Alkoholik

Nepiju zhruba 7,5 roku, léky jsem na to nebral a ani nebyl v léčebně. Snažil jsem se to zvládnout asi dva tři roky a měl jsem dost velké absťáky a prodělal jsem nějaký kolaps, neříkám delirium, nevím co přesně to bylo, různá kombinace psychických potlačovaných problémů v kombinaci s alkoholem- to mi pak říkala na terapii, zavřeli mně na týden na psychinu, nesvěřil jsem se s níčím a zdrhal. To byl asi ten hlavní motiv to prostě zvládnout. Sám. Dal jsem si závazek, jestli bych se napil a přežil daší náraz šel bych se léčit.

Já si občas říkám, že nejsem úplně v zádeli, Liba by mi řekla, že nejsem dost alkoholik, ale děsím se toho se propít dál, to co se mi dělo dlouho v hlavě, ty ataky a všechno kolem nechci už zažít. Choval jsem se o samotě jako blázen, nedalo mi to pokoj, ani v noci- ty sny, řval jsem normálně po sobě a po čase to sláblo, uvolnilo se to jakoby a začal jsem vnímat a myslet jinak. Snad skoro po dvou letech. Změnil jsem ve svém životě co se dalo. I věci na které jsem neměl odvahu. Pro sebe, pro život.

Nějaké léky bere Zdeno, jak mu to prospívá nevím, zase nepíše, pátek se blíží.

Ty vogo,to jsi frajer,podle toho co jsem tu četla,jsem myslela ,že to snad ani nikdo kromě Liby nedokázal.A bez léčebny!Léky taky nechci,na co deprese jsem měla z alkoholu a situaci v které jsem mi nevyřeší.Brávala jsem antidepresiva,ale po čase mi bylo spíš húř,než líp.

Když se člověk rozhodne pro léčebnu,to musí pak brát léky,že jo.
Zatím nejsem rozhodnutá tam jít,podle toho co jsem četla to není žádná záruka,že nebudeš pít,někteří co tu psali ,tak tam byli opakovaně.Zatím jsem objednaná k psychologovi a chci zavolat někam na ty AA.

Ahojda,
jsem tu, jen čtu občas. je mi moc smutno, víc věcí se děje, špatných... Ale nepodléhám, na chlast už nemyslím, dokonce jsme odmítla pozvní od kamarádky na zítřejší pokec (hospoda). manžela už neřeším, uvidíe teda zítra, až se bude "lámat chleba". Až na něj budu v noci čekat, to je psycho pak.
Od dcery mám pěknoh rýmu se zimnicí a špatně se mi dejchá, taky fajn. Dnes jsem původně chtěla jít na vernisáž na 18h, ale neím, dopajdám domů a možná nikam už nepůjdu. tak sjems e těšila, ale s touhle náladou a stavem, no...

Najít ten správný okamžik, kdy jít do léčebny a kdy to zvládnout sám s pomocí A-klubu, psycholožky,... je to těžké, někdo snese fakt hodně bouraček a někomu stačí jedna.

A zrovna Tobě Jani by ta léčebna třeba pomohla hodně. To nevíš, teď jsi pookřála až na tamty věci okolo, ale upadnout můžeš ani nevíš jak.

Ty antidepresiva bych zkusil jiné a určitě několik týdnů než se projeví naplno.

Šantal zas vyjde slunko, snaž se přes to všechno přenést, zkus se tím nezatěžovat a nastavit si ty věci do ignoru. Hlodá to furt, nějak to obejdi, nedumej furt nad tím, nějak se víc zabav něčím jiným, než na to furt myslet... Ty rodinné problémy to znám jak umíral dlouho táta, byl ale daleko, jezdil jsem za ním každý týden, snažil jsem se o jakoukoliv relaxaci, ale flaška byl omyl...

Zdravím Šantalko,co ten smutek,tolik máš pozitivního kolem sebe,rodinu,děti,práci,krásný domov,chřipku vylež,čajík s citronem ,jsi dobrá ,že nepiješ a chmury přejdou,věci se vždy nějak vyřeší.

ahojte, tak ja mam dobru naladu aj ked prsi a riadne. tesim sa zo zivota z kazdej malickosti.
Perte ja som si myslela,ze si bol v liecebni, mas moj velky obdiv. Ja som tiez nebola a verim,ze ju potrebovat nebudem.
akurat dnes som si v aute rekapitulovala ten posledny rok a kde som bola pred rokom. mozem povedat, ze som urobila dost vela zmien a hlavne zacala som si vazit samu seba, vytriedila priatelov, takze ich mam iba zopar co spocitam na jednej ruke, mam Vas virtualnych priatelov, ktori mi vlastne pomohli vela veci pochopit, zaradit sa a zmenit zivot. idem dalej usilovne pracovat na sebe samej a tesit sa zo zivota. ako som uz pisala hrozne prsi,ale ja sa tesim urobim si krasne poobedie s detmi a na chvilu budem ako oni. velmi si cenim,ze som dostala tu sancu zmenit moj zivot a pohlad nan a nepremrhat ho v opojeni,ktore bolo fajn,ale tie nasledky potom otras. nestoji to za to. zo zaciatku chlast daval, potom uz viac bral ako daval a uz to bolo ako na hojdacke.
Šantalko ako som pisala a aj Pert, tak zasa vide slniecko, kazdy mame nejaky problem, ale verim,ze coskoro vsetko sa na dobre obrati.

Petře,tak nějak jsem pookřála fyzicky,psychicky stále čekám, kdy ten bubák vyleze. Zvažuju tu možnost léčebny celkem hodně a antidepresiva nechci nejsou mi na nic,brala jsem je roky ,problém nevyřešily a ani jsem nebyla po nich veselejší.Mněnila se mi povaha,k horšímu,ve dne jsem byla jak praštěná,lékařem zvyšování dávek k tomu buď neurol nebo lexaurin,taky rivotril,začaly účinkovat opačně,měla jsem chuť se zabít deprese příšerné,tak jsem je jeden den sebrala a vyhodila.Kupodivu po nějakém čase jsem začala líp spát,ráno jsem nebyla unavená a přestala jsem mít žluté bělmo.Uvidím co řekne psychoplog.Určitě mi pomáhá,že se tu můžu svěřit a že mi pomáháte radou ,zkušenostma,svým příběhem.Přeji Vám všem i sobě ať se nám to zdaří.

Nějak se to nabaluje, jde o zdravotní potíže v rodině atd. Já vím, že není furt veselo. Jen to prostě nějak přeteklo. Nemám sílu to přecházet, doma mi chybí opora, jsem dobrá jako služka, nákupčí, uklizečka... však to asi taky znáte, někdy mi to nevadí, teď jo.

Jano, v lecbne nutne nemusis brat leky. Zalezi na fyzickem a psychickem zdravi. Ja tam jiz prisel s tim, ze beru Cipralex a Trittico. Tak mi to nechali a pridali neco na podporu obnoveni fce jater. Asi 1x jsem pozadal v noci sestru o nejaky drijak na spani, protoze jsem byl rozhozeny a nemohl ve 2h rano spat (budicek byl v 6.30(?). Uz si nezpominam presne) - prostredi, lidi, jejich chovani, nemoznost travit cas pres den nejak rozume. Pripadalo mi, ze mame zbytecne moc volneho casu.

Jsem ti to uz psal. Nemuzes nic brat jako zaruku, ze uz pit nebudes. To je jen na tobe. Lecebna je jako prostredek k pomoci zacit nepit.

Kontakt na AA v Kromerizi jsem ti psal uz take. Si tam jeste nevolala? :-o

M.