Alkoholik

Nevím,jak to je,na to mám asi málo informací,ale nějak mi to nedá nenapsat.To,že Vám příbuzní potvrdili,že problém s alkoholem má,je určitě indicie i to,že pije denně.Já ale za sebe,z vlastní zkušenosti musím říci,že ze mne bývalý manžel dělal alkoholičku v době,kdy jsem jí rozhodně nebyla.Řešil si s tím své "problémy" a mne,našemu vztahu ani našim dětem tím rozhodně nepomohl.Naše děti na mne (a zlé zkušenostech se mnou) vzpomínají opravdu v době,kdy jsem alkoholička nebyla (hlavně z jeho výpovědí a připomínek).Tehdy ale,bohužel,můj bývalý manžel jakékoliv mé "napití" před dětmi velice zdůrazňoval a na ně upozorňoval.Neřešil naše problémy,ale velice důkladně řešil jakékoliv mé napití a chování po něm.Také mi neustále zdůrazňoval,jak by nedokázal žít s alkoholičkou a že nechápe mého tátu (máma 20 let alkoholička,nyní cca 15 let abstinující po léčení)a že jdu jistě ve šlépějích mé mámy,že mám vzor (moc mě to jako dítě alkoholika bolelo).Také mi velice často říkal,že mi od mého problému rád pomůže,ale pouze v tom případě,pokud ho o to poprosím.Nepoprosila jsem,tehdy jsem opravdu neměla proč (nyní to můžu říci s jistotou),ale prosila jsem ho o vyřešení jiných problémů,což se ale neřešilo.On problém neměl.Nikdy žádný.A jak to dopadlo?Rozvedená,bojující s alkoholem (konečně se mu to splnilo),nešťastné děti...Už jsem to tu psala.Nepiji denně,dokáži se i ukočírovat,nemám abstinenční příznaky,ale problémy kvůli alkoholu veliké.Od jisté doby v manželství,jsem se po alkoholu začala chovat jak prase.Jsem si naprosto jistá,že v době,kdy manžel ze mne dělal alkoholika,jsem nebyla.Další už nevím,tam mi to splývá.Také nevím,do jaké míry mě ovlivnil přístup a chování manžela.Ale proč to píši...také jsem se vdávala brzy a po velice krátké známosti,ale některé věci jsem prostě tušila,věděla.Z vás mám ale takový pocit,že tam některé věci jsou nevyřešené.Tím ale nepopírám to,že je možné,že váš manžel je alkoholik,že jste to přehlédla a pak mohu,z vlastní zkušenosti,doporučit jen nekompromisní přístup,ale s tím,že dáte najevo city.Ale přes to "vlak nejede".Mne moc pomáhají příspěvky Líby.

Ještě jsem chtěla dodat,že tento "přístup" pomohl kdysi mé tolik prolínané a tolik milované mámě.Využila jsem jejího "dna" a nekompromisně jí dala pouze jedno možné řešení (které jsem dohodla předem)-léčení.Bohudík se tam mamka našla.Jen jsem zvědavá,kde se najdu já...přeji hodně štěstí

Nenapadlo tě někdy zkusit nastoupit máminu cestu a jít do léčebny?Víš,znám doby,kdy jsem dokázala poradot všem ale nikdy sama sobě.Manžela neřeš-je to minulost.Vdávala jsem taky velice mladá.Manžel i já jsme byli nedospělí.Hodně to bolelo,no už je to za námi.Mám díky tomu skvělé děti,kterých si vážím.Pak jsem žila s přítelem,který mi později vyhrožoval,že mne zničí.Já byla zničená už z jeho chlastu a začala jsem úspěšně pít také.Tím jsem se ničila já sama.Nebylo to jednoduché.Už vůbec ne,když jsem od něj odešla.Kdybych zůstala,tak už jsem pod kytkama.Šla jsem tenkrát poprvé do léčebny.On odmítal pomoc.Věřil,že to sám zvládne-upil se.