Alkoholik

Rachel napsal:
LIbuš, mě podporuje manžel. Ty jsi frajer

Není to jen o nalezení jakoby jiný zábavy. To nestačí. Přestat pít je podle mě právě jen začátek. Lidi si myslí, že to je jakoby o odříkání, o tom, že nemůžeš a nesmíš. Jasně. Mnohem víc je to o tom, že najdeš důvody že pít NECHCEŠ.

Je o odkrývání jednotlivých vrstev sám sebe, co se dlouho pohřbívali pod pití. Vyleze smutek, vztek, samota, zoufalost. To všechno nás nesmí vystrašit. To jsou pocity co chtěli pozornost a my jim jí nedali. Tak to tam hnilo a plesnivělo. Teď to může ven. Vrstvu po vrstvě se to dá zpracovávat. Pomalu, krok za krokem. Je to cesta. Ale v průběhu tý cesty začne šlověk vidět co to přináší. Mě konkrétně to přináší svobodu, uplné osvobození. Nejen od pití. Ale i od těch důvodů. A vrchol toho je MÍR, mír v mysli a těle. Najednou se to promítne do okolí. Najednou se začnou zlepšovat vztahy a vše kolem. Pokud je člověk správně nastaven a vydrží, úspěch je zaručen. ) Hodně zdaru všem!

Souhlasím se vším. Za sebe říkám, ne vždy je to jednoduché, mnohdy velmi těžké projít tou temnou stezkou zapomenutých kostlivců, ale stojí to za to. Jak říká Anna Hogenová - napít se z vlastního pramene. SVOBODA, to je to správné slovo. Dnes jsem byla nakoupit, je skvělé, že už se nemusím tahat s těma lahváčema.

Libus, dobre delas. Tyto reflexe, pozorovani sveho chovani, jednani mi prijdou uzitecne.

Libuš, tak to gratuluju. Já mám podobný zážitky, když navštívím někde večírek. Ty lidi to ale nevidí. Pije se opravdu všude a hodně. Mám souseda. Pije hodně vína, je mu třeba 51, nemá vlasy, je takovej zeleno šedivej (to jsou játra), věčně ho něco bolí. Ale na vínečko nedá dopustit. Prokládá to masem a kořalou. Ráno tvrdí, jak mu je dobře, ale prostě je vidět, že neni. Proč si ty lidi tak lžou? A přede mnou ještě víc, snaží se dělat, jak je to skvělý pít.

Já jsem se naučila využívat vztek, jako hnací sílu. Dřív, když mě něco vytočilo, hlavně teda matka v 98%, tak sem se šla napít. Dala jsem si nějak dohromady, jak se ke mě chovala, co mi všechno provedla a jsem na ní prostě naštvaná. A vim, že ona se navíc raduje, když mam problémy (zvrácené, že). Takže, když to na mě přijde, řeknu, takovou radost jí neudělam. Nenapiju se. Mojí abstinenci lidi sráží a vysmívají se jí. Ale já vim svoje. Cítím se orpavdu líp a líp. Díky nepití si nezanášim tělo a když to podpořim správnym myšlenim, cvičenim, atd, atd, tak se budu mít nejspíš mít dobře i stará, což se o většině alkoholiků říct nedá....

Btw neexistuje ani jedna studie, že alkohol skutečně nějak pomáhá. Jedna velká studie, dlouho prováděná, zatím dokazuje, že alkohol není bezpečný v žádném množství. Prostě tudy cesta nevede. Beru se jako takový průkopník:)))

Držte se!

Na co studie, kdyz se napijes a je ti blbe, tak to nepotrebujes mit v cislech na papire, ne?

NO ty výzkumy už se netýkají alkoholismu a nadměrnýho pití ale spíš jedna dvě sklenky denně. To se tvrdilo, že je zdravé. Ale přichází se na to, že ani tohle neni zdravý neni. Nebo takový pití jako jednou týdně 3-4 piva. Ani to neni prokázaný jako bezpečný nebo snad zdraví prospěšný. To je jen lobby firem, co nám nutí že pít v malý míře nám prospívá...

Tiež si myslím, že neexistuje bezpečná dávka alkoholu. Ja nebezpečie ani tak nevidím v tom, že keď si dáte, tak si poškodíte zdravie. To tiež. Ale skôr v tom, že nikdy neviete ako dopadnete, keď začnete popíjať. Vidíte to, keď ste v mladosti začali s partiou. Niektorí sa oženili a prestali, niektorí to obmedzili, niektorí si idú to svoje ďalej, niektorí sa zničili a len prežívajú a niektorí už pomreli. Sem tam niekto prestane v pravý čas.

Ahojte, jak se vám daří. Já jsem momentálně nemocná, mám nějakou chřipku. Jak je to moje tělo oslabený a možná se i čistí, vylézají vzpomínky. Zase mi dochází, jak jsem se chovala a co jsem dělala, když jsem pila. Jak strašně moc mě to ovlivňovalo jsem v tu dobu vůbec netušila. Myslela, že jsem to já. Že takhle se chovám já. Jak jsem byla mimo, ovlivněná tím jedem jsem vůbec nevnímala. Jak jsem dneska plná vděčnosti, že jsem to zastavila. Nejlepší volba mýho života.

Rachel,

"drž sa!!!"...

1url.cz/IupnY

Ahoj Rachel,
u mě dobrý.
Taky mi dochází plno věcí a hlavně to, jak moc alkohol ovlivňoval mojí psychiku a chování.
Postupně překopavam celý svůj život. Baví mě to. Měním od základů téměř vše a hlavně sebe.
Někdy mám také ale takové melancholické stavy, co jsem měla dělat jinak a co vše jsem zkazila. V tom se ale snažím moc nehrabat, protože minulost nemohu změnit. Ale stejně, např. jsem uklizela skříně a našla jsem krabici s hračkami dětí. Přišlo mi líto času, kdy jsem je odbyla, ať si hrají samy a radši jsem popijela, protože jsem měla brouky v hlavě. Vychovala jsem z nich slušné, samostatné, vzdělané lidi, ale uvědomuji si, že jim možná jako v dětství mě, chyběl v dětství někdo, s kým si chtěly hrát..No, to už nezměním, tak se alespoň budu snažit, aby teď viděly spokojenou mámu, o kterou se nemusí bát, a která jim nedělá ostudu.

Ahojky, ano chápu, taky lituji. Ale jak píšeš, nemá cenu se v tom topit, jdeme kupředu. A kolik lidí si to nikdy neuvědomí... Já žiju na vesnici a tady se vesele chlastá dál a dál.

CO jsem dnes někde četla, ženskou co 4 toky nepije a kompletně se jí změnil život. Já nepiju 14 měsíců a už to hodně pocituju. Ona tam psala, že nepadla na dno, ale že si uvědomila, že její život byl plný malých pádů na dno. Tak to byl přesně můj život. Plný malý pádů. A tomu je prostě konec. Už nepadam. Žiju normální život. Nahoru dolu, ale ne jen dolu. A myslim, že vlastním snažením to pujde pomalu nahoru.

Škoda, že ostatní přestali psát! Jestli sem zabrousíte, napište jak se vám daří!