Tak už je to asi 5 dní co sem neměl žádnou panickou ataku a tak strašnou úzkost že bych byl v pasti a musel si dát diazepan
až na tu depersonalizaci a derealizacito mám pořád ,prostě to nejsem ještě já ale to se asi vyřeší AD a sem tam trošku strachu a tak ale to se dá přece jenom vydržet , ,jinak zatím to zvládám sám, bez pomoci stačilo se víc radovat a smát se, myslet na dobré věci a těšit se, a docela se to zlepšilo
i když chuť na alkohol mám pořád docela často na něj myslím no skoro pořád mám doma spoustu flašek a normálně chodím do hospody s přátely a na zábavy jako vždycky akorát nepiju a je to boj
, sou i dobrý a srandovní vzpomínky když sem pil no vlastně většina když si na některý ty situace vzpomínám a bavíme se o historkách tak se tomu směju
ale boužel byly i chvíle kdy to sranda nebyla
ale boužel co se stalo stalo se , život abstinujícího alkoholika bude těžký , ale podlě mě bude stát za to
Ps: 91 dní abstinence a návštěva psychiatra za 18 dní. Díky všem docela mi tady všichni pomáháte
nechci se vyhýbat alkoholu a utíkat před ním mít suchej dům apodobně, chcu se vedle něj naučit žít aniž by mě to ňák ovlivňovalo život
Držte se
všechno má svůj čas , změna je život !!!