol a potřeboval odvézt domů,když se to stalo poprvé,tak se omlouval a sliboval,že už se to nikdy nestane,že pokud někam půjde,tak jedině se mnou,jenže intervaly mezi střízlivost a opilostí se rapidně zkracovaly,takže byl častěji opilý než střízlivý.Nejhorší vlastně bylo,když začal pít sám doma (nebydlíme spolu,on má barák a já mám svůj byt)třeba se mi týden vůbec neozval a pak se objevil v noci za dveřmi totálně opilý.Pokud je opilý ,je agresivní,sprostě mi nadává.Všechno to vygradovalo před 14 dny,kdy mi volal v pět ráno ,abych pro něj přijela do vedlejšího města,kde byl s kamarády,když jsem tam přijela,řekl mi do telefonu,že se mnou nepojede,protože se mu tam líbí.Jela jsem domů a za hodinu se celá situace opakovala.Dojela jsem pro něj,s tím,že to s ním ukončím,ještě před tím jsem kontaktovala jeho sourozence,s tím,že s nimi musím mluvit.Dovezla jsem ho domů,kde usnul.Všechno jsem řekla jeho sestře,která neměla vůbec ponětí o tom,že situace je tak vážná,domluvily jsme se,že se ho pokusíme přesvědčit,aby se šel léčit,s tím,že se buď nastěhuje ke mě nebo k ní.Řekl ,že léčit chce,že si uvědomuje vážnost jeho problému.Tak jsem si říkala,že to ještě s ním zkusím a dám mu tu poslední šanci,objednala jsem ho do specializované ambulance,paní doktorka nás vzala hned druhý den.Nejdřív s ní mluvil on,pak já.Navrhla mu několik forem ústavní léčby,protože při ambulantní léčbě mu dává tak 20 až 30% šance na vyléčení.On ústavní léčbu odmítá,myslí si,že to zvládne.Je to 14 dní co nepije,prvních pár dní byl fajn,zdálo se,že opravdu stojí o to vyléčit se a že stojí i o mě.Jenže situace se pomalu zhoršuje,poslední 4 dny je hrozně nepříjemný,zase nechce nikoho vidět,všechno se vrací do starých kolejí (s tím,že on si zvedá sebevědomí na facebooku a seznamce,kde flirtuje s jinými ženami,utíká tím od problému a ode mě,protože nechce nic řešit a bavit se semnou o tom,protože si je vědom,žejá jediná vím,jak to všechno je)Ještě bych chtěla podotknout,že absolutně nepřipouští fakt,že se do konce života nebude moct napít.Prý teď to tak rok vydrží a pak si klidně pivo dá(to jsou jeho slova) Nemá cenu tady vypisovat ,jak moc mi za toho půl roku ublížil.Já sama mám dvě děti,žiju s nimi sama už více než dva roky,rodina se ode mě odvrátila a bývalý manžel mi nikdy nepomáhal...takže jsem na to sama.Teď ,když to tady takhle všechno vypisuji,tak nechápu o čem já vlastně ještě uvažuji,co mě u něj drží? Může se to vůbec někdy změnit?Já asi pořád naivně doufám,že se vyléčí a budeme žít normální život s běžnými starostmi i radostmi.Je to vůbec reálné? Máte někdo zkušenost s tím,že takováto situace skončila dobře ? Moc děkuji za jakýkoliv názor,doporučení a nebo i povzbuzení.

Nikolo, on přestat nechce, jen si dát přestávku, což je zlé.Asi radši vol rozchod, stejně ten rok nevydrží.Máš starostí dost, nepřibírej si další a velké!

Moc děkuji za radu a Tvou reakci.Každý den žiji ve strachu co bude večer,i když je vše v pořádku,tak ulehám do postele se strachem co přinese další den.Navíc přítel je hrozně náladový člověk,což situaci rozhodně nezjednodušuje.Vždycky jsem se považovala za silnou ženu,která si poradí se vším,teď jsem jen troska bez energie.Vím,že mi do života přinesl jen trápení.
Přes to všechno ho mám ráda a je pro mě těžké ho opustit.

Ty se teda klidně znič láskou, ale co děti?Můžou za Tvou naivitu?Jaký mají domov?Co je čeká?

Ahoj, tvoje jediná možnost je odejít o něj. Nemá cenu s ním ztrácet další roky života. Alkoholici tohle všechno umí. Naslibují, brečí a dokonce vydrží i půl roku nepít když jde do tuhého. Jednou si k něčemu jen čuchne a je tam, kde byl. Psala jsem sem asi před měsícem o přítelovi a o mém otci. Situace se změnila tak, že jsem bez přítele a opět s opitím otcem. Už jsem s ním tři dny nemluvila. Protože příjmu domu a spí. Není schopný ani říct ahoj. On spí, probudí se, napije a zase spí. Dnes jsem zjistila, že mi zas našel víno, co jsem si nechala přivést z Moravy. Měla jsem 6 lahví zůstali tu 2 bílého vína. Do toho stihl vypít víno co měl pro jednoho známého, přivezl 6 litrů červeného ty už taky nejsou a ty piva ani nejdou spočítat, co vypil. To pije teprve 4 dny. Až skončí s pitím tak bude mít 14 dní absťák a to vždy poslouchám, jaká jsem svině, hajzl, rozmazleny parchant, podobně, vyhazuje mě z bytu atd. Před dvěma dny jsem se psychicky zhroutila v práci. Uvědomila jsem si, že zdraví mám jen jedno. Dala jsem výpověď v práci a rozhodla se odjet na nějakou dobu odsud. Dát se do hromady. Vím, že tohle ty udělat nemůžeš, když máš děti, ale měla by si koukat hlavně na sebe, ať se o ně můžeš postarat a nepomáhat chlapovi který vlastně ani pomoc nechce . Nebo by si chtěla dopadnout jak já a akorát ho chodit hlídat jestli dýchá, co jedl a jestli náhodou ti doma něco neprovede. Jestli se ti vátí domů, neusne náhodou někde v zimě venku a neumrzne… Tak bych mohla pokračovat dál a dál. Bylo by to na román. Užila jsem si s tím už moc a jestli můžeš dej od toho ruce pryč. Odneseš to jen ty a tvoje děti. Jemu to bude úplně jedno .

Děkuji, za podporu. S přítelem jsem to skončila, ale je to pořád těžký. Jen bych potřebovala ještě nějak skončit s otcem. Tam to nejde. Je to pořád táta ať už děla nebo říká cokoliv. Když nepije je úžasný otec. Naučil mě od mala spoustu věcí, věnoval se mi a vím, že mě má hodně rád a udělal by pro mě, co může. Jen ten podělaný chlast toho se nevzdá ani, když mu vyhrožuji, že odejdu a vykašlu se na něj. Teď jsem se psychicky zhroutila a rozhodla jsem se odjet pryč na nějakou dobu. Načerpat sílu, abych se mohla vrátit do tohohle kolotoče na zpět . On to ještě ani neví protože zas jen pije a spí.

Ahoj
Už to budou dva měsíce co jsem sem psala o mém příteli.Mluvili jsme spolu,on si přiznal,že má problém a chce ho řešit.
Já i jeho rodina jsme mu uvěřili a podporovali ho.Sliboval,že se bude léčit a že se nenapije.Asi jsme všichni chtěli věřit,tak jsme věřili.
Jela jsem s ním do protialkoholní ambulance,kde nám paní doktorka vysvětlila co dělat a jaké jsou možnosti léčby,mě řekla,jak s ním mluvit atd..Zdálo se,že je opravdu odhodlaný s tím problémem něco dělat,pořád mi říkal jak je rád,že jsme mu pomohli,jak je rád,že mu není ráno špatně,jak krásný ten život bez alkoholu může být...začali jsme plánovat společnou budoucnost,chtěli jsme se k sobě nastěhovat a pak mít i miminko,zdálo se mi,že se těší a vypadalo to,že našel i smysl života.Byli jsme spolu téměř každý den,ale vždy jeden den v týdnu jsme byli každý zvlášť,já jsem na tom neviděla nic špatného.Dokonce začal cvičit a dodržovat životosprávu,přibral asi 6kg,vařili jsme spolu,snažila jsem se,domluvila jsem mu tréninky ve fitku s trenérem,aby se mohl zlepšovat,pořád jsem vymýšlela společné aktivity s dětmi (z předešlého vztahu já mám 2 a on má 1)
No v pondělí to přišlo,byli jsme domluveni,že se sejdeme u něj doma,uvaříme a pak se kouknem na televizi nebo se půjdem projít,jenže před sedmou hodinou mi volal,že má v sobě už 6 piv,ale že mám být v klidu,protože to perfektně zvládá a má to všechno pod kontrolou.Jela jsem za ním,seděl v hospodě (měl s sebou děti dceru(6 let) a synovce(5 let). Když jsem přijela ,tak jsem viděla ty jeho oči a jak promluvil,tak jsem věděla,že je to zase zpátky.Mluvil hrozné nesmysly a celou dobu se mě snažil přesvědčit,že je v pohodě a má to pod kontrolou.Jelikož mám již nějaké zkušenosti,tak vím,že pokud je opilý ,nemá cenu s ním cokoli řešit,tak jsem to nechala na ráno.Samozřejmě mě zase začal obviňovat ze všeho možného,jako že já z něj dělám alkoholika a při tom on je v pohodě,pak že mu nevěřím...no prostě takové ty řeči.
Ráno mi řekl,že rozhodně pivo pít nepřestane,že teď to chce dělat tak,že se jednou za měsíc opije a pak zase 3 týdny pít nebude,také se mi přiznal,že tohle nebylo poprvé co se během těch dvou měsíců,kdy jsme si všichni mysleli,že abstinuje ,napil.Já jsem mu na to řekla svůj názor,který se mu samozřejmě nelíbil.
Nechtěl,aby se o tom dozvěděla jeho rodina...nevěděla jsem co dělat,tak jsem zavolala jeho paní doktorce a ta mi řekla,že to jeho rodině musím říct,v opačném případě bych mu pomáhala skrývat to a vlastně bych ho v tom podporovala.
Takže jsem to zavolala jeho bratrovi.
Teď je situace taková,že přítel se mnou nemluví,vlastně nemluví s nikým,cítí se dotčený ,že mu nevěříme,když on sám přece ví jak na tom je a že má všechno pod kontrolou.
Nevím jak se k tomu teď postavit,jestli ho nechat být a doufat,že mu to nějak dojde nebo se ho snažit přesvědčit,že ten probém takhle řešit nejde.
Taky se stěhuji do jiného města(původně jsme měli jít spolu)...napadlo mě i to,že se přestěhuji sama a začnu nový život bez něj....

Katrino ,moc děkuji za tvou podporu a názor,přeji hodně sil ...vlastně nám všem co bojujeme s podobným problém...

... to uplne souhlasim, ach jo... nejak mam pocit, ze jsem za pet let vztahu s alkoholikem ztratila chut do zivota a radovat se z cehokoliv, pro neco se nadchnout... on ted na sobe pracuje, ctyri mesice abstinence v ramci AA, ale stale je co resit