Alkoholik

Já vím,já vím.Jsme si v tomto hodně podobný,pro mě autorita vždycky značila něco s čím musím bojovat.Všechno jsem pochopila s léčbou muj život/do té doby perfektní krom pití/dostal uplně jiný směr a já si musela přiznat že jsem často chybyla.Ale bolelo to doprkýnka,myslím na duši.Jak jsem psala jsi na začátku s velkým zájmem sleduju jak to zvládáš.Hlavně piš o svých pocitech a o všem.

Ivliku, začínám tušit, že budu muset přiznat hodně svých chyb i když si myslím, že žádné nemám Až si naplno uvědomím kolik trpělivosti se mnou - s paní dokonalou měly a mají dcery a můj manžel, tak pak se to asi začne obracet k lepšímu. Jediné pozitivum z toho dnešního sezení v AT je fakt, že mě psycholožka řekla, že jsem, co se týče alkoholu hodně k sobě kritická. Já se snad začnu hledat jako nějaký puberťák, no alespoň se na stará kolena nezačnu nudit a nepropadnu do stařeckého stereotyp.

Mám za sebou druhé sezení v Laxusu a jsem nadšená. Hodina plná povídání a emocí. O alkoholu nemluvíme, přestávám si připadat jako alkoholik a začínám si připadat jako blázen Příští týden jdu znova, už se těším. Pokud jste někdo z okolí Pardubic nebo Hradce, tak s návštěvou Laxusu vůbec neváhejte.

Ty jsi z Pardubic Hani?Já jsem se v Pardubicích narodila mám tam příbuzenstvo.Zvládla jsi další sezení,jseš příklad pro ty co mají problém a chodí sem na net.Když jsi sama zvládáš to v pohodě?Nepřemejšlela jsi o tom svěřit se,dcerám nebo manželovy?Já bych to v sobě neudržela,ale píšeš sem a to určitě taky hodně pomáhá.

Ivliku, já jsem z HK, do Pardubic jsem jezdila do školy. A z Pardubic pochází můj manžel. Nemyslím si, že bych byla až tak velký příklad, necítím se tak, sama potřebuju podporu a učím se v tom orientovat.
Se svěřením se dcerám a manželovi.... já nevím. Je to složité. Nikdy mě neviděli nadměrně pít, neviděli mě opilou. Já jsem paní dokonalá, která všechno zvládá a žije si poklidný a bezstarostný život. Kdybych jim řekla pravdu o alkoholu, dívali by se na mě, že si snad něco z nudy vymýšlím. Takhle se z toho musím dostat sama bez ohledů, podpory a pomoci okolí. Sama jsem se do toho dostala a v první fázi se z toho musím sama dostat. Když půjdu s pravdou ven, byla bych jako ostře sledované vlaky, kontrolovali by mě i jaké mléko si leju do kafe a myslím si, že by tahle péče měla na mě asi opačný vliv. Je to těžké vysvětlovat ale dělám to, co si myslím, že je v dané situaci pro mě i mé okolí nejlepší. Po dvou sezeních v Laxusu je mě jasné, že si za půl roku docházení tam, budu muset udělat sama v sobě hodně velkou inventuru. A o tom to asi je.

Hani,
do HK jsem jezdila čtyři roky ve svém dost těžkým období. Vždycky jsem se tam těšila a někdy odjížděla jak píšeš se smíšenými pocity o sobě. I když jsem tam jezdila kvůli synovi, řešil se tam hodně spíše můj problém a já tak mohla synovi lépe pomáhat.
PS. Někdy je týden dlouhá doba,ale ten čas mezi tím je taky důležitý, vše se uleží - rozleží- pořádně dozraje. Myslím, že Ti rozumím.
Květa

Květo,díky za tvoje slova, jsou milá. Je paradoxní, že mě podpoří naprosto cizí a anonymní lidé a né vlastní rodina, ale to je moje rozhodnutí a beru to tak. Já nechci žádnou lítost ani ohleduplnost. Ono je to v řešení problémů možná takhle lepší. Já mám v povaze, že ráda chodím proti davu a nejlepší je se sama ze všeho dostat bez cizí pomoci. Nejsem ráda někomu za něco vděčná. Vy všichni tady znáte slasti a strasti problému jménem alkohol ale nikdo není osobně zasvěcen do života každého z ná s a tím je, si myslím, zaručená objektivita. Kdyby se o mém problému s alkoholem dozvěděla např. moje mamka, tak by si mě vzala do vlastní péče a starala by se o mě jako o batole. Ona je celoživotní abstinent a problémy s pitím jsou pro ním mimo obzor jejího chápání.

To jsi trefila hřebík přímo na hlavičku. Přesně tento problém rodiče ale i další nejbližší příbuzní v Laxusu řešili. Když se dozvěděli, že jejich milovaný spadl do alkoholu nebo jiných drog zahájili přehnanou péči a starostlivost. Tím vlastně sami jakoby onemocněli a situaci ještě stížili, a museli se učit, jak a co s tím.
Na druhou stranu když o problému rodina ví má taky některé výhody.
Myslím si že si tvoji blízcí všimnou, že se s Tebou něco děje( k lepšímu), protože si uvědomuješ své chyby vůči nim (např. vůči dcerám) je nám to přizozený, že se k nim někdy takto chováme i když jsou dospělé, taky musím dát někdy zpátečku a dávám ji ráda.

PS. Na hlavní důvod proč rodinu zatím necháváš stranou přijdeš a potom se budeš moci svobodně rozhodnout co s tím dál uděláš.
Fandím Ti dál Květa

Květo, pila jsem tajně, takže mě moje rodina neviděla nikdy opilou, kdybych jim sdělila svůj problém, tak si budou myslet, že si něco vymýšlím. Já jsem ta, která všechno bez problémů zvládá, já jsem ta dokonalá, která nic neřeší. Nemají si čeho všímat. Ale je to moje volba, měla bych hloupý pocit, že své rodině přidělávám starosti. Těžko se to vysvětluje.

Hani, nemyslela jsem tím všímáním : pití - nepití. Žádný není dokonalý a každý má doma zažitý určitý druh svého chování. Tím, že se dochází k odborníkům a člověk se zastaví a přehodnotí pod dobrým nasměrováním svoje postoje k různým okolnostem i když nejsou výrazné problémy se můžou některé věci měnit k lepšímu.
Květa
PS. Třeba je to ta cesta, kde se celá rodina sejdete a sednete si s ke společnému problému, který se již úspěšně řeší.
Květa