Alkoholik

Sandro,
najdi si psychologa. Dá se sehnat hrazený pojišťovnou. Pomáhá to. Nejlépe je si uvědomit, co mi dělá největší problém, překonat se a začít s ním mluvot o tom.

Petr

Sandro,neboj,bude dobre,ale nejdriv musi byt hur )Ten proces uzdravovani duse je bolestny.Ted se ti poodkryje nova realita,ktera byla zkreslena diky alkoholu.My alkoholici jsme vetsinou velmi citlivi lide a veci si bereme moc k srdci,navic lety pocuchane nervy z alkoholu tomu moc nepridaji.Urcite bych take zasla k psychologovi.Mela by jsi resit tu pricinu piti,jedine pak si budes svou strizlivost i uzivat.V aa jsem slysela hezke prirovnani-ze alkohol je vlastne takove anestetikum na zivot a jakmile ho prestanes dodavat do tela,vse se najednou bude zdat horsi.Budes se mozna ze zacatku citit strasne zranitelna,ale kdyz budes s nejakou pomoci odkryvat sve ja,pracovat na sobe,najdes v sobe silu celit cemukoliv-vyrovnana,spokojena,nad veci-to ti ze srdce preju.Nejdulezitejsi na tom vsem je ale nepit,s alkoholem se vse jen desne zkomplikuje.Vydrz holka,moc Ti fandim!!!!Marky

Sandro začnětě krok za krokem, i to je začátek a hlavně začátek k lepšímu, alkohol nic nevyřeší. Držte se!

Hezký večer všem a dobrou

Sandro, třeba to děda myslí dobře, ale Ty jsi celá bolavá z abstinence, podrážděná,časem se hodně zklidníš, zatím vydrž!S tím alkoholem se fakt nevyřeší vůbec nic, naopak.

Sandro,vydrž.Ty problémy byly předtím,jasně,člověk to spláchne a nemyslí na to tolik,ikdyž to má pořád před očima.Ale jsi teď i jak psala Liba-celá bolavá z té abstinence.Přecitlivělá,podrážděná,dáš to,vždycky si vzpomeň tady na to fórum.Ten psycholog je dobrý nápad,zajdi k praktickému ať Ti napíše doporučení,nebudeš nic platit a uvolníš se,vymluvíš a pomůže Ti to.

Mám to taky doma těžké,během několika let mně vymřelo blízké příbuzenstvo,zbyla mně akorát žena,se kterou to táhnu prakticky od školky.V dobrém i zlém,spojovalo nás tolik věcí,i to pití a nakonec ona začla mít problémy a bylo to jasné,udeřila těžká choroba co má v rodině.Ve 25 letech.Vystudovala,čerstvě pracovala a bác.Během pěti let se rozsypala a zůstala závislá úplně na mně.Jí už taky v rodině nikdo nezbyl,potřebovala klidné a čisté prostředí a tak jsme konečně nedávno vypadli z města a žijeme dál a líp jak před tím.Mohla by do ústavu,ale slíbil jsem jí,že ji doopatruju.

No a jak sem se vymanil z toho pití,tak se to nějak všecko časem srovnalo.Hlavně v té hlavě,přijal sem to,vyrovnal sem se s tím vším a jde to,cítím se fajn.A bez pití,to je cesta akorát tak do háje.Trvalo než sem k tomu došel,ale jsem tu a střízlivý,život užívám i bez opiček.

Hodně štěstí,pěkný víkend všem.

Ahoj Sandro. Tu situaci znám. Během té čtrnáctidenní abstinenci mě dokázalo vytočit kde co, ale nedával jsem to na povrchu moc znát. Pracuji s klienty a někteří jsou méně chápaví, zkáčou my do řeči a než stačím odpovědět, už my položí další otázku aniž bych jim stihl odpovědět na tu první a to mně, když neapstinuji hodně štve. Když abstinuji, tak bych nejradší takovému zákazníkovi jednu flákl aby už držel klapačku a nechal mě domluvit souvislou větu. Místy jsem byl na zákazníky i nepříjemný. Chce to prostě chladnou hlavu a na nic nemyslet. Nechat problémy ať si plují, i když mě se to snadno říká, když jsem svobodný mladý muž bez závazků a většího množství starostí (výchová dětí, úklid domácností atd.) Zjitil jsem, že člověk pije alkohol aby se zrelaxoval a na týto problémy zapoměl. Musíš si najít jiný druh relaxu. Zapal si večer vonnou svíčku, dej si nějaký čaj proti depresí, pokus se navodit pohodu a na nic nemyslet.

Ondro soucitím s tebou. Znám opravdu případy lidí, kteří během okamžiků přišli o celou rodin. Např. nedávno bylo ve zpravách, že jeden kluk spáchal sebevraždu. Jeho bratr to zjistil a opil se tak, že se mu ve spávků zastavilo srdce a jejich matka trpěla rakovinou a lékaří ji předpovídali pár měsíců života. Z rodiny zbyla jedna sestra těchto bratrů (dcera matky), která byla těhotná a měla zajišťovat dva pohřby a ještě se starat o nemocnou matku. Opravdu rodinná tragedie. Člověk když si vzpomene na takové věci, tak si uvědomí, že nemá cenu se vztekat kvůli denodenním malichernostem a nejlepší je na to ani nemyslet.

Martine,hlavně nic neodkládej,zkoušej znova abstinovat,teď to není taková hrůza si říkáš,ale přesně,uvědomuješ si to už a záleží teď fakt jen na Tobě jak s tím zabojuješ.U mně byl přechod z většinového rumu na pivo,to sem valil pak neskutečné množství.To nealko jsem ani nezkoušel,spíš tak asi po měsíci abstinence sem ho kupoval,už nevím přesně,mám v tom totální hokej.Jak mně bylo líp tak jsem s ním praštil taky,ono mně to nikdy nechutnalo.No a možná sem měl zase štěstí,někdo říká,že je to taky spouštěč nebo sladké s alkoholem,všim sem si v Lidlu nějakých tyčinek ježků s alkem...

Jinak lidi se mně ptají,jak jsem to všecko zvládnul a zvládám.Díky alkoholu to určitě nebude,to mně málem zničilo.Vlastně ani nevím jak k tomu došlo,u toho alkoholu to byl asi pud sebezáchovy a velká chuť žít.To ostatní přišlo tak nějak samo,takováta rovnováha,nevím,návod na to nemám.Někdo to hledá všechno ve víře,ale já nejsem ten typ,ikdyž většinou mně vychovávala hodně nábožensky založená babička a nějak mně to minulo.Většinou poznání nastává v době dospívání,to jsme nejvíc náchylní a spíš jsem došel k tomu,že víra je jen psychická záležitost...

Jo Sandro tak na chlapy je třeba jít se vším od lesa,se mnou to žena,když byla zdravá,uměla,dalo by se i říct,že sem byl pod pantoflem.S partnerem je to jasné,cesta přes jídlo a sex,s dědou na to musíš přijít sama

Osobně bych doporučil nějaký aktivní sport, nebo něco co tě naplňuje. Člověk pije většinou proto, že se cítí pak líp. Pří aktivním sportu se cítí také člověk lépe. A nebo bych doporučil dobrého psychologa. Zkus se sem mrknout a snad některý poradí. Držím palce:)

Ahojky všem, přes víkend nejsem na netu vůbec
Normálně jsem až dojata, kolik tady je úžasných lidí, kterých se snaží ostatním pomoct takovýmto způsobem... Když mi někdo něco říká, tak to moc neposlouchám, ale když to tady čtu ty vaše rady a příběhy a příspěvky, tak se nad tím opravdu zamýšlím... Já si to začala uvědomovat, když jsem byla v ten pátek hodně podrážděná, hlavně kvůli toho dědy atak... malej šel spát k babičce a přítel udělal večer takové pěkné jednohubky, svíčka, filmík atak... a já když to řeknu hnusně jsem ho s tím poslala do pr.... jsem fakt hnusná. Dneska cítím , že se mu musím za to omluvit. Jinak k tomu sportu, já celý život závodně hrála jeden kolektivní sport a to prvoligově,do té doby než jsem otěhotněla, dodnes mě holky volají ať jim jdu pomoct, znova na tréninky chodit, zápasy atak... jenže mám strach z toho, že se leknou jak to vypadám, opravdu to tak cítím, vždy jsem si dávala záležet na tom jak vypadám, myslím to abych chodila upravená, jenže jsem přibrala těch hnusných 15 kg, mám ted 70,- kg a stydím se mezi ně vylézt... vím je to hloupost, jde jen o to překonat to, ani nevíte jak bych si ráda zase zahrála,ale nevím jak toto překonat...další věc, je proč nechci k dr...zná mě moc dobře a má mě za dobrou matku, moc se stydím ji říct o tady tomhle mém problému... tam se taky nedonutím jít... jediný kdo o mém problému ví, tak je přítel a vy všichni tady Jinak dneska je to 16tý den myslím bez pití, už to ani nepočítám a musím říct, že přes den a ani večer už nemám ty myšlenky na pití, něco se přes víkend zlomilo ve mě a už mi to nějak vůbec nechybí. Zatím )

Proč by se Ti smáli, že jsi po těhotenství přibrala?Je to snad normální, a právě proto bys měla jít za sportem, shazovat kila.Nenamlouváš si bludy?