Alkoholik

A chci už to pivo poslat někam. Ty následky, které tu pročítám, to je děs a hrůza.

A dnes večer si zase dáš svojich 5 pív. Tak čo z toho písania? Rozhodujúce sú činy a nie slová. Bez toho, aby si pre abstinovanie aj niečo spravila, nemajú tie tvoje slová význam. Chodíš na nejaké sezení a večer si dáš opäť svoju dávku. Tak k čomu tam chodíš?

K tvojmu priateľovi. Toto si napísala pred vyše 2 rokmi. ....Našla si současného přítele, pro kterého je hospoda na prvním místě (ale na rozdíl ode mě nemá alkohol jako berličku, prostě mu chutná a asi to drží v nějaké normě) a tak dlouho se mu přizpůsobovala až jsem z toho byla tak unavená, že jsem tam, kde jsem. Vzpomínám si, když se to stalo poprvé (pít doma sama) - bylo mi smutno a on šel do hospody a do telefonu mi říkal, že se uvidíme zítra. Hrozně mě to ranilo, že tu hospodu neobětuje a nepřijede za mnou. Zatím jsem bohužel ve stádiu, kdy stále doufám, že příteli začnu stát za to, aby byl se mnou, stál při mě a dal mi i jiný smysl života, než jen krátkodobá zábava či útlum po alkoholu. Ale vnitřně vím, že to tak nebude. Tohle je jeho život, jemu vyhovuje a mě táhne ke dnu. Po pravde, nechápem prečo so ešte stále s ním. Za celý čas ste sa vo vzťahu nepohli ďalej. Tak čo od toho vzťahu očakávaš v budúcnosti? Akú zmenu?

Hani, i večer o filmu nebo s knihou je příjemný. A ráno po něm neboli hlava. Někdy máme pocit, ze bez těch svých chlapů bychom byly trosky...
Také uz za ním nechodim na bar kazdy den. A když jdu, zdrzim se tam jen chvíli. Na děti jsem sama, za dcerkou do lazni se nedostanu. Jeho dcera má totiž ten víkend narozeniny. Za tatikem přijede jen kdyz něco potřebuje. Tak tu byla po roce a kde jinde dělat oslavu, kdyz ji papínek spunktuje.. Ty rozdíly mezi jeho rozmazlenou, arogantní slečinkou a MÝMI dětmi byly, jsou, budou a ubijeji mě. Na prvním místě u nej je bar a me se čím dál víc vzdaluje.
Cítím, jak pomalu, ale jisté ten vztah skomírá.

Nic nehrotim. Jen ta jeho štěkna si na mě otevře ještě jednou ústa a vysvetlim ji to stručně, ručně.

No a zbytek se nějak vyvrbi. Pro udržení vztahu za ním ale do baru lézt nebudu

Krtku, protože si říkám, že pořád lepší něco, než nic. Až se přestanu zajímat o zkušenosti jiných, až přestanu hledat odbornou ambulantní pomoc, pak si rovnou můžu říct, že místo piva bude lepší flaška vodky A k příteli? Máš pravdu a já to vím. Ale co mám dělat jiného, než doufat, že jednou ho opustím bez abstinenčních příznaků a zoufalství, ze kterého šílím? Každý týden chodím na terapie, pracuji na tom. Změnit psychické nastavení zas tak rychle nejde bohužel, to mi bylo řečeno hned při zahájení léčby.

Leni, chápu. Život s takovým člověkem je jako žít sám. Mně už to došlo dávno, když nastiňoval, že kdybychom měli děti, tak přeci on bude vydělávat a na mně je starat se o děti, chodit s nimi k doktoru, do školy, a tak. Že on si zaslouží odpočinek po práci. V tu chvíli mi nějak došlo, že tento člověk by rodinu živil, ale nikdy pořádně nebyl její součástí. Souhlasím, pokud chce být v hospodě, jeho věc. Ty seš dál.

Hani, co máš dělat jiného? Opustit ho! S absťákem či bez. S pocitem zoufalství či bez něj. Byť je to těžké - mysli hlavně na sebe. Buď sobec

Hanka, ale ja netvrdím, že tu nemáš písať alebo nemáš chodiť na sedenia. Ja len tvrdím, že začni teraz. Na to nepotrebuješ čakať na nejaké psychické nastavenie. Jednoducho si povedz, že Dnes nepijem.

Ahojky vespolek. Myslím si ,že Hanka ještě k tomu nedozrála.Zatím si jen pohrává s představou jaké by to bylo fajn nepít ,mít milujícího přítele a děti.Ale Hanko ,čas utíká rychle a sama víš ,že ti to takhle dávno nevyhovuje.Už nemáš potěšení z piva , není Ti dobře , že selháváš. Nejlepší řešení ,by pro Tebe bylo léčení.O tom ,že jsi alkoholička není pochyb. Nastartovala bys tam svou abstinenci,neměla bys čas na nudu.Našla bys jiný náhled na život. A přišla bys domů v lepším psychickém stavu bez úzkostí .Vím ,že to odmitneš s výmluvama ze to nejde.
Drahoslavo tys to chytla dobře za pačesy.Kvuli dětem a sobě.Tleskám.A Lence i Lemonce.No musíme se pochválit za správnou cestu.

Ahojky vespolek. Taky máte pocit, že se skoro s každým alkoholikem táhne nějaké nevyřešené trauma v životě. Nějaké bolest, vztek na sebe, na někoho... Teď mluvím obecně - jak z toho ven? Terapie?

Odpustit. Těm, co figurovali v tom traumatu i sobě. Uvědomit si, že každý tady máme nějakou svou životní cestu a překážky, které máme zvládnout a překonat. A pokud jsme je nezvládli, říct si, dělal jsem všechno, čeho jsem byl v té chvíli schopen. Nic není náhoda... A to odpuštění se někdy může zdát nemožné.

Maris, děkuji a NAPODOBNE... Jsme šikulky, všechny a vsichni.
Ronald:naprosto souhlasim
Remi:jak odpustit, kdyz jen pri vzpomínce mi chce vyskočit srdce, zatinaji se pěstí a derou slzy do očí? Jedná se o nevl.otce, zničené dětství a bolestné vzpomínky. Namísto odpuštění jsem v křížku i s jeho dcerou, mou sestrou. Ma povahu po něm a ja ji prostě nemohu prekousnout

Krtku, Maris a další. Jak jsem pročítala dřívější příspěvky máme to, měli jsme, všichni podobné. Mě hodně nahlodává ta myšlenka, že přeci chodím do práce, sportuji, najdu si čas na četbu, funguji normálně. Tak proč si večer nedat pár piv na zklidnění. Jako že nevypiju litr rumu nebo tak. Tak proč ne? Ale zároveň vím, že jsou to jen kecy.
Včera jsem opět objela okres, už při cestě zpět přišly zase ty úzkosti. Ale nezastavila jsem se pro pivo. Měl přijet tatí, tak jsem čekala. Jenže když měl jet pryč, už to přišlo. Že už mě dnes nic nečeká, že tu zůstanu sama. No zajela jsem si. Mám to jako nějaký rituál - za odměnu. A je fakt, že z určitého hlediska se ho vzdát nechci. Pořád hledám cestu jak to zkloubit, aby to fungovalo líp, aby mi ze mě druhý den nebylo tak zle. Takže možná sem vážně píšu jen plky a nechci. Lidi prosím, napište kdybych Vás tím otravovala nebo sem prostě vážně nepatřím, dle Vás!