Alkoholik

Krtku, tak ono to uvědomění si, že nepiju, proč nepiju, co tím chci dosáhnout a jiné myšlenky k tomu prostě patří a každý si tím musí projít. Jak závislost na alkoholu, tak abstinování má asi svůj vývoj a prostě není jednoho bez druhého. Hodně důležité je podle mě dát si nějaký cíl. To o čem jsme snili a jen my víme, že jediný důvod, proč jsme toho nedosáhli je chlast. Když pak člověk nepije, odpadá ten důvod, proč jsme svého cíle nedosáhli. Proč se tedy za tím nepustit? Já to udělal a jde to skvěle.

Včelaři, to je zajímavé, co píšeš - dát s nějaký cíl a jediný důvod, proč jsme ho nedosáhli je chlast...
Já třeba řeším teď často, proč jsem začal pít, kde je ten prvopočátek všeho. Já ví, že teď už jsem alkoholik, ale snažím se najít ty spouštěče kdysi dávno a tohle nějakým způsobem rozpoznat, abych se mohl bránit okamžitě to řešit chlastáním. Teď třeba řeším jestli mám odejít z práce. Strašně mě to tam nebaví, mám i nějaké peníze teď, ale bojím se toho rizika, že odejdu z práce a to co chci dělat (být na volné noze) nevyjde a já padnu na hubu.

A ještě podotýkám, že se v té práci chlastá. Ne třeba úplně každý den, ale dost často. Je to pro mě tam utrpení. Práce mě nebaví a mám pocit, že se tam propadám do čím dál většího bahna. Psychicky to tam prostě nedávám.

Já myslím, že řešit proč jsme začali pít je ztráta času. Ono, dost málo z nás se dobere k tomu jedinému důvodu, proč jsme začali pít.Důležité je, proč jsme začali nepít. To je třeba u mě strašně důležité. Dospěl jse do stádia, kdy my chlast už jenom bral. Nedával nic. (Kromě několika-denních stavů ožralosti, spánku a zapomnění).

To znovu puštění se do budování svých starých snů můžeme začít souběžně se stávajícím životem. Postupně odbočovat ze starých kolejí a až teprve se budeme cítit dostatečně silní a odhodlaní, můžeme odbočit na jinou kolej.

Já práci změnil, ale bylo to kvůli tomu, že jsem chtěl začít s čistým štítem. Ve staré práci bylo spousta lidí a věcí, kteří na mě věděli víc, než jsem chtěl, aby věděli. Myslím, že kdo chce začít znova žít a věřte, že my co jsme prochlastali určitou část života a přestaneme pít, opravdu začínáme žít nový život. Strašně moc toho je nového. I my jsme noví a musíme poznávat sami sebe. A musíme se s tím vším naučit žít.

Včelař napsal:
Krtku, tak ono to uvědomění si, že nepiju, proč nepiju, co tím chci dosáhnout a jiné myšlenky k tomu prostě patří a každý si tím musí projít. Jak závislost na alkoholu, tak abstinování má asi svůj vývoj a prostě není jednoho bez druhého.
Ale ja som to riešil asi až príliš. Keď som mal niekam ísť kde bol alkohol, tak už som nebol vo svojej koži. Už dávno dopredu som sa týral myšlienkami, čo spravím, ako to dopadne atd. Proste ja som sa tým v hlave zaoberal až veľa. Všetko som podriaďoval len tomu nepitiu, až ma to nakoniec psychicky vždy prevalcovalo. Zabúdal som na to, čo ma učili na liečení: "Abstinencia nemá byť cieľom, ale prostriedkom na jeho dosiahnutie". A ja som vtedy podriaďoval všetko len tomu, aby som nepil.

A splnilo to účel? Splnilo! Ono si každý musí najít tu svojí cestu a způsob jak toho nepití dosáhnout. On ten přerod aktivního alkoholika v abstinujícího alkoholika je hodně velká a komplexní změna. Řekl bych, že až zrození nového člověka. A to se prostě "neudělá" samo a hned.

No hej splnilo. Ale na môj vkus to trvalo príliš dlho, kým som došiel do súčasného poznania. Len tak, tak, že som sa toho dožil. A medzitým som ubližoval ľuďom, ktorých mám rád. A že som to vedel dokonale...

Krtku, to máme všichni stejný. Minulost nezměníme, ale jestli též plánuješ strávit zbytek života v budoucnosti,tak tu máme ve vlastních rukách a můžeme jí utvářet. Tak nenechme si jí zase vyklouznout. I u mě byla budoucnost nejistá a vyhlídky mizivé. Ale je až neuvěřitelné jak rychle se věci dají změnit. A přitom stačí tak málo - nepít. Ale tím nechci říct, že to málo je jednoduché. Naopak. Je to složité, ale stojí to za to!

Ja som v podstate spokojný s tým ako to teraz je. Mňa tá minulosť mrzí ohľadom jednej osôbky, ktorú som stratil vďaka chlastu. Na ňu často spomínam. Ale tak čo už, život ide ďalej aj bez nej. A stojí za to, ako píšeš.
Psychologička mi na liečení napísala: Minulosť vplýva na našu prítomnosť a tá zase ovplyvňuje našu budúcnosť.

Já jsem zase slyšel - Kdo se stará o přítomnost, stará se o svoji budoucnost.
Čím lépe se snažíme nyní, tím lépe (většinou) to bude v budoucnosti.

Ano, za ten rok střízlivost jsem dodělal jednu veledůležitou pracovní věc o které jsem předtím jen snil. A blábolil a vymlouval se, proč to nejde. Vyjmenovával si důvody proč já, chudáček, musím dělat tohle a támhleto a nestíhám to podstatné. Bohužel jsem tím i otravoval občas okolí. A vida, jak je to.
Přestal jsem chlastat a on ten čas byl a energie byla.
Opravdovský bažení ani neproběhlo, tak jsem se předtím vylil a ztrápil. Nebo prostě nevím proč neproběhlo nějaký opravdu strašný bažící můčo. Teď po tom roce maličko prošlehává vidina letní zahrádky. Někdy-snad na jiný planetě. Ale přičítám to spíš otravnýmu únoru než chuti pít. Tyhle lsti už známe, tyhle lsti, kterýma se sami obelstíváme, johohoho!