Alkoholik

Martino.Já žila s alkoholikem 16let.Vím,jaké to je utrpení.Začala jsem sama popíjet a řešit tím stavy,které jsem prožívala.Styděla jsem do hloubky za jeho chování,za jeho projevy,za jeho výtržnosti.Později jsem uvěřila,že jsem špatná-proto pije.Často mne s tímto konfrontoval.Byla jsem s tou bolestí sama.Styděla jsem se i před dětmi za něj,za sebe,za náš bídný život.Stala jsem se také časem závislá.Vzali nám naše dvě společné děti do dětského domova.Jako by nestačil jeho alkoholismus který děti poznamenal.I já se nevědomky na všem podílela(díky naší společné nemoci).On se upil.Nechtěl se jít léčit.Celou dobu si myslel,jak a že to má pod svojí kontrolou,jaký je skvělý člověk.Já během své první léčbě pochopila,že musím od něj pryč.Pochopila jsem jak se těžce léčí závislost.šANCI DOSTANOU VŠICHNI,KDO SE ROZHODNOU.OVŠEM VYTRVAT A NEPÍT PO ZBYTEK ŽIVOTA DOKÁŽE MÁLOKDO.Já sama byla na léčbě OPAKOVANĚ.I přes to,že se mi podařilo 9let žít střízlivě podlehla jsem opět.Stala se bezprizorní.Nakolik jsem si propila intelekt a vůbec vlastní zdraví zjiš´tuju dodatečně stáleOpět jsem nastoupila na léčbu a rozhodla se pro doléčování,které nesmím do konce svého života podcenit.Pokaždé jsem byla ve stejné léčebně a postupně zjiš´tovala kolik děvčat,které jsem tam během pobytů poznala že už nežijí.Spáchaly sebevraždu,nebo jim z pití zkolaboval organismus.Musím říct,že ani já,ani ony už nechtěly pít.Taková je REALITA.O tom,nakolik se toto soužití promítlo do dětí?O tom by byla celá knížka!

Marti, naděje samozřejmě je. Ale pro ty, kteří chtějí přestat pít. Ti, kteří musí přestat(s milionu důvodů)ještě prochází procesem. Tvůj manžel ti naslibuje cokoliv,aby se vrátil starý komfort. Dělal jsem totéž. Bylo mi fuk kolik mám dětí, jakou mám práci...vždyť si občas zasloužím pivečko...no a pak se to pokazí, kamarád mi nalil do půlitru panáka, musel jsem připít na novorozeně, na narozeniny, na svátek , na rozvod, na zásnuby, na křest, na válku v Iráku..... Neměl jsem moc, která by mne zastavila! Ale jde to, protože je to v mé hlavě, nikde jinde!

Marti nemusím nic psát, za mě to tu napsal Standa. Je to přesně tak.

Ahoj Martino
Jsem alkoholik,a nepiju už víc jak rok.Takových příběhů jako máš ty jsem za dobu mé léčby slyšel desítky.Poznal desítky chlapů,co se dostali až na dno.Přišli o rodinu,přátele i peníze.Tvůj manžel je vážně nemocný,i když o tom neví,a teď má jedinou šanci,a to i díky tvojí lásce,postavit se tomu jako chlap.Já jsem taky miloval pivo,později i tvrdý,ale tělo chtělo čím dál tím víc a přestalo mi záležet na okolí a nakonec i na životě vůbec a málem jsem přišel o to nejcenější co v životě mám,o lásku a úctu mých nejbližších.Dnes těžko zízkávám toto všechno zpět.Tvůj manžel má ohromné štěstí,že tě má,a jseš ochotná mu pomoci.Ale pokud tě chce mít i nadále musí bojovat.Ne z alkoholem,ale sám se sebou.Alkoholismus není chřipka,která se dá vyléčit ambulantně.Zkoušel jsem to,ale už při sezení v ordinaci jsem přemýšlel,kde se potom napiju.Ani AA není ta zprávná volba,možná až jako následná léčba.Já nepiju díky tomu,že jsem si uvědomil o co všechno bych přišel,a navštívil jsem ordinaci pevně přesvěčen,že se musím léčit.Byl jsem /posranej až za ušima/,ale jsem přece chlap,a to dám.V listopadu r 2012 jsem nastoupil léčbu v Kosmonosích,nevěděl jsem co bude dál.Byli a jsou tam lidé všech profesí a věku.Alkoholikem se může stát kdokoli.Vedle mne seděl i profesor filosofie,i primář nemocnice i zedník.Chlast si nevybírá.Léčba trvala tři a půl měsíce,a ten personál ví co dělá. Nepít je styl života,který tak učí pacienty žít bez chlastu.Tohle ti píšu jen jako nastínění toho,co je nutné teď pro tvého manžela podstoupit.Co jsou tři měsíce v životě?,když by jinak život nestál zanic.Skus si někde sehnat film-KDYŽ MUŽ MILUJE ŽENU-.Tam ti ukážou,i co je to léčba, doléčování a nutný kontakt s lidmi po léčbě.Je toho hodně,co bych mohl psát,ale pro tebe je nutné být silná a rozhodná.Alkoholikovi nejde povolit dvě piva týdně,to je k smíchu.On je opravdu nemocný a potřebuje pomoc od tebe,a hlavně od lidí,co se tím zabívají už roky,to znamená léčebna.Jde to,ale MUSÍ SE JEN CHTÍT a NEODKLÁDAT TO.Nevěř tomu že se to zlepší nějak samo.Buď silná a pokud ho miluješ a nechceš o něj přijít,tak bojuj.Držím vám oběma palce!!
Ještě jedna rada.Na netu jsou k přečtení brožury od Prim.Nešpora o alkoholismu,o jeho příčinách i následcích.Dá se to číst,a je to i pro manželky alkoholiků

Ahoj všichni. Marti jak to tu pročítám vzpomněl jsem si na jednu větu, která mě v léčebně zvedala ze židle: Normální je nepít! Tvrdil jsem, že to není pravda, pijí přece všichni. Bohužel je v naší společnosti pití běžné a více méně tolerované a my to prostě bereme jako samozřejmost. Pokud Ti stovka nezrujnuje rozpočet, hodně moudra najdeš v knize PRŮVODCE ALKOHOLOVOU ZÁVISLOSTÍ- především pro ženy pijících partnerů. Napadlo mě to po přečtení příspěvku od Bohouše. Autor této knihy, pan profesor Jiří Profous dlouho spolupracoval s panem Nešporem. Celý život se věnoval alkoholové problematice a já měl to štěstí, že jsem s ním během léčby mohl strávit pár pro mě velice důležitých rozhovorů. Skvělý člověk.

Kájo, pana dr. znám také, je pohodový, každý rok jezdí s náma na Beskydy, je to dobrý víkend.Bohouši, spousta lidí nešla ani do léčebny, právě AA jim pomohlo.

On mi o těch Beskydech povídal. Chodili jsme v rámci léčby v sobotu na vycházky a on se k nám občas přidal, tak jsem využíval jeho ochoty a dost jsem se od něho naučil. Uměl věci perfektně vysvětlit na příkladech, kterých ze své bohaté kariéry měl opravdu dost. Před chvílí jsem pročítal téma o nealkopivu a zrovna v této souvislosti jsem si na něho taky vzpomněl. V tomto jsem u sebe stejně jako ty nekompromisní, ale v případě který je tam popisován si říkám - než půl litr tvrdého a x piv je pro konkrétního člověka to nealkopivo asi výhra. Jen záleží na jak dlouho.

Pokud konkrétní není alkoholik a nezpůsobí si nealkopivem bažení po dalšim chlastu, přijde mi v pohodě pít naelkopivo

Pokud člověk není alkoholik, může pít pivo jaké chce.

Kájo, do Beskyd klidně můžeš jet také.Chceš?