Alkoholik

Ahoj všichni.

Celej dnešní den jsem strávila počítáním tohoto fóra a musim přiznat, že mě hodně nakoplo a dodalo mi odvahu. Díky za něj.
Je mi 29 a leju už fakt dlouho. Začalo to asi s mým prvním přítelem, bylo nám 19. Oba introverti, a tak jsme si od prvního rande pomáhali vínem. To nám zůstalo, dokud jsme se nerozešli. Nebylo to každodenní pití, ale pokaždý, když jsme byli spolu. Když jsem začala bydlet sama, občas jsem si den/večer zpříjemnila flaškou a frekvence pití začala narůstat...

Aktuální situace vypadá tak, že stáhnu flašku vína a "dodělám" se tvrdým. Když nemám víno, zvládnu flašku slivky, rumu. Ráno se proklínám a pachuť v puse mi připomíná, jaká jsem kráva. A každý ráno si říkám, že tohle musí přestat. A každej večer přitom zas leju...
Stydim se před svým manželem, kterej mě opilou nesnáší. Je mi ho líto. A styděla jsem se ještě víc, když jsme se nedávno stěhovali a on nacházel po skříních prázdný lahve. Příšernej pocit.

Moje mamka se taky utápěla ve víně. V pubertě, když jsem už chápala o co jde, jsem to nenáviděla. Povadlý víčka, přiblblej úsměv, úplně jinej tón hlasu. Přála jsem si, aby si tu lahev aspoň otevřela třeba až večer, a ne už ráno - k vaření. A teď jsem stejná.

Jsem ráda, že jsem našla tohle fórum, motivaci a možnost se svěřit. Dneska si teda nedám...

Ahoj, tak dneska si teda nedáš, a co další dny? Jinak já jsem na tom podobně, akorát je mi o pár let víc (přes 40).Taky leju víno, občas tvrdý, v hospodě pivo.

Ahoj Davide, právě doufám a věřím, že tady - s váma - zvládnu i ty další. Jak dlouho abstinuješ ty?

Ahoj,

držím palce. Můj příběh se od tvýho sice trochu liší, ale ne zas tak moc. Přestala jsem před týdnem a zatím dobrý.

Bojuješ sama, nebo máš v plánu terapii?

Ahoj, zatím sama a uvidím, jak to půjde.. Trochu se bojím, že bychom si s terapeutem nemuseli sednout a já bych zbytečně přišla o čas (a peníze)...

Taky moc držím palce. Jak to zatím zvládáš, jak se cejtíš?

Zkusil bych poptat nekolik terapeutu a zjistit, zda umoznuji pocatecni sezeni, konzultaci zdarma a nebo za snizenou cenu. Cas, penize .. kolik jsme ho ztratili pitim a kolik propili penez?

Chápu, já taky sama, ale v případě neúspěchu jsem rozhodnutá pomoc vyhledat. Já se cítím dobře, jenže to bude asi tím, že jsem pila jen jednou až třikrát týdně (zato do úplných sra*ek)... Myslím, že pokud někdo pije denně, je to asi těžší.

Před necelým rokem jsem přestala kouřit a vše relativně bez problému, akorát se mi o cigaretách dodnes zdá )) no doufám, že s alkoholem by to mohlo jít podobně snadno.

A jak je tobě? Co na tvoje rozhodnutí říká přítel? Můj to víc než kvitoval, zažil si se mnou krušný chvilky.

Já pořád moc nevím, jak to oznámit lidem v okolí. Přece jen mě v podstatě každej znal se skleničkou vína v ruce... Nějak si nedokážu představit, že jim říkám, že jsem alkoholička.

Michale, to je dobrej nápad, díky. Kdyby tu byl někdo z Prahy, budu případně ráda za osobní zkušenost a tip...

Ožralok - Tak to máme úplně stejně. Vůbec nevím, jak to budu vysvětlovat rodině, přátelům. Ne že by tušili, že mám problém, ale zároveň věděli, že si s nima vždy ráda dám. Vůbec nevím, jak to podat..podle mě si budou myslet, že to přeháním, nebudou mi můj problém věřit... Manželovi jsem nic zatím neřekla. Už jsem ho "namlsala" párkrát a po dvou dnech se vrátila k původnímu maratonu... Nechci ho zase případně zklamat. Teď, tady a s váma cejtim, že to může jít líp.

No a cigarety... Kouřim elektronickou, s tím chci taky skončit, ale aktuálně mě víc pálí ten chlast a oboje najednou bych nedala... Jsi dobrá, smekám. Určitě to zvládneš i s alkoholem! )

Neni potreba nic vysvetlovat a omlouvat. Proste jsem se rohodl nepit mesic a je z toho nekolik let. Tecka ).