Alkoholik

Drahoslava, ja sa hlavne vo vela veciach ties vydim v tvojom pribehu, mame skoro rovnako rokov, ties mam deti, len ja som len na zaciatku. Dufam tu budem za rok pisat s takym nadhladom ako ty. Chute su stale ale nestoji to zato. Hlavne kvoli mojim babam urcite nie

Ahoj Cibulko, taky mi to nešlo hned na poprvé, bylo i tím, že si chce to pití člověk vlastně nechat, pořád si myslí, že to má pod kontrolou. Já taky měla i manžel to vždy nějakou dobu korigoval a pak se to zase vygradovalo, stačí pár akcí, kde se pije tvrdé a pak je slina a chuť větší a větší .A čím víc chlastu dodáš, tím víc ho pak mozek chce.
Pojď a jdem do toho spolu, všichni tady na fóru jsme proto, že už nechceme, aby nás ovládal alkohol, je to démon.
Bojuj, tedy spíš nebojuj a přijmi abstinenci do svého života jako světlo, světlo které přinese klid a harmonii do duše.

Dakujem ti za podporu, vazim si to. No ja nechcem uz pit vobec, stacilo, hanby uz bolo tiez dost. Len cloveka to laka a bojim sa zlihania. Dneska odchadzame na dovolenku, strasne sa tesim ale aj bojim ze podlahnem, sak jedno pivo a uz to pojde. No mam toho navystrajaneho dost aj na dva zivoty...

Cibulko, přeji Ti krásnou dovolenou.
Musíš si říct jasně, co chceš. Jedno pivo by Ti bylo málo a když vypijes vic, bude Ti zle. Fyzicky i psychicky. Vlastně by sis celou dovolenou zkazila. A já Ti přeji, aby si se z dovolene vrátila odpocinuta a nabitá energií a posilená do dalších dní. A ne zklamana sama ze sebe a s vycitkama.
Je to na Tobě, bojuj, když to vydržíš, bude Ti krasně. Užij si dovču..

Allie dakujem, mas pravdu presne tak by to dopadlo, radsej prekusnut slinu nez to peklo potom... Dakujem, majte sa tu krasne, vratim sa odpocinuta a nabita energiou... Moc mi to tu pomaha, fakt

Ahojte všichni .
Jsem tu nová, na tyto stránky jsem narazila včera a zaujal mne příspěvek od Drahoslavy - předně Ti tedy gratuluji k půlroční abstinenci, jen tak dál .
Zaujal mne tvůj příběh, poněvadž jsem se v něm též v mnohém našla.

Kdybych to měla říct "zjednodušeně", pocházím z alkoholické rodiny, kdy můj nevlastní otec pil, matka pila "první ligu" jak se řekne, v 15letech jsem jí byla odebrána. Můj děda pil, strýcové, jsem z Moravy, nu kamkoliv jsme přišli, všude se pilo, hlavně slivovice. Tehdy jsem tím hodně trpěla a odsuzovala je za to (nevl.otce, matku), poněvadž tam bylo i domácí násilí. Trpím od mala úzkostmi, dříve až fobií z lidí a kolem 15 se ve mně něco zlomilo a občas na diskotéce jsem si taky dala 2dc vína, abych se nebála všeho a všech a nebyla ze všeho tak vyplašená. Nikdo z rodičů to pochopitelně neřešil, byli rádi, že jsou. Zjistila jsem, že i po např. 1dc vína je úzkost pryč a já jsem veselá a společenská. Ale to bylo max. 1x za 14dní až 3týdny. Pravidelněji jsem začala konzumovat alkohol v 17letech "pouze o víkendech" s mým tehdy bývalým příelem, byl dosti dirigent a vůdce a rozkazoval a zakazoval kde co a já tichá ušlápnutá, tak na uvolnění, abych se uklidnila a mohla vůbec mluvit s lidmi (jeho známými), ale stále to byly max. 4dc vína - i tak mi po tom bývalo špatně

Po více než 2letech jsme se rozešli, mezitím tedy podotknu, že si mne vysoudil otec (a nechal mne od 16let bydlet v bytě samotnou - odstěhoval se k přítelkyni), taky dobrý šok - sama v cizím městě, denně dojíždět na střední - mezitím tam došlo i ke sexuálnímu útoku od nějakýho chlapa, byl pak hledán i v TV.
Nu ale zpět, s tím klukem jsem byla přes 2roky, hned nato v 19letech jsem po maturitě začala chodit s bývalým mužem (alkoholikem), který mne stahoval s sebou na dno..a pilo se (já stále pouze o víkendu) ve větší míře, já stále jen vínko, rána byla strašná. Otec mi řekl, ať vypadnu z bytu, pokud chci chodit s tím člověkem. Tak jsem šla, mladé zamilované tele .
Až když jsem s ním bydlela, zjistila jsem, že pije vlastně skoro každý den, pivo i tvrdý alkohol, i tak jsem toužila s ním mít rodinu, kterou jsem vlastně nikdy neměla. A nějak jsem ty jeho extempore překonávala, přes týden chodila do práce, ranní(odpolední) a večer ho vyzvedávala v hospodě (růžové brýle). O víkendech jsem popíjela s ním, většinou jen do nálady. Po necelých 2letech jsem otěhotněla, alkohol byl pro mne tabu,i kafe..teprve pak jsem si víc uvědomila, s kým to vlastně žiji, jenže jsem v rámci těhotenských hormonů kývla i na svatbu. Jak měl papír v ruce, změnil se úplně a začal chodit do hospody přímo z práce - večer mi volávali číšníci, ať si ho vyzvednout, častokrát nebyl schopen sám dojít - byl pak hodně zlý a agresivní. Nicméně se nám narodil syn, našla jsem nám startovací byt, občasně jsem chodila brigádně do práce, když se podařilo a manžela jsem odchytla střízlivého, aby se postaral o syna (vše měl nachystáno). Odcizovali jsme se však víc a víc. Manžel se mi hnusil, pak si násilím vynucoval i pohlavní styk, zamykala jsem se synem v pokoji, měla jsem čím dál větší strach. Pak jsem řekla dost, když měl syn necelé dva roky a doslova jsem od něj utekla, zažádala o rozvod a svěření do péče. Manžel vyhrožoval ještě asi 2roky, občas prosil, pil tehdy extrémně moc.

Všechno jsem ustála, i když s těmi mými fobiemi občas to bylo šílené. Navíc syn byl poněkud jiný, odlišný od jiných vrstevníků, měl také fobii z lidí, hyperaktivní, zvracel do svých 4let denně atd. (no zkrátka před pár lety mu byl diagnostikován autismus naštěstí bez mentální retardace). Do toho jsem řešila matku, která se už takřka uchlastala (v roce 2006), kdy jsem se rozváděla a občas večer sama, našla jsem si byt se synem, takřka bez peněz neměli jsme pomalu co jíst, jsem si občas dala z kraje jen 2dc vína, postupně i celou láhev a nenápadně to začalo sklouzávat ke skoro pravidelné konzumaci alkoholu - pouze vína, ale i tak se ten neřád alkoholický démon stal součástí mého každodenního života, po pár letech jsem pila mnohdy i po ránu, bývalo a je mi tedy po alkoholu hodně špatně i 2dny. Prostě tehdy na mne všechno padlo a já to, za co odsuzovala druhé jsem začala dělat sama. Partneři nějací pak byli, ale většinou nevydrželi odlišnost mého syna a vzdali to. A pro mne je dítě přednější než jakýkoliv chlap. Uzavírala jsem se víc a víc do sebe, izolovala se od lidí, syn samozřejmě chodil do školky pravidelně, povinnosti jsem si hlídala. Jen býv. manžel stále vyhrožoval, sociálkami, soudy, malý k němu nechtěl jezdívat - vracel se s horečkami, týden jsem ho dávala dohromady (nemilé vzpomínky). Mnohdy jsem pak zkoušela nepít vůbec, nejdéle jsem to vydržela půl roku, pak přišel známý od bratra a že si s nimi musím dát panáka - ouvej, bylo to jak bič a já do toho spadla nanovo. Už ne tak, že bych pila denně. Kolikrát mám pár týdnů pauzu, pak třeba přijde známá, dáme si pivo a pak zas třeba 3-4 dny mne to nutí pít a to mé tělo jde a tu lahev vína si v obchodě koupí a nezastavím ho, vychlastá ji do dna.

Teď mám rok přítele a tyto alkoholové "úlety či recidivy" jsou čím dál tím kratší a doba abstinence se prodlužuje. Je skvělý, i se synem si rozumí, byť někdy je i pro mne synátor oříšek (ten zas nejradši sedí u PC). Ale ve škole už má asistentku, takže úleva, byť je to a bude stále náročné. Sám nezvládne zajít ani nakoupit, i z náměstí, když měli rozchod, nebyl "v našem městě" schopen dojít sám domů. Mno ale to je jiné téma.
Prostě jsem strašně vděčná, že jsem narazila včera na tyto stránky, toto fórum a na příspěvek od Drahuš. I vám všem ostatním - pročetla jsem příspěvky a velmi mne to posílilo. Nelze běžně mluvit takto s lidmi na ulici, s odsuzováním od druhých mám velmi dobré zkušenosti, zejména od vlastní rodiny! Takřka se s nimi nestýkám a je mi líp .
Dnes jsem se rozhodla, že sem také napíši, snažila jsem se psát stručně , můj život toho obnáší mnohem víc než se vleze na tyto řádky. Nu důležité pro mne je, že jsem to ze sebe mohla dostat a že jsou tu lidičky, kteří mne dokážou pochopit, tak jako já chápu vás . Prošli jsme si a někteří stále procházíme stejným peklem. Já si minulý týden dala v pondělí 2piva, náročný den a konec stresů se školou a pak pila láhev vína denně až do čtvrtka. Můj samozřejmě naštvaný, jak ve čtvrtek dojel, ale překousl to. Beru, že jsem v poho až od soboty - tedy od 7.7. opět nepiji, což je chvilička. Ale ten spouštěč, jak sleduji, má spoustu alkoholiků - pohoda pohoda a pak jedno pivo, deci vína a kolotoč se roztočí nanovo.
Děkuji vám všem, nepřímo mi to včera dalo obrovskou vnitřní sílu a podporu abstinovat opravdu již dlouhodobě .
A přeji nám všem, aby mně i vám to odhodlání vydrželo. A též přeji spoustu krásných, pohodových a střízlivých letních dní.. (a omlouvám se, za ten můj dlouhý životní román)

Ahoj karafiátku( Ivčo), vítej mezi námi. Nejvíc mi pomohlo tady pročítat starší diskuze.
Asi není problém dát si vínko na relax nebo pro pobavení, od toho je vlastně ten alkohol konzumován. Horší je, že je to férová tvrdá legálně dostupná vysoce návyková droga. Takže když začneš pít tajně, když piješ i když už nechceš, když se ti myšlenky točí kolem alkoholu atd. víme co myslím, tak jsi pod vlivem závislosti. Už nepiješ jen sem tam, chlast tě dostal. Nejdřív zažene stres, únavu a povzbudí a pak tě táhne dolů, načež si vše vybere i s úrokama.
Mějte všichni hezký den, já musím fičet. Pápá