Alkoholik

No,ale zatím je to tak,že cokoliv jí řeknu,nehne to s ní.Je klidná až moc a to mě vytáčí.Ale děkuji za rady.Zkusím to

Snaží se to vytěsnit z hlavy rozhodně vás slyší.Jen jí brání strach projevit se.Doufám,že už to není apatije - naprostá lhostejnost.Že v ní aspon´kousek po životě touží.

Dobrý den,
naše matka pije už 16 let, vždy si alkohol schovávala, vždy nám dětem řekla, že nepije. Neuměla si svůj problém přiznat, dopadlo to rozvodem, žije sama. Matka chodí do práce, ale po práci přijde do svého bytu, kde má opět ukrytý alkohol. Ve střízlivém stavu jsme si s ní mnohokrát promluvili a uvědomuje si, že je to pro ni zničující, ale nemá vůli s tím už nic udělat. Dokonce jsme ji přiměli jet k lékaři, nicméně to její problém nevyřešilo. Dostala předepsané antidepresiva a tím to skončilo. Mám pocit, že se smířila s tím, že chce pít a ničit život všem okolo. Na léčbu nechce nastoupit, jelikož si myslí, že alkohol ovládá, navíc by přišla o zaměstnání. Neumím si představit, jak musí fungovat v práci, když je tak nespolehlivá v soukromém životě!? Jsme dospělí a i když ví, že přijedeme, opije se. Někdy si říkám, jestli to nedělá úmyslně aby zraňovala i nás:( Prosím, poraďte, jak k tomuto přistupovat?!!!Nevím, jestli mám sílu neustále ji přesvědčovat marně o léčení. Jak se s touto situací májí vyrovnat nejbližší alkoholika?

Evo, máma může brát antabus, jít na AA, což je anonymní.Většina lidí se vymlouvá, že nemůže na léčení kvůli práci, jenže to bere nemocenku, marodí, jako s každou nemocí.Na AA běžte párkrát s ní!Když odmítne, přestaňte se s ní stýkat, třeba to také zabere.Vy, jako příbzní si najděte Al-anon,tam najdete víc návodů, rad. co s alkoholikem v rodině.

Ahoj Aleno,
mám stejné starosti.. moje máma pije již víc než deset let (teda aspoň, co já si vybavuju). Od nás odešla(řešila jsem to tu před několika lety ve fóru), měla šílené stavy, jako studentka jsem se bála chodit domů, v jakém stavu ji najdu. Vždycky když sebou někde třískla, modřiny a odřeniny sváděla na to, že jí táta bije (ten by neublížil ani mouše). Občas má stavy, kdy se s ní dá mluvit, ale ne o alkoholu, ani za střízliva nepřizná, že se něco děje (což je spíš výjimecný stav) stále popírá, že by měla s alkoholem problém, za všechno přece můžeme my, jen nám stále vyčítá, že se o ni vlasntí rodina nestará. Mě naposledy vyčetla, že mě porodila a vychovala, že si neumím představit to utrpení.. hezké tohle slyšet od vlastní mámy, ale člověk po čase otupí. Ale pomoct jí chci pořád, jen nevím jak. O rodinu už pomalu přichází, tím jak nás od sebe odhání, z práce ji chtějí vyhodit. Žije sama, na nájem mít nebude. Před vánocema prodělala mozkovou příhodu, po čtyřech měsících se vrátila v do práce a bylo to 14 dní!!! v pořádku. Teď je v tom zase, do práce nepřišla, na mě se od ní z práce už obrátili, ať jí přemluvím jít se léčit. Všichni jsme věřili, že když jí život dal takovou šanci, byla by blázen nechat si ji utéct... Nechce o tom ani slyšet. Tenhle týden jsem se v práci složila - vyčerpání organismu způsobené stresem.. beru prášky na nervy a říkám si, že budu muset začít být trochu sobecká. Myslet trochu na sebe a svojí rodinu a svojí práci. To, že máma ničí život sobě neznamená, že ho zničí mě! Nebo to tak není? Držím všem pálce, těm co chtějí pomoct a nemůžou i těm, kteří se rozhodli bojovat! Ten boj za to stojí!

Moje matka je taky alkoholička. Začla někdy před čtyřicítkou a chlastala cca 12 let. Několikrát byla na psychiatrii a pak několikrát v léčebně. Pak na 8 let přestala. Byla to super máma i babička, ale pak se něco zvrtlo, měla nějaké problémy a zase začla. Vyhodili ji z práce. Byla učitelka. A už zase chlastá 2 roky a co tři měsíce končí někde na psychině, ale je to jen na 9 dní nebo co, takže je to úplně k ničemu. A tak je to pořád dokola. Já už s ní téměř nekomunikuju. Nedokážu to. Nenávidím ji za to co ze sebe udělala.Ted zrovna je opět na psychině v Olomouci.Začla jsem jí po sms vyhrožovat, že pokud se nepůjde léčit do léčebny na min 3. měsíce, tak už nikdy neuvidí vnuky. Mám dva syny a ona je vždy milovala. Ale jsem z ní už tak na nervy, že jsem na ní i hnusná a píšu jí jaká je troska nechutná, jak lže, je nespolehlivá. Jenže ona se má za neuvěřitelnou chudinku a stěžuje si u rodinných příslušníků, kteří už se smířili s tím, jaká matka je a berou to tak, že už to lepší nebude. S tím já se ale smířit nedokážu a nebaví mě už to neustále tváření se jako že nic, když je zrovna náhodou střízivá. Takže u nás to dopadne tak, že skončím veškeré kontakty s ní. Vezmu klukum babičku.Sice nerada, ale nepřeju si, aby se za ní jednou začli stydět tak, jako jsem se styděla já se sestrou. Vím, že jsem na ní zlá, ale jinak to už neumím. Doba, kdy jsem ji prosila, at se jde léčit, starala se o ní, když se doma válela po zemi, měla pod postelí několik igelitek prázdných flašek od kořalky atd, už je pryč. Už s ní nedokážu mít slitování a nedokážu se k ní chovat s respektem jako k matce. Je to pro mě bohužel odepsanej člověk.

dobry den
moje maminka pije asi od mich 7 let.tet je mi 21.uz spolu nebydlime.nekdy to sni bylo lepsi,nekdy horsi.v posledni dobe mi prijde ze je na tom psychycky spatne.a ze vic pije.zbytek rodiny tvrdi ze to nevidi a ze si niceho nevsimli.v posledni dobe si nepamatuje veci co mi treba rikala.a je hrozne vztahovacna.nikam nechodi.
nevim jak sni o tom mluvit.vzdy byla vudce rodiny a mela hlavni slovo.a bojim se ze kdyz to na ni vyhrknu najednou,tak ze se zhrouti.nebo nevim jak na to a co stim.
prosim poradte dekuji nikol

Ty znáš mámu nejlépe, musíš vědět, jak s ní jednat.

Jsem matka alkoholička.Když si čtu názory dětí je mi velice smutno. A proto si musím tento problém připustit a okamžitě ho začít řešit.

můžu se zeptat, kolik ti je let a jak máš staré děti? Mám občas problémy s alkoholem a párkrát jsem přišla pozdě domů z práce, dceři to vadilo a já pak měla hrozný výčitky svědomí. Nevím, jak se s tím vyrovnat. Nestalo se nic hroznýho a jen párkrát, ale vadí mi to, připadám si jako strašná máma.