Alkoholik

Já jsem měla období temna když jsem pila.Potom to přešlo v hrůzu a peklo.Ještě když jsem neměla problém s pitím,tak to bylo hodně veselé,bezstarostné a těch trapasů a story-ovšem to netrvalo dlouho.TO SE UŽ NEVRÁTÍ.Když jsem do toho spadla po letech opět?Navázala jsem přesně tam,kde jsem skončila předtím.To mne poučilo,že vyléčená nejsem a nebudu nikdy.Že musím na sobě pracovat po celý zbytek života,stejně jako stýkat se s členy AA.Tam jednoduše patřím.Je tam mé místo.Když jsem se vyrovnala vnitřně se svojí minulostí i s lidmi,kterým jsem ublížila?Když jsem našla víru,ale i Boha začal být pro mne život mnohem zajímavější,než tomu bylo dřív.Začala jsem se na svět kolem sebe,na lidi ale i na sebe dívat jinýma očima.

No popravdě mě sázení zeleniny moc nerozveselí. Ale proč ne. Samozřejmě, že je život sedivější, tedy ten bez alkoholu. Alkohol a droga vůbec je únikem z všedního dne, vždyt je to tak snadné. Horší ty dopady. Minusy zákonitě převáží.

Vim jak to Jani myslíš také jsem na věci začala koukat jinak, veseleji, zvláštněji, čuchat, koukat, kochat.
Samozřejmě že není šedivější, s alkoholem je totálně temný. Alkohol a drogy jsou únikem sama od sebe, ano je to snadné. Pokud je pro někoho život bez alkoholu šedivější asi to není dobře ne, mám pocit smutku a nemám s toho dobrý pocit. Nechce se mi po hnusnym chlastu tesknit ani náhodou.

Droga je součástí chemie našeho mozku, dokáže si ji sám vyrobit. Její doplňování z venku je škodlivé,samozřejmě, ale svým způsobem pochopitelné. Jinak smutek patří k životu, pořád se radují blázni.

Mám zkušenost z tím,že jsem JENOM PŘESTALA PÍT.A to bylo silou.Změnila jsem jenom stav.A to bylo málo.Ve mne bylo hodně bolesti,strachu-nedokázala jsem změnit nic v sobě samotné.Myšlení,jednání zůstalo stejné.Stejně jako můj pohled a přístup-tím i mé reakce zůstaly tytéž.Po čase jsem se tak našvala a chtěla potrestat mámu,že jsem se opět opila a začal šílený kolotoč.Až později jsem přijala i pochopila,že bez vnitřní změny,která se má týkat jen mne se upiju k smrti.V prvním případě se musím vyrovnet a naučit žít sama se sebou-se svým JÁ.Bez Boha to nešlo.Nedařilo se to bez víry.Nevzdávala jsem to až se stal zázrak a s ním i moje obrácení a zároven´probuzení.Od té doby všechno vnímám docela jinak.vidím pestrost a širokou škálu celého života.Raduju se z maličkostí,které jsem nikdy nevnímala,vážím si všeho co mne potkává a všechno kolem mi dává mnohem hlubší smysl.

Jenom přestat pít a žít jako každý. Jano, vy chcete víc, vy nechcete žít jako každý. Berličku alkoholu jste nahradila vírou v Boha. Určitě je to zdravější, ale je otázkou, zda smysluplnější. Snažím se brát život jaký je.

Hlavně hrášek Pavli, je s ním sranda to je ale kuliček. My jsme taky zaseli, ale náš pes a kočky naznali, že to máme špatně, tak přesazují. Znám pár lidí, abstinujících alkoholiků, a na každoročním srazu absolventů léčebny máme během dvou dní dost času na pokec. Někdo se má v abstinenci dobře, někdo špatně, ale NIKDO se nemá hůř jak v dobách kdy chlastal. A to je pro mě podstatné. No a co se týče víry, to je pro mě těžké téma. Před léčbou jak jsem slyšel slovo Bůh a nebo zahlédl kostel měl jsem husí kůži. Vysvětlím proč: Do svých 14 let jsem snad nevynechal jedinou nedělní mši. Musel jsem. Byl jsem dost vnímavé a přemýšlející dítě a nemohl jsem pochopit, proč tam ti lidi chodí, když pak celý týden kradou na jezedáckých polích, pomlouvají se navzájem a závidí jeden druhému... Když jsem se zeptal babičky na poli při krádeži řepy proč ji Bůh nepotrestá dostal jsem takový nářez, ani nechci vzpomínat. No a když jsem se byl podívat v kostele teď. Je to pořád stejné. Kdo z těch co tam sedí, nebo stojí zná desatero a 7 hlavních hříchů? já nejen že je znám, ale jsem ateista a přesto se snažím těmito věci řídit. Já prostě v Boha ani jiné nadpřirozené bytosti nevěřím, ale víru druhých respektuji. Nevěřím, ale nepřesvědčuji a stejně tak to vyžaduji od mých známých věřících. Ať si věří, ale nepřesvědčují mě. Vlastně se musím přiznat, že nestřídmost(obžerství) je můj těžký hřích. Ještě jednou opakuji - nikomu tímto nechci brát jeho víru, netvrdím že Bůh neexistuje, pouze v něho já nevěřím. Ede, nebo Edo je jasné, že hrabat se v hlíně nemusí bavit každého. Já byl vášnivý rybář, ale z rybařiny před léčbou si toho moc nepamatuji. Bylo to vždycky o chlastu. Bál jsem se s tím po léčbě opět začít, protože jsem měl rybařinu s pitím spojenou, ale teď lovíme ve dvou s přítelkyní a vnímám tu přírodu a okolí úplně jinak. Těch možností je spousta, ale chce to hledat.

Pavli, rychlejší je množit levanduli řízkama, můžeš mít od každé pár, bílou, růžovou, všechny.No, víra-ať si každý věří v co chce.Stejně, když nám bylo zle, blili jsme, objímali záchodovou mísu, prosili jsme Boha o pomoc, ne?"Pane Bože, pomoc, už nikdy se nenapiju...!"Mně musel někdo pomáhat, nějaký Anděl strážný, protože už jsem nebyla ani člověk, nemyslela jsem na nic, jen na chlast, umírala jsem.Také záleží na tom, co od života čekáme.Velké věci, peníze, zázraky.....?S pokorou stačí fakt málo, aby měl člověk radost, každého něco baví, najde si toho koníčka,zábavu, pohladí si dušičku.A je to.

Jistě, je to tak. Nakonec si ale člověk musí pomoct sám, nespoléhat na nikoho. Pak se najde i někdo blízký. Takové ty drobné radosti života......jejich hledání.....mě vedou k úvaze proč jsme tady? Nemyslím toto fórum ale svět. Abychom se radovali? Nebo obdivovali boží dílo? Nebo aby po nás něco zůstalo? A jak s tím souvisí náš alkoholismus - stali jsme se bojem s ním lepšími pro tento svět? Nebo je to úplně jedno? Je náš život důležitý pro někoho jiného než pro nás? Ta poslední, to je ta správná otázka.

V tom případě hledej, pokud máš otázky hedej. Také jsem hledala dá se říct že tři roky neustálého hledání, našla jsem. pro mě je svět a vše energie, věřím na auru, na karmu, na spravedlnost, na lásku i na štěstí. Vím že jaké si to udělám takové to budu mít, věřím v dobro a v matku přírodu. Věřím v moc přírody, miluji zvířata a vše co čisté. Snažím se být dobrý a pravdiví člověk.
Pomoci si sám to ano, ale jsou lidé a věci co nám pomůžou. Mě pomáhají moji psi a kluci doma, chci být pro ně ta nej ženská . Můžeme být lepší i pro svět, mě stačí že se snažím ho nedevastovar, a jsem vegan. Což stejně cítím jako nedílnou součást mě . Alkoholismus mě naučil abych hledala sama sebe, nebyla to lehká cesta, protože právě mě věčně napadaly ,yšlenky o kterých tu píšeš, ale četla jsem co šlo, nevzdávala, četla duchovno ale i logické věci. Pomohli mi 4 Dohody, a Eckhart Tolle.
www.youtube.com/watch?v=EMyOMt-DWQs

má to tři hodiny ale vyplatí se to poslechnout a vícekrát