Alkoholik

A jak k tomu co nejlépe přistoupit? Já už mám strach otevřít jakékoliv trochu nepříjemné téma, protože to znamená důvod otevřít si láhev. Nevím zda je lepší po dobrém a citlivě (protože na to třeba nebude brát ohled) nebo naopak razatntně (což ho možná naštve). Čím spustit tu vnitřní motivaci? Když děti ani práce to nejsou

Upřímně od chvíle, kdy jsem už toho jaksi měl dost a nerentovalo se mi to pití, a doby kdy jsem skutečně přestal a jsem doteď abstinující uběhlo asi rok, možná i víc. A první jako pokusy nevyšly, pak následovaly další. Někdy to bylo jen deset dní, ale stejně to bylo přínosné, že jsem si to vyzkoušel a analyzoval pak jak to, že mi to nešlo přetáhnout přes deset dní.No ztráta obezřetnosti.Nyní jsem celkem v pohodě, akorát se bojím jara a těch lidí na ulicích každý záhadně i v koronaviru s alkoholem a kelímky, které si snad sami nosí.
Mezi námi alkoholiky. Být zrovna v střízlivém období je rozhodně lepší.
Lepší mi to myslí a po celý den a někdy i dlouho do noci.Zdraví čeká na generální opravu hned jak se otevřou sportovní zařízení a plavecké stadiony.Finančně jsem ušetřil.Emoce nejsou odvislé od alkoholu a můžu s nimi sám pracovat a spolehnout se na ně. Dokážu ventilovat i vztek a oplácet, to jsem dřív využil v zapíjení pivem večer a tyhle situace sebemrskačky snad vyhledával nebo přitahoval. Sebelítost jsem pochopil , že mne stejně nikdo nepolituje a že akorát sám se dojímám sám nad sebou u piva.A také to byl únik do minulosti, kterou to oživovalo ačkoliv to je už pasé, minulost jsou přátelé, kteří jsou aktivně v blízkosti a ne ztracení přátelé.

Honza napsal:
. Být zrovna v střízlivém období je rozhodně lepší.


A měla na toto prozření vliv i nějaká okolnost nebo člověk? Mám pocit, že člověk sám od sebe k tomu může dospět až třeba po letech. A upřímně, v rámci zachování vlastního psychického zdraví, tak dlouho čekat nemůžu. Navíc s ohledem na to, že výsledek stejně není jistý.

Spíš mne dostihl věk a jednám jak většina čerstvých čtyřicátníků, že je to poslední doba ze sebou něco udělat. Takže dle toho komu to zdraví dovolí. Se přestává pít, začíná se trénovat běhat na maratón.Teda mluvím za bezdětky a dnes se říká "singl" dříve na ocet.

Díky za odpověď Honzo. Já právě marně prmemýšlím, čím manželovi otevřít oči. Pije převážně sám, i před koronou. Jediný kdo ho takhle vídá, jsem já. Tím, že pije doma, nedostává se do nepříjemných situací. Je to prostě jeho zvyk, jeho denní rytmus. Vstává okolo poledne, chvíli pracuje, chvili si pohraje s dětmi a potom otevře láhev. A tak pořád dokola.

Nic nelze zevšeobecňovat, ale trošku bych přesto troufla.
ženy pijí samy, muži více ve společnosti. Jistě to není pravidlo, nakonec pijí sami všichni. Ale ten počátek... Jinak pije žena, co má odrostlé děti, jinak pije žena, co děti nemá.

A jsme zase u toho, na co jsem se ptala minule.
Kdy se člověk stane alkoholikem? Kdy ho okolí může označit za alkoholika?

Já znám více lidí, o kterých vím, že pijí (dle mého náhledu) víc, než by měli. Ale označit je za alkoholika bych si nedovolila.
Byla jsem kdysi často v jisté společnosti, kde se vyskytoval velmi útočný člověk. Nejen vůči mně, i vůči jiným lidem. Neklidný, ale inteligentní člověk.
Nikdy by mě nenapadlo, že to není dané povahou, ale již tehdy praktikujícím tajným popíjením.
Jak skončil? Na léčení, pak chvíli abstinoval a pak ho známí viděli jako trosku. Další osud neznám.
Netušila jsem tehdy, proč byl k lidem tak zlý. Nenapadlo by mě, že měl problém s alkoholem. V podstatě jsem ho nikdy neviděla opilého.
A co tím chci říct?
Že na každého alkohol působí jinak.
Někdo je klidný jako beránek. Jiný je rozšafný a vtipný. Někdo sebelítostivý a další zase agresivní. Někomu se chce spát a další má zase moc energie.

Nevím, můžete vyhledat adiktologa, jako rodiná příslušnice, teda asi spoluzávislá, nebo jak se to nazývá a probrat s ním podrobnosti vaší situace, takhle nemůžu věštit z věštecké koule. Riziko bych viděl zejména v možnosti úrazu v opilosti.

Asi těžko někdo řekne: Stal jsem se alkoholikem dne toho a toho.
Celkem bych zůstala u toho, co říkají adiktologové. Ženy denně max jedna jednotka, muži dvě. A ne naráz.

Sandra S. napsal:
Mám pocit, že člověk sám od sebe k tomu může dospět až třeba po letech. A upřímně, v rámci zachování vlastního psychického zdraví, tak dlouho čekat nemůžu.¨

Vetsina alkoholiku dospeje k "okamziku prozreni" bohuzel az v momente kdy uz jsou v pruseru az po usi. A ver mi a bud si jista ze u toho uz byt nechces. A uz vubec ne s detmi!

Naprosto si netroufam posoudit jak moc je to s manzelem spatne ale tak jak jsi popisovala vypite mnozstvi a jeho chovani si dovolim tvrdit ze ma opravdu problem. Bohuzel, pokud si tento problem nepripusti a sam ho nebude chtit resit tak s tim nehnes . Muzes prosit, apelovat na jeho zdravy rozum, argumentovat rodinou, povinnostmi a odpovednostmi, muzes se vztekat, vyvolavat konflikty, muzes zkusit psychicky natlak a teror... ale nejspis to k nicemu nebude .

Honza napsal:
Nevím, můžete vyhledat adiktologa, jako rodiná příslušnice, teda asi spoluzávislá, nebo jak se to nazývá a probrat s ním podrobnosti vaší situace, takhle nemůžu věštit z věštecké koule. Riziko bych viděl zejména v možnosti úrazu v opilosti.

Ano, to já taky. V noci poslouchám ty zvuky - jak se rozbíjí sklenička, která mu vypadla z ruky nebo jak zakopl. Chodím v noci kontrolovat vodu, že ji nenechal puštěnou (stalo se), atp.

Nejvíc je pro mě asi náročná ta nespolehlivost. Že absolutně nemohu počítat s jeho pomocí dopoledne, ani v závážných situacích, protože je vysoká pravděpodobnost, že nebude schopný vstát z postele. I když to den před tím slíbí, je to silnější než on.

Manželovi je 39, mně 33 a nějak si neumím představit další desítky let spolu, už teď jsem unavená.

Každopádně díky za tip, zkusím se objednat jako rodinný příslušník.