Alkoholik

Jindro, souhlasím s tebou, pobyt v léčebně, jako poslední šanci neodsuzuju ale vyzkoušet nabízené možnosti před nástupem do léčebny upřednostňuji. Jestli to někdo rovnou zabalí a cíleně se dochlastá do léčebny, to je jeho věc. Já nemám s alkoholem problém v rodině, ani v práci, ani finanční a ani zdravotní. Minulý týden jsem si nechávala dělat u svého obvoďáka pravidelné roční vyšetření a všechny hodnoty mám na 1*. Nejsem neopila tak, že bych nevěděla co dělám, nikdy jsem neměla problémy vstát druhý den do práce. Nepiju tvrdý alkohol, zcela výjmečně pivo, jinak víno. Pomoc v AT jsem vyhledala dobrovolně, protože si myslím, že až tak moc pravidelné pití není dobré a protože jsem hodně svobodomyslný člověk, potřebuju nad sebou malinko bič, abych se k něčemu vybičovala. Z rodiny ani mého okolí o tom nikdo nemá ani tušení. Je pravda, že jsem pila vždy sama a neveřejně ale nikdy jsem se nedostala do opileckého stavu, abych na sebe upozornila. Já jsem přesvědčená, že to zvládnu.

Zdravím všechny. Četl jsem si všechny příspěvky a teď bych rád reagoval. Já sám nepiju. Ale můj otec pije a to hodně. Dokonce jindro má i podobnou práci tedy že pracuje za provize. Je mi 18 a mám mladší sestru a té je 15. Studuju také mimo město tedy bydlím na internátu. Vy zde píšete že musíte synovi platit internát. Ale přeci internáty se platí na půl roku dopředu tedy 3 měsíce Vaší léčby by nezpůsobily žádný problém. Dále bych chtěl reagovat na to co jste psal že veme peníze a odjede. Chovám se ke svému otci podobně, né že bych ho neměl rád ale tím že neustále pije se mi oddaluje. Vždy když se opije vrací se k věcem dávno zapomenutých apod. Ale vlastně nejhorší je že už několik let "slibuje" že přestane. Také nechce jít do léčebny. Tvrdí nám jak s tím bojuje. Dokonce že už na dobro přestal. Ale vždy se k flašce vrátí. A já už sem toho měl dost, neustálé ujišťování že to bylo na posled mě od něj tolik odehnalo že už sním nedokážu mluvit na normální téma. Mrzí mě to protože z dřívějších let si ho pamatuji jako sice přísného ale hodného otce. S kterým byla zábava a kterého sem si vážil když mě doprovázel na tréninky s fotbalem. Ale ted už je to jen a jen horší. Řekl bych že vím jak se cítí asi Váš syn. Můj otec do léčebny nikdy nepudu ale musí počítat s tím že stratí vše co do teď měl, už i sestra je vynervovaná jen když vidí že se napil. Otec slibuje že přestane jenže už mu nikdo nevěří a já se ani nedivím. Bez léčebny to prostě NEJDE. Je mi líto ale bez léčebny to v životě nepřestane. A Vaše děti se od vás nakonec odvrátí a budou si Vás pamatovat jako opilce který když se napil dělal rámus a řval. A nebudou si Vás pamatovat jako tátu s kterým prožily nějaké pěkné chvíle.

Zdravím vás,To,co jste napsal,je a není pravda.Pokud píšete o svém otci,že pije a hodně,no,to já hodnotit nemohu,já ho neznám.Ale zarazil mně váš názor,kde uvádíte,že nikdy nebyl moc nic otec,přesto,že s vámi chodil na tréningy fotbalu a věnoval se vám.Víte,nenapadlo vás někdy,že se uchlastává,protože vy máte, nebo jste měl někdy větší nároky a ať by pro vás udělal cokoli,stejně budete nespokojen?Že vám třeba v tom fotbalu hodně věřil,trávil tam s vámi hodiny na treningu a vy jste se pak třeba-na to vykašlal?Jste ve věku,(nevím,jestli už máte děti),kdy o tom nemáte ani ponětí.Nepřeji vám to ,ale jednou můžete začít pít i vy,až zjistíte,že se někde stala chyba a vy s tím nic nemůžete udělat.Když jste byl malý kluk jistě si pamatujete na Mikuláše a čerta,kteří vás nutili,aby jste recitoval básničku a aby jste se polepšil.A vy jste nevěděl,co máte dělat dříve a moc jste se bál.Tak to samé třeba teď prožívá váš tatík.Nedělejte ze sebe Mikuláše ani čerta.Vemte ho do náručíe,jako vás třeba tenkrát vzal on a pomozte mu,jako on tenkrát pomohl vám ,tím,že vám dal pocit bezpečí.Hledal jste někdy ,někde příčinu proč rád pije?Budu rád,když mi napíšete, jak otci pomáháte,nebo jste mněl snahu mu pomoct přestat s pitím.Nevím ,já do toho nevidím.Fakt je ten,že do psychiatrické léčebny ho můžet šoupnout kdykoli.Dokonce ho můžete zbavit prostřednicvím soudu svéprávnosti.Tak způsobů,jak to řešit je opravdu mnoho.Jsou dobří a špatní soudci.Nevím ,jaký soudce jste vy,neznám váš příběh.Zatím mi připadá,že jen soudíte.Přeji vám,aby jste vybral to nejlepší řešení pro vašeho otce,ne pro vás.Tak to je zase můj názor.Ale vy s ním samodzřejmě souhlasit nemusíte.Přemýšlejte a hodně úspěchů.

Nepochopil jsem ted Vaši odpoveď. Chci se Vás zeptat přímo chcete přestat s pitím? Nebo sem píšete aby Vás lidé litovali? Vaše přirovnání k Mikulášovi a čertovi mi příjde hloupé. Fotbal hraji neustále takže to příčina určitě nebyla. Otci sem se snažil pomoci jak jen to šlo. Chtěl sem se mu stát možná i nejlepším přítelem ale tím se mu stal bohužel alkohol. Tedy jediný přítel s kterým trávil dlouhé noce v garáži či na půdě. Když se otec napije stále si na vše stěžuje dělá ze sebe chudáčka přitom největší chudáci jsou matka a sestra. Otec začal pít když umřela babička respektive jeho mamka. Ale myslím si že alkoholem tu bolest naprosto nezažene. Jednou se pohádal se strýcem a od té doby ho nemůže vystát. Nejednou jsou všichni pro ti němu. Pořád tvrdí jak mu nikdo nepomáhá jak nemůže vystát matčinu sestru matčiného otce. Tím že mi bylo 18 tak jsem se rozhodl že se odstěhuji. Nyní bydlím sám a když v pátek přijedu ze školy. Cítím se v klidu není doma nikdo kdo by pil a stále si na něco stěžoval. Dříve než sem ale bydlem sám tak sem doma nechtěl trávit moc času. Díky tomu že jsem měl přítelkyni a stále mám sem byl co nejvíce s ní.Byli jsme většinou venku nebo u ní doma. Protože k nám sem jí moc vodit nechtěl protože jsem netušil kdy příjdeme a otec bude opilý a stropí nějakou scénu. S pohledu Vašeho syna se Vás chci zeptat napadl jse ho někdy pod vlivem nebo ste mu nadával ? Mě ote pod vlivem "jen" nadával a to způsobem kterým sem to určitě nečekal tedy sprostými slovy nešetřil a vyčítal mi spoustu chyb že sem lempl a také vytahoval věci staré už několik let. Jen si myslím že kdyby u Vás vyděl alespon POŘÁDNOU snahu přesta třeba by s Vámi kontakt navázal. Myslím si že nechcete aby až mu bude 18 od vás odešel. Tedy pokud mu už 18 nebylo. Otec pro mě vždy znamenal ochranou ruku, přátelství, myslím si i zábavné činosti společná "oprava" auta atd. Ale ten alkohol to vše vzal. Začal pít když mi bylo 14. Tedy možná pil už dříve ale poprvé jsem pocítil že to není v pořádku ve 14. A myslím že by jste třeba i udělal obrovský dojem a lidé by Vás uznávaly kdyby jste se léčil a dělal pro to vše. Myslím že by Váš syn semnou třeba i v mnohém souhlasil. Protože si myslím že mi synové alkoholiku toho máme hodně společného co se týče skušeností možná i pocitů. Třeba se tváří na venek jinak než na tom je psychicky. Ale tak do podrobna Váš příběh neznám.

A musím ještě jednou napsat jednu věc. Jindro Vy chcete pomoci s pití nebo tu pomáháte lidem. Mě se zdají Vaše příspěvky jako by jste byl doktor který pomáhá lidem. S prominutím ale já pomoc nepotřebuji tedy že mi píšete že by jste byl rád abych Vám napsal jak otci pomáhám přeci zde se nebavíme o mě. Ale de tu předvším o Vás. Zdá se mi že přestat s alkoholem není zrovna Vaše priorita. Ale tím ubližujete nejen sobě ale v první řadě své rodině. A nesnašte se mi tvrdit jako můj otec že tím že mu zemřeli rodiče už žádnou rodinu nemá. To je přeci lež, rodina jsou Vaše dítě, manželka.

Zdravím v první řadě musím souhlasit aspoň trochu s Romanem. Vaše děti to musí nést nejhůře. Byl jsem alkoholik (tedy stále jsem). Nemohl jsem do léčebny už jenom to prostředí mi nahánělo hrůzu. Měl jsem kamaráda který měl chatu na horách. Udělal pro mě to že semnou jel na 2 měsíce na chatu. V práci problém neměl protože vlastní firmu. Na chatu je to z nejbliší vesnice 15KM. Je to opravdu samota. Na chatu nás odvezla manželka mého kamaráda. Já sem si v práci vzal nemocenskou. Po ty dva měsíce které jsem tam byl bez alkoholu to pro mě bylo hrozné dostavovali se abstinenční příznaky ale díky odloučení od civilizace jsem si nemohl zaběhnout přes ulici do večerky pro nějaký ten alkohol. Kamarád je abstinent tak ten s tím neměl žádné problémy. Tyto dva měsíce mě dostaly nakolena. Ale každý den mi volaly děti a manželka jak se mi daří. To mě drželo aspon trochu nad věcí. Po návratu jsem se rozhodl pro léčbu protože jsem vyděl že moje rodina mě v tom začla podporovat a hlavně děti mi začaly zase pomalu věřit. Tedy odebral jsem se do léčebny. Po návratu jsem opustil zaměstnání chtěl jsem začít jak se říkat s čistým štítem. Našel jsem si novou práci tedy nikdo nevěděl o mé minulosti s alkoholem. Samozřejmě nemůžu říci že jsem na 100% vyléčen to nebudu nikdy. Ale vím že při mě stojí moje rodina. Děti si ke mě znovu našli cestu i rodinní příslušníci mě podporovali a dokonce mě ted si myslím mají dokonce i radši než před tím. Když sem pil tak vyváděl scény hádal se s příbuzenstvem. Ale když vyděli mojí snahu tak se ke mě připojili a podpořili mě. Nyní s nimi mám mnohem lepší vztahy. Sem rád že jsem se k tomuto odhodlal. Bylo to především kvůli dětem. Když sem se jednou opil a vyděl jejich vyděšené tváři v tu chvíly jsem si řekl že je opravdu něco špatně. Jindro skuste se podívat někdy do obličeje lidí kteří Vás vydí opilého respektive do očí potomků. Musí Vás něco zarazit. Je to samozřejmě můj případ ale myslím si že je to skušenost o kterou jsem se podělil rád.

po přečtení posledních příspěvků jsem trochu zklamaná,myslím že někteří přispívající vůbec nepochopili o co jindrovi šlo,založením tohoto tématu.

Ahoj všem,
Musím zde napsat,že jsem si řekl,že už sem nic psát nebudu.Ale, přesto mi to nedá a musím odpovědět na poslední příspěvky.

Jindro, taková rozhodnutí nedělej a piš sem dál. Proto je to forum, aby tady mohl každý napsat svůj názor.
Mě se taky všechny názory nelíbí, ale o tom je život. Mám dvě známé, které prošly několikrát léčebnou a vůbec jim to nepomohlo. Návrat do reality ze 4.měsíční izolace v léčebně nezvládly. Já jsem natolik citově fixovaná na svojí rodinu (manžela, dcery a vlastně i psy), že si nedovedu představit opustit je na týden, už vůbec né na delší dobu. Navíc nemám ráda jakékoliv seskupení lidí a organizovanou činnost, takže léčebna by pro mě znamenala obrovský stres a výsledek by byl asi naprosto opačný než kvůli kterému bych tam měla jít. Pokud je šance vypořádat se s alkoholem ve svém reálném prostředí, tak to upřednostňuju a odmítám závěry, že se léčebně stejně nevyhnu. Pokud je s léčebnou někdo smířený a srozumněný, že to jinak nejde, tak proč ne. Já mám názor jiný. Stojím si za ním a vychází mě to.

Romane,kdyby jste trochu pozorněji přečetl všechny mé příspěvky ,nemohl by jste napsat to,co jste napsal.Nechápu,proč jste zrovna četl tyto stránky,když vy nemáte žádné potíže s pitím alkoholu. Odstěhoval jste se a zařídil si svůj nový život.Otce jste nechal pít v garáži,nebo na půdě,jak píšete.Nebo vás něco trápí?Já vám odpovím.Vy toho svého otce máte rád.A asi vás to trápí to,že jste se na něj vykašlal a nechal ho tam se upít.Nebo si myslíte,že váš otec nad vaším odchodem jásal?To je přeci nesmysl.Pokud jde o mého syna,vy nic o našem vztahu nevíte a zase jste se snažil vzít na sebe roli soudce.Když vám napíši,že mám syny dva ,ještě jednoho,který chodí na základku a dělám věci(možná pro vás samodzřejmé),že jim vyperu a vyžehlím špinavé prádlo,že chodí v čistých ponožkách,nejsou špinávý,to,že jim uvařím jídlo,aby nemeli hlad,že tomu mladšímu dělám denně ráno svačinu do školy,že když mi delší dobu nezavolá,že mám o něj strach,to,že s ním chodím dvakrát do týdně na trening florbalu,to,že to,co si potřebují koupit,(teď mám na mysli třeba oblečení,nebo pomůcky do školy atd),dostanou,že se jim snažím udělat občas radost třeba nějakým dárkem,po kterém touží.To,že bych chtěl pro ne nejlepší?A vy mně chcete soudit?Za co?Že jsem našel odvahu,napsat do výkladní skříně internetu,že mám problém s pitím a hledám někde nápravu?Oni ví o mém problému a protože to ví a já chci,aby se tím trápili, snažím se najít nějaké,(to je jedno jaké),řešení mimo léčebnu!Kdyby mi byli lhostejní nepsal bych sem!! Tak to je všechno,co jsem vám chtěl napsat.