Alkoholik

Vůbec nepochopím, že Vy, jako zdravotnice, si klidně dáváte prášky, čili fety, v léčebně bez schválení lékařů.Je to hrubé porušení léčebného režimu.Obvodní lékařka Vás v podvodu jen podpořila, jen doufám, že neohrožujete zdraví ostatních pacientů, pod vlivem léků.

Aleno,
asi jsem se nepřesně vyjádřila:já v žádném případě alkoholiky neodsuzuju,protože to mám v rodině, vím, že jsou lítostiví, sebestřední a zpovykaní. Pravda je asi to, že takoví nemusí být všichni, takže toto je má zkušenost s alkoholiky a věřte mi, nepřála bych vám to z té druhé strany rodinných příslušníků to prožívat.Ale respektuju ty, co se jdou léčit, vy jste se také šla léčit, držím vám moc palce, držte se!!!!!
Danny

Ano dávám,
tyto beru již několik let v nezměněném množství. To neznamená každý den, ale přerušovaně dlouhodobě.´Někdo holt má práh dráždivosti někde jinde. Vše je to pod dohledem psychiatra z oddělení detoxu. Sama mohu potvrdit, že navzdory jaterní indukci, to takto funguje. Samozřejmě ne u všech. Chápu, že dle současných měřítek, je to naprosto nereálné, Samozřejmě, když někdo bere několik balení denně nebo dávky zvyšuje, pak už je to velký problém.
Mám to jako menší zlo. Ano, z hlediska Vašeho a jistě z hlediska většiny, je to "feťáctví".Takže běž a neškoď společnosti.
Nedejbože pracovat ve zdravotnictví. Ale vězte, že ti z nás, kteří ví, co je ve hře,dokážou podstatně lépe pochopit, jak se ten který člověk s naší diagnózou může cítit nebo necítit. To vás v žádné škole nenaučí. A nic není černobílé.
Já jsem prostě léčbu v Bohnicích nezvládla. Měla jsem odejít po polovině léčby, ale nakonec je možná dobře, že jsem tam ty tři měsíce vydržela. Teď jezdím přibližně jednou za rok se do Bohnic podívat. Přes plot. A taky bych už to teď asi zvládla i za plotem. Už bych se nedala a nenechala se totálně rozložit. Tak špatně, jak jsem na tom byla běhen zhruba roku po Bohnické léčbě, jsem nebyla nikdy. A pak se střezte alkoholu.
Tentokrát jsem se ze své vlastní vůle šla léčit jinam. Každodenní styk se lékaři, erudované zdravotní sestry, které s léčbou pomáhaly, studentky z fakulty, které přicházely jednou týdně dobrovolně se nám věnovat. Když vám nebylo dobře, tak jste mohli kdykoliv zajít do sesterny, a co Vás trápí, tak se sloužícími sestrami rozebrat. Prostě pomoc byla všudypřítomná. A nikdo nad Vámi neohrnoval nos.A když jste znovu upadli, pomohli Vám se zvednout a jít dál. Byli jste lidi.
A to mi pomohlo a pomáhá. A já se zase snažím pomáhat druhým.
Byla mi nabídnuta šance a já se jí držím. A ono to jde.
Jak se psala již dřív, po minutách, hodinách, dnech, týdnech.
Je lepší si klást menší cíle a radovat se z nich. Pak se vám daří i větší.
Místo a jméno zařízení záměrně neuvádím. Jejich kapacity jsou omezené. A ještě něco, i takovouto léčbu hradila zdravotní pojišťovna. Je to o lidech
Alena

Děkuji Danny,
teď zvládám. A vím, že pro příslušníky rodiny to muselo být příšerné. Také jsem málem o rodinu přišla. A pak manžel tak nějak pochopil, že jsem nemocná a vážně nemocná. A to mi strašně pomohlo. Ublížila jsem i dětem, naštěstí ne nezvratně.
A protože tuto nemoc máme bohužel v genech, jsem varovný příklad. A mé dospělé děti,když se jdou někam bavit, tak se jim občas připomenu. Takže i tady platí, že všechno zlé může být k něčemu dobré.
Vám přeju, aby se aspoň někdo z vašich rodinných příslušníků
"hecnul" a začal se léčit. Na poprvé se to skoro nikomu nepodaří. Je potřeba nerezignovat a zkusit to znovu.
Třeba přes anonymní alkoholiky. Příběhy druhých vám dají hodně nahlédnout.
A ještě jednou díky za podporu. Alena

Aleno, a já děkuji za druhý příspěvek, že jsou i dobré léčebny.Některé budoucí pacienty jste mohla pěkně vyděsit tím prvním příspěvkem.

já myslím, že alena pojmenovala jednu neřest, která provází některé lidi, kteří mají jako profesi pomoc závislým, a tou je ta nadřazenost. sama jsem to cítila z jedné pracovnice, kde jsem již před půl rokem měla brát antabus, včetně toho, že jsem měla jít na alkohol-.antabusovou reakci do nemocnice. bylo to pro mne ponižující a léčbu jsem předčasně ukončila, můj nynější lékař a-a reakci považuje za neetickou a antabus mi prostě dal. především se ke mně chová s úctou, to je pro mne důležité, nejsem o nic horší, než kdokoli jiný. a můj problém je, abych tomu sama dokázala věřit, především proto se uchyluji k pití, alespoň na chvíli rozpustí mé věčné pocity viny a nedostatečnosti. oceňuji aleninu upřímnost a sdílenou zkušenost, ne vždy narazíte na tu správnou pomoc, která vám umožní problém překonat a jít dál.

ještě k aleně - v jednom rozhovoru mluvil o léčbě svého alkoholismu Marek Brodský a jeho terapeutka ho zhodnotila, že by přísný režim v Bohnicích neustál, ve smyslu, že by pro jeho typ osobnosti nebyl vhodný, a doporučila mu jinou léčebnu, kde pobyt úspěšně absolvoval. takže tato zkušenost dost možná nebude tak úplně ojedinělá.

Libo, kdo jste?
Prošla jsem si celé fórum a téměř všude jsem na Vás narazila.
Vy jste nějaký kurátor těchto stránek? Alena

Ještě k Bohnické léčebně.
pracuji ve zdravotnictví a mí přátelé se snažili mi najít léčebnu s největší "úspěšností". Takže jsem se ocitla v pavilonu osm v Bohnické léčebně. Ale ouha, došlo k malému, či spíš k velkému nedorozumění.Mí přátelé jsou totiž muži. A tudíž měli informace z mužského oddělení, kde je primářem doktor Nešpor.
A protože i my holky z "osmičky" jsme měly jednou za týden s panem profesorem hodinu jógy, mohla jsem pana profesora trošinku poznat. A věřte, že taková empatie k "milým abstinentkám" se hned tak nevidí.
Ještě k té úspěšnosti. Vím, že léčit alkoholiky musí být nesmírně obtížné. Běhen mého tříměsíčního pobytu v léčebně jsem měla možnost vidět, kolik spolupacientek se v tomto krátkém období stačilo vrátit, protože pobyt venku nezvládlo. A také kolik si jich přestalo chodit ambulantně pro antabus.

Věřte, že jsem měla velkou snahu se svým démonem zatočit, ale Bohnice mě spíš podpořily v tom, že to nejde.
Snad ani není špatný systém, ale věřte, že je rozhodně špatná komunikace.Neříkám, že mezi lékaři a ostatnímu pracovníky se nenašli Ti laskaví. Ale celkově jste se cítili jako obtížný hmyz, který bohužel musí léčit. Každá sebemenší stížnost nás pacientek byla smetena ze stolu a daná stěžující si pacientka získala stigma nezvladatelného buřiče. Já, která nemám ve zvyku se nechat ponižovat, jsem si raději nestěžovala.
A stydím se za to. Byla jsem však tehdy hodně na dně.
A pokud jde o některé metody léčby, myslíte že má cenu pořád dokola číst jednu letitou knihu o boji s alkoholem? Téměř každé odpoledne? Vždyť už to pak nikdo neposlouchal! Ale dost už.

Věřte mi, že naprosto nechci nikoho odrazovat od léčby. Právě naopak. Prosím nerezignujte! I když napoprvé spadnete do takové léčby jako já. Hledejte dál! Pomoc se dá najít, i když to někdy není jednoduché. Ale existují lidé, kteří chtějí ze všech sil nám závislým pomoci a pro které je každý abstinující pacient hnacím motorem pro pomoc ostatním.
Těmto skvělým lidem ze srdce děkuji a přeji jim hodně sil v jejich vyčerpávající práci.
Oni pomáhají bližnímu svému.
Alena

Jsem abstinující alkoholička, v léčebně jsem byla 1 x, ale znám jich několik, jezdím tam informovat o AA, také je znám z vyprávění jiných pacientů,...každého ze začátku léčba štve, připadá mu nesmyslná, ten kdo ji přijme, uzná, ale až za čas, že vše mělo smysl.