Alkoholik

piatok sam doma
seci znami chlastaju vonku
craving sa tu plazi ako had v getsemanskej zahrade

tak si jdi zaběhat, protože jinak tu máš před sebou ještě pěkných pár párů hodin přemejšlení jenom o nepití. Je lepší něco dělat, než sedět a přemejšlet o ptákovinách.

Včelař: naprosto přesné. Právě se bojím toho, že žádný dobrý konec to mít nebude.
Stef: Na hady je dobrý bič, umlátit hada bičem nebo klackem.

Dýchání, vzpomenout si na ty hrůzy po alko excesech.

Ale zase netřeba házet flintu do žita. Začal bych Drahoslavo u sebe a třeba se Ti ho podaří strhnout, nebo ne a pak se uvidí. Ale máš to zatraceně těžší, že máš vedle sebe taky norka. Ale možná to s ním nebude úplně beznadějný. Já kalil takovým způsobem, že žena začala alkohol nenávidět a stala se abstinentkou, přestože neměla nejmenší problém s pitím. :o))

včelaři, prosím rychlou odpověď- když teda budem abstinovat oba úplně, jak překonat ten začátek, to bažení, ten hnusnej absťák zas..nej. Bude víkend, začne to celé znova. Popíšu ti situaci. Dnes výročí svatby, přinesl mi do práce nádhernou kytici, poděkovala jsem a řekla, že bych radši k výročí začla nový život bez stresů z alkoholu. Abychom to příští výročí mohli oslavit v lepším duchu. Byla teď dost krize. Jo souhlas. Odvezl děti k babičce, posekal zbytek zahrady prý jedno pivo a že jde do města na kulečník na dvě piva. Tak to jsem se zasmála a pak se rozbrečela zoufalstvím, protože kdo by šel jen tak sám na kulec na dvě piva? To chci vidět ty dvě piva a ráno až přijdu z práce ten zpuchlý obličej a už o půl osmé bude mít v sobě jedno na spravení. A den zas v prdeli protože u jednoho to nezůstane i když mi teď přísahá, že jo. To už je tak ohraná deska, že jsem se zas rozklepala, že mi to dělá pár hodin po tom, co mi tady dává pugét a sliby. Měla jsem chuť hned jít, koupit flašku a na celé střízlivění se dočista vys... t. Když to takhle řeknu. Ale pak mi to došlo, že ta moje motivace je jinde. Já chci klid v sobě, já chci najít potěšení i bez chlastu. A v tom mi zavolal, že to uděláme teda na tvrdo. Ani spravovák, že mě nechce ztratit. Vím, že ty první dny jsou úplně nejhorší, prosím rady do nejtěžšího začátku. Vím aktivita, nějaký čajík na uklidnění.Budem o tom mluvit... řídit se heslem: nepiju dneska...Jet na 24 hod

Drahoslavo, to je těžký radit. Nejjednodušší je začínat abstinovat, když je člověku tak zle, že to snad hůř nejde. To asi nebude váš případ. Možná Vám nebo jemu bude drobet zle, ale zmákne to tím vyprošťovákem. U mě to bylo jednoduchý. Já se jak ten phoenix zvedal z toho popela a když jsem začínal toto období, tak mi bylo tak blbě, že jsem myslel, že se ani dalšího dne nedožiju. Taky jsem se nejdřív upínal, k pár dnům. Ale já už v tý chvíli se upínal ke třem měsícům, abych měl nárok na transplantaci jater. Mě bylo fakt tak blbě, že jsem myslel, že mi ten pajšl klekl. Zní to bláznivě, nebo i blbě co? Byl jsem v troskách, tak jsem začal uklízet kolem sebe. Ve chvílích, kdy jsem nic nedělal, tak jsem tu hltal příběhy lidí a hledal někoho, koho budu moct následovat a odpíchnout se tak. Od začátku jsem si vyhledával veškeré informace o alkoholu, koukal na filmy o alkoholismu, četl knížky, toto fórum. Když jsem se dal po dvou týdnech drobet do kupy, tak jsem začal shánět práci, protože jsem se na tu poslední vybodl atd. atd. Pomohlo mi v tom, že jsem už neměl kam šáhnout, za co bych si koupil flašku. Prostě jsem musel zatnout zuby, makat a krůček po krůčku prokousat těma prvníma dnama a tejdnama. Po měsíci už to bylo lepší a po půl roce supr. Ale furt na tom pracuju. Furt si to tu čtu, ikdyž je pravda, že mi to tu už elán spíš ubírá, než dává, ale opravdu jsem se upnul k práci. Od tý doby jsem přišel na chuť slovům Lorenza Diefnbachů, kterej napsal, že Arbeit macht frei. A ano, ta práce je univerzální prostředek na to jak zaměstnat mysl, vydělat peníze a osvobodit se od té alkoholové koule. Já vděčím za vše co mám práci. Ale jak si to každý udělá, to záleží jen na každým z Vás tady.

Ty brďo, tož to je příběh. Jsi dobrej, že pomáháš nám ostatním v motivaci. Já mám takovou chuť se napít a hned si vybavím ten třes a stres když se opilí hádáme před dětmi a pak tu hanbu ve mě, pak ten strach o manžela, protože když to přežene, tak vypadá, že to jsou jeho poslední chvilky. Ale on to vždy přepije a jede se dál. Ale s tvým příběhem se to srovnávát asi nedá. To už fakt buď a nebo nic, to jsi byl ještě ženatý a nebo ještě jsi, tvoje pití mi připomíná manželovo, jak dlouho jsi pil a kdy to začlo jít do úplných hoven. Manželka nezabrala jak jsem pochopila, až to zdraví? Ona aspoň chytla averzi k pití já to mám naopak, čím víc pije tak já taky. Paradox, ale já jsem taky pařila od 15 let, a mám ten chlast už zabudovanej do DNA. Bohužel

Drahoslavo, me to uplne dojalo, ze nakonec zavolal, ze chce teda prestat natvrdo. To je dobrej zacatek. Ber to jako odmenu za to, zes sama tu flasku nekoupila. Jinak ale myslim, ze byt v tom oba bude opravdu megatezky. Budu drzet palce. Podobne jako Vcelarovi, mne taky nejvic nakoplo k nepiti to, jak moc mi bylo spatne. Asi to nebylo tolik, ale stacilo to. Abstinovat ve dvou je osemetny v tom, ze se sice muzete vzajemne podporit, ale i stahovat. To rozhodnuti prestat ale delate kazdej zvlast, sam za sebe. Jestli to jeden dela kvuli druhymu, nebo se chvilkove necha ukecat, driv nebo pozdeji to pujde zas do haje. Musis si to v hlave cely prestavet, cim driv zacnes, tim snaz se to dela.
A k drivejsim prispevkum: na to, co si mysli lidi, se vykasli. Ti, co pomlouvaj, resi hlavne sva vlastni selhani a tak. Lidem, kteri nejsou vylozene dobri pratele, tem jsi vlastne lhostejna. Mluvi o tobe jen proto, aby zapadly jejich problemy.
Drzim vam moc pesti.

Tak o tom DNA to platí tak nějak i u nás. Sice máma totální abstinent, která tátu udržela, ale to co nevypili oni dva, tak já dohnal. Já začal taky v patnácti. Ale to byly takový nárazovky. Až postupně ve dvaceti jsem se tomu začal věnovat. Já pil, ale i se o ten chlast zajímal. O historii, výrobu a všechno kolem. Do těch dvaatřiceti to šlo nějak kočírovat, ale pak se ucho utrhlo a poslední dva roky byl nehoráznej masakr. Vím, že kdybych to neutnul v těch 34, tak 35 bych se nedožil. Když budeš mít chuť popisuju tu v nejstarších příspěvcích kam až jsem se propil... Žena se mnou kupodivu zůstala ač já sám jsem jí radil, aby utekla. Neutekla. Nevím proč. Asi opravdu nejsem špatnej člověk, ale člověk může bejt sebelepší, ale jak chlastá, tak se to všechno nuluje. Já jsem to tu psal. Bejt ženská, tak si před takovým chlapem jakej jsem byl já akorát tak uplivnu, když bych se nepoblil-a... Tvůj manžel má nakročeno k pěkným problémům a je jen otázka času, kdy se k nim dodrápe, když s sebou něco neudělá. Ale na to si musí přijít sám. To by se musel sám o svůj problém začít zajímat. Pokud je vůle, a člověk opravdu chce, tak není nic co by nedokázal. Já se zvedal z hnoje. Měli jsme sice barák na hypotéku, dceru, dvě starý auta a kde nic, tu nic. Já všechno prolil. Vždycky jsem dokázal vydělat na český poměry relativně dost peněz, ale o to víc jsem je dokázla prolejt. Jediný moje štěstí bylo, že jsem pil vždy kvalitu a nepouštěl jsem se do podřadnýho chlastu. To jsem dělal poslední rok a málem jsem se s tím dostal do Valhaly. Jak jsem psal, začal jsem makat. Za rok a půl jsem udělal střechu na baráku, dělám fasádu, koupil ženě nový auto, rozšířil včely ze 14 na padesát a zrovna minulý týden jsem se podivil, když přišel roční výpis z banky, že za posledních dvanáct měsíců jsem na příjmech protočil bohatě přes milion. Výdaje jsou skoro stejný, ale drobet nižší - dáno tím, že to dál investuji. Relativně se mám jak prase v žitě, ale makám dál, tak nějak se vnitřně snažím dohnat co jsem prosral a snad zdraví vydrží a ještě to nějakej čas dokážu. Moje bytí a nebytí je jen o pití, resp. nepití. Jde to, ale musí se chtít.

Mě je teď velmi špatně. Duševně. Spíš než naději, cítím beznaděj. Nechám to do rána uzrát, třeba už je tady ta změna.? Hm.... Dobrou noc všem